Nemůžu tomu uvěřit, zářila Sáblíková po druhé nejrychlejší pětce v historii
Martina Sáblíková zvládla vítězně zřejmě nejdramatičtější a zároveň jeden z nejtěžších závodů v kariéře. V Inzellu se stala podevatenácté mistryní světa, když ovládla trať 5000 metrů. "Pořád tomu nemůžu uvěřit. Čas 6:44 je pro mě neuvěřitelný, projev jízdy také. Musím říct, že je to i tím, jak rychlý je led," řekla šťastná rychlobruslařka.
V poslední rozjížďce musela jednatřicetiletá česká reprezentantka odpovědět na skvělý čas loňské olympijské vítězky na nejdelší ženské trati Esmee Visserové z Nizozemska. Sáblíková to dokázala a v závodě, ve kterém je na mezičasech dlouho dělily setiny, nakonec Visserovou porazila o 1,28 sekundy.
Sáblíková zajela druhou nejrychlejší pětku v historii. Rychleji jela jen v únoru 2011 ve vysokohorském prostředí v Salt Lake City, kde vytvořila stále aktuální světový rekord 6:42,66.
Visserová si přitom v bavorském městečku ve čtvrté rozjížďce vytvořila nový osobní rekord (6:46,14) a potvrdila, že má skvělou formu. "Byla jsem na to připravená. Před závodem jsme se bavili s Petrem (trenérem Novákem, pozn. red.) a říkala jsem mu, že Esmee může 6:45 zajet. Byla jsem na to připravená, ale když to soupeřka opravdu zajede, je to něco jiného. Viděla jsem to černé na bílém a už jsem věděla, že není cesty zpět, že to musím rozjet hned od startu. To, čeho jsem se obávala, se stalo skutečností. Jezdila jsem si po dráze a říkala jsem si, že to bude hodně, hodně těžký," líčila své pocity před startem.
Hned od prvního mezičasu ale byla po netradičně rychlém začátku v čele. "Pětku jsem asi takhle rychle nikdy nerozběhla, ale když chce člověk zajet čas 6:45, nemá na co čekat. Musí jet od začátku až do konce, nemůže se šetřit na posledních pět kol. Musí to zkusit, a buď mu to vyjde, nebo nevyjde," uvedla Sáblíková.
Už před závodem tvrdila, že ziskem zlaté medaile na 3000 metrů má v Inzellu splněno. A protože jela poslední, riskovala. "Esmee vedla v tu chvíli o šest sekund nad Voroninovou a třetí místo v čase 6:56 bylo celkem daleko. Říkala jsem si, že když v uvozovkách umřu, snad to na placku vystačí. Hrála jsem vabank," přiznala rodačka z Nového Města na Moravě.
I díky velké televizní obrazovce v Areně Maxe Aichera měla přehled, jak si v souboji s Visserovou vede. "Neříkejte to trenérovi, ale já to sledovala na tabuli. Svítí to zeleně, červeně nebo neutrálně. Petr mi samozřejmě hlásil kola, ale když se člověk podívá lehce před sebe, vidí, jaká barva je u jeho času," pousmála se.
Závod ve svůj prospěch zlomila tři kola před koncem. "Před posledním kolem jsem si už říkala, že to dopadne. Věděla jsem, že ona ho jela 33,0. Musela jsem vydržet a dojet poslední malou (zatáčku). Když ji člověk projede, tak tu rovinku nějak dokulhá. Ale je potřeba tu malou jet koncentrovaně, bez zbytečné chyby," podotkla Sáblíková.
Visserová dlouho nemohla uvěřit tomu, že skvělý čas nestačil k titulu. "Říkala jsem jí, aby nebrečela a nebyla smutná. Byla zklamaná, protože zajela neuvěřitelný čas. Povzbuzovala jsem ji, že je skvělá. Nevím, jestli kdybych jela před ní, dokázala bych zajet čas, který mi přinesl vítězství. Mě nahecoval její výkon. Ona jezdí výborně. Uznávám ji jako sportovce," ocenila Sáblíková další z řady nizozemských rivalek, se kterými se v kariéře utkává.
