BLOG: Trénuje, závodí, vyhrává a hlavně - moc ji to baví
Je neuvěřitelná. Tahle dvaadvacetiletá dívka, která vyrostla ve Špindlerově Mlýně, je horami posedlá. Ester Ledecká miluje sníh, závody, vítězství. A to na snowboardu i na lyžích. Dokazuje, že se to dá. Že obojí zvládne na nejvyšší úrovni.
V Kanadě dojede ve sjezdu Světového poháru sedmá, pak přijede do Evropy, dá tři dny na snowboardu a vyhraje dva závody. Třetí už ne, i když v kvalifikaci paralelního slalomu měla nejrychlejší čas.
Je neuvěřitelná a je zdravá. Což se o dalších českých medailových nadějích pro zimní Hry v Pchjongčchangu říct nedá. Martina Sáblíková má problémy se zády, Eva Samková si opět vykloubila operované rameno, Gabrielu Koukalovou mučí achillovky.
Ovšem i univerzálka z Krkonoš má špatné zkušenosti. Na Hrách v Soči před čtyřmi lety ji trápila bolavá záda. Teď se i přes nabitý program v úvodu sezony stále cítí dobře a v pohodě, protože ona i její realizační tým si dokázaly z tehdejších problémů vzít poučení.
K tomu ale Ledecká připojuje neskutečný drajv. Tu radost a snahu ukázat soupeřům, že je dokáže porazit. Na prkně se jí to zatím většinou daří a na lyžích se špičce blíží.
A když se něco nepovede, tak co? Nic. Neklepe se, že něco nevyjde. Naopak, těší se, že se všechno povede. Užívá si to. Nemá strach, že se na lyžích zraní a přijde tak o další triumfy na snowboardu, kde je absolutní špičkou. Závodí, protože to potřebuje k životu.
V italské Cortině po dvou výhrách za sebou skončila devátá, když vypadla v osmifinále paralelního slalomu se švýcarskou soupeřkou. Ani to ji ale nevzalo náladu. "Tohle beru taky jako skvělý výsledek. Pořád je to desítka a závod jsem si užila," konstatovala. A na rozdíl od jiných šampionek jí to věřím.
Stejně jako to, že touží po úspěchu, ale zbytečně se tím nestresuje. Trénuje hodně, protože ji to baví a taky protože ji baví být nejlepší. Tak ať jí to vydrží, protože to je definice sporťáka, jak má být.
