Stockholm, den druhý – mezihra pro ženy a tance

Dlouhé čekání zpestří dvě soutěže a ani u nich se nebudeme nudit. Už proto, že v obou se představí Češi. Dnešní program je sestaven takto:

Co nás čeká

Znakem soutěže žen bude třeba její délka. 38 startovních čísel, to zabere nějaký čas. Než přijde řada na Elišku Březinovou (14:50), uplynou skoro čtyři hodiny bruslení. Dalším znakem bude její otevřenost. Z loňské první sedmičky startuje jen jediná závodnice – a zrovna Meiteová k favoritkám patřit nebude. V tak početné a nepřehledné konkurenci bude každá bruslařka muset něčím zaujmout a nejlepší bude, když nebude muset sázet jen na jednu zbraň. Uvidíme, na jaké karty vsadí Březinová.

Volné tance určí první medailisty. Po krátkých tancích jsou rozestupy minimální, ale přece jen se zatím potvrzuje, že rozhodčí si v této kategorii našli nové miláčky – Francouze Papadakisovou a Cizerona. My si můžeme dál hýčkat české reprezentanty. Cortney Mansourová s Michalem Češkou pojedou jako pátí (19:07).

Co jsme zažili

Samozřejmě že největší zážitek byl krátký program mužů a jednoho muže obzvlášť, Michala Březiny. Nějakých šest až sedm bodů – tak asi vychází ztráta způsobená tím nešťastným pádem. Ztráta, která by Březinu postavila vedle Fernándeze, nebo dokonce těsně před něj.

Pozdě bycha honit. Závod je dlouhý, jízdy všech účastníků nabité těžkými prvky a chyb se může každý dopustit ne jednou, ale klidně třikrát, pětkrát, desetkrát. Bezchybné jízdy jsou už jen výjimkou, a proto rozhodne to, kdo jich udělá nejméně. To je vlastně hlavní včerejší ponaučení: I když to byl nepříjemný pád, rychle jsme z výsledků poznali, že tahle jedna chyba ještě výsledek neurčila.

Něco ze zákulisí

Zažili jsme trojnásobný postup českých mužů. Něco, co nám udělalo velkou radost –ale přece jen historicky ne tak výjimečného. Vždyť už loni to bylo skoro stejné, také postoupili tři Češi. To se s tím ale u dvou z nich, u Vernera s Březinou, fakt počítalo, dnes to byly podstatně větší nervy. A navíc se pak všechno loni pokazilo Kaškovou nemocí, takže z trojího českého startu ve volných sešlo.

Poslední trojí česká volná tedy spadá až do roku 1992 (Barna, Suchý, Vnučko) a pak ještě dál, do 70. let. Nejvýraznější stopu zaznamenalo celé československé trio na mistrovství Evropy 1973, kde Ondrej Nepela zvítězil a Zdeněk Pazdírek s Františkem Pecharem se seřadili na 10. a 11. místě.

Skvělou bilanci měli Češi i na poválečném šampionátu 1948. Šestý byl Fikar, 8. Čáp, 9. Dědič – a to je všechny ještě porazili i dva "hosté" z USA. To ale zkresluje fakt, že tehdy startovalo jen devět bruslařů dohromady. Takže soupeře z jiné země doma v Praze vlastně porazil pouze Fikar.

To letos ve Stockholmu lámal konkurenci nejen Březina – i Coufal s Kaškou za sebou nechali každý 13 konkurentů z ciziny.