Program pietní akce

11:00 Mše svatá v prostoru bývalého tzv. cikánského tábora
12:00 Uctění obětí holocaustu u památníku Žalov
13:00 Památník Hodonín u Kunštátu: Historie místa a budoucí vize
Vernisáž výstavy Památníku Lidice "Porrajmos".
14:30 Uctění obětí holocaustu pohřbených na hřbitově v Černovicích

Historie tábora

Původně byl v Hodoníně u Kunštátu tzv. kárný pracovní tábor pro osoby, které nemohly prokázat legální zdroj obživy, mezi nimi Romové tvořili jen maximálně 20 procent. Z kárného tábora posléze vznikl sběrný tábor. Až v srpnu 1942 byl na tomto místě otevřen tzv. cikánský tábor, jehož provoz i fungování se od obou předchozích typů táborů zásadně lišil - sběrný tábor byl zrušen. Všichni vězni, kromě romských, byli propuštěni. Romští občané se stali prvními vězni nově otevřeného "cikánského tábora".

Stovky Romů se tísnily ve třech barácích. Zde vězni neměli k dispozici elektřinu ani tekoucí vodu. Zato se mezi nimi šířil tyfus a další nemoci, které pozabíjely na dvě stovky lidí. Toho, kdo nemocím odolal, čekal ještě horší osud.

První transport 46 mužů a 29 žen z Hodonína byl do koncentračního tábora v Osvětimi vypraven na konci roku 1942. Druhý transport 749 vězňů připadl na 21. srpna 1943. Právě tento masivní transport si Romové v táboře každoročně připomínají. Jen zlomek ze zbývajících šedesáti vězňů se dočkal propuštění, ostatní byli v zimě 1944 také odvezeni do Osvětimi. Za války táborem prošlo přibližně 1 400 lidí (třetinu tvořily děti), přibližně 300 jich zde zahynulo.

Tábor sloužil později jako lazaret pro rudoarmějce. Následně v něm umírali na tyfus a nemoci internovaní Němci před odsunem z Československa. Někteří z nich byli rovněž pohřbeni na táborovém hřbitůvku. 

Za komunismu, v letech 1949–1950, zde vznikl tzv. tábor nucených prácí, který byl určen jednak pro osoby vyhýbající se práci a ohrožující hospodářský život společnosti, jednak pro osoby odsouzené podle zákonů na ochranu republiky a proti černému trhu, osoby odsouzené pro správní přestupky nebo jinak nebezpečné lidově demokratickému zřízení.    

Areál se pak paradoxně změnil na dětské rekreační středisko. Stát jej ale před časem koupil. Dělníci odstranili rekreační chatky a koupaliště. Zůstala jen vězeňská budova coby základ budoucího památníku.