Vlajkonoška Strachová: Splnil se mi dětský sen
Soči – 22. olympijské hry v ruském Soči už mají za sebou slavnostní zahajovací ceremoniál. Velkou premiéru si během pompézní slavnosti odbyla Šárka Strachová. Nejenže to byl pro obhájkyni bronzu z Vancouveru první zahajovací ceremoniál, jehož se zúčastnila, ale především se jí dostala čest jít jako vlajkonoška v čele české výpravy. "Je to nabídka, kterou dostanete jednou za život. Je to sen mnoha sportovců. Já jsem jen ráda, že jsem ji dostala. Je to pro mě obrovská pocta," radovala se Strachová.
"Měla jsem velkou radost a byla jsem ostatním kolegům sportovců hrozně vděčná za to, že mě jednohlasně zvolili vlajkonoškou, protože to je pro mě ohromná čest," zářila lyžařka. "Je to určitě jeden z vrcholů kariéry. Každé dítě sní o tom, dostat se na olympijské hry. Mně se splnil nejenom sen, že jsem mohla startovat na olympijských hrách. Mně se i splnil sen v tom, že jsem získala olympijskou medaili, a teď se mi splnil i sen, že jsem vlajkonoška," dodala Strachová.
Strachová je dlouhodobě nejlepší českou sjezdařkou. Kromě bronzu z olympijských her ve Vancouveru má doma kompletní medailovou sbírku z mistrovství světa. V životě ji ale potkaly nejen sportovní dramata, nedávno si prožila i drama zcela osobní, když se musela podrobit operaci mozku, kvůli drobnému nálezu v oblasti hypofýzy.
"Jsem ráda, že vůbec můžu být tady, protože před dvěma roky to vypadalo, že třeba vůbec nemusím sportovat. Být tady na olympijských hrách – na mých třetích v řadě – je moje obrovské vnitřní vítězství. Odsud nemůžu odjíždět jako poražená, protože už tohle je velké vítězství," říká Strachová.
Sama lyžařka však doufá, že pocty nést českou vlajku na slavnostním zahájení se jí dostalo díky jejím sportovním výkonům. "Byla bych radši, kdyby to bylo především kvůli mým výsledkům a sportovním výkonům než kvůli osobním a zdravotním problémům."
Hokejisté jako na střídačce
Zahájení si nenechalo ujít všech osm českých hokejistů, kteří momentálně v Soči jsou. Evropská část týmu do dějiště her přicestovala ve čtvrtek, hráči ze zámoří se k nim připojí v pondělí.
"Jsem sice na čtvrté olympiádě, ale poprvé jsem šel na zahájení. Je to super, že nám to takhle vyšlo. Naše výprava seděla hned za vlajkami na středu tribuny, v páté řadě odspodu, takže jsme měli vše z první ruky. Jako na střídačce," pochvaloval si obránce Tomáš Kaberle.
Nadšení byli i jeho spoluhráči. "Přece si to nenechám ujít. Jako kluci jsme na to všichni koukali v televizi. Nevím, kolik kluků si věřilo, že tam jednou bude, ale já si teda moc nevěřil. Když už mám tu možnost, je jasné, že tam budu," řekl brankář Alexander Salák.
Podobně to viděl i útočník Petr Nedvěd, který startoval na olympiádě již před dvaceti lety. V Lilehammeru ale v den zahájení ještě nebyl. "Přiletěli jsme později," řekl Nedvěd, který v roce 1994 reprezentoval Kanadu.
"Kdybychom za dva dny hráli, tak bych nešel. Do prvního zápasu je ale dost času, tak to není problém. Zítra to budeme asi trochu cítit, protože je to hodně dlouhé, ale kolikrát se ti to poštěstí, aby ses na to podíval?" podotkl Nedvěd.
