Sáblíková se rozhodovala mezi basketbalem a rychlobruslením. Bylo to těžké, přiznává
Praha - Historicky nejlepší česká rychlobruslařka závodí na ledových oválech od jedenácti let. Než se ale své královské disciplíně začala naplno věnovat, hrála od dětství basketbal. Ke košíkové vedl Sáblíkovou její otec, který byl zároveň jejím prvním trenérem i velkým vzorem. Basketbalové začátky zavedly Sáblíkovou do haly v Ždáru nad Sázavou. "Prakticky nic se tu nezměnilo," řekla česká rychlobruslařka, když si přišla znovu zastřílet na koš.
Basketbalovou inspirací byl pro začínající sportovkyni především její otec, ke kterému vzhlížela. "Byl to takový můj hrdina. Vždycky jsem se chodila dívat na zápasy, hrozně mě to inspirovalo," řekla. Více než sledovat zápasy ji ale táhlo střílet na basketbalový koš. "Někdy jsme v přestávce, když se nehrálo, nebo když už nás jako malé děti utkání nebavilo, stříleli na koše a to mě hrozně bavilo," zavzpomínala rychlobruslařka.
I proto začala Sáblíková chodit do basketbalového oddílu, kde se trénovalo třikrát týdně. "Mě bavilo úplně všechno, ať už to byl dribling nebo když jsme běhali pyramidu kvůli fyzičce, to mně nedělalo problém. Naopak Sáblíkovou příliš nezaujaly tréninky přihrávek a dalších rutinních prvků. "To pro mě bylo takové málo akční," vysvětlila rychlobruslařka.
Milan Sáblík, otec Martiny, svou dceru v basketbalu velmi podporoval. "Občas jsme si šli zaházet na koš, což bylo pro mě jako pro dítě, které se učilo střílet a dávat koše, alfa a omega všeho," řekla česká sportovkyně, která ke svému otci vzhlíží dodnes. Právě střílení košů ale nakonec nebylo její příliš silnou stránkou.
"Při zápasech jsem možná docela dobře bránila, ale co se týče střelby, tak vzhledem k tomu, že jsem moc neměla ráda kontakt pod košem, tak jsem se spíš snažila střílet z dálky a nahrávat to právě těm, kteří na to měli. Úspěch týmu byl pro mě hrozně důležitý," popsala svého kolektivního ducha.
Týmovou hráčkou zůstala Sáblíková dodnes, přestože basketbalu se už nevěnuje. "S basketbalem jsem skončila ve čtrnácti, kdy už jsem dělala rychlobruslení a basketbal zároveň. Bylo to pro mě samozřejmě hrozně těžké, protože rozloučit se s kolektivem nebylo vůbec jednoduché. Na druhou stranu jsem si říkala, že když vyzkouším rychlobruslení a třeba za dva roky mě nebude bavit, tak že se k basketbalu můžu vrátit," vysvětlila svoje sportovní kroky v dětství.
Sáblíková se k basketbalu ale nikdy nevrátila. Postupně začala sbírat úspěchy v rychlobruslení a už teď má ve sbírce tři zlaté olympijské medaile. Svůj první sport, se kterým začínala, ale pořád sleduje a ráda využije příležitosti si zaházet na koš. Musí si ale dávat pozor.
"Před čtyřmi lety jsme hráli na soustředění tři na tři a bohužel jsem si z tohohle zápasu odvezla dlahu na ruce. Takže pak jsme to změnili tak, že už jsme jenom stříleli. Basket ale samozřejmě sleduju pořád, to je taková srdeční záležitost, dodala nejúspěšnější česká rychlobruslařka všech dob.
