ČTsport

ČTsport
sobota 21. července 2018 Vítězslav

Sklepák David Vávra po Vasově běhu: První tři kilometry jsem šel hodinu

Velikost textu:

Po setkání s Davidem Vávrou sedím nad klávesnicí počítače, sleduji v dálce věže Pražského hradu a říkám si, jak by bylo na světě krásně, kdyby všichni byli jako tenhle věčně dobře naladěný herec, architekt a vášnivý sportovec. V jednašedesáti letech je neskutečně akční - ráno si byl zahrát hokej, pak si našel čas na rozhovor pro web ČT sport, poté pracoval, zahrál si fotbal a večer jej čekalo představení Divadla Sklep v Praze na Dobešce. Já s ním ale hovořil hlavně o Vasově běhu, kterého se začátkem března zúčastnil už podruhé.

David Vávra na startu Vasova běhu
David Vávra na startu Vasova běhu

Jeden z představitelů Divadla Sklep, jehož humor ovlivnil generace, má za sebou patnáct účastí na Jizerské padesátce i starty na slavných long laufech v běhu na lyžích v zahraničí, jako jsou Marcialonga v Itálii, Birkebeinerrennet v Norsku.

Pořadí: 7610., čas: 8:40:47

Po poslední účasti na devadesátikilometrovém Vasově běhu na lyžích ve Švédsku říká: "Asi už budu běhat víc pro radost. Ale zase tohle vede k tomu, že se na to celý leden a únor připravuju, předtím v říjnu a listopadu na kolečkách, a každý víkend jsem na horách. Je nade mnou ten bič, že se musím připravit. Takže ono to vůbec špatný není," vysvětluje nedlouho po závodě, v němž skončil 7610. a v čase 8:40:47 hodiny (vítězný Nor Nygaard byl v cíli za 4:24:36,8).

Masa lidí, jichž bylo na Vasaloppetu před dvěma týdny ve Švédsku osmnáct tisíc, mu nevadí. "Ono je to až dojemný. Je to něco mezi spartakiádou a dojetím," usmívá se při vzpomínce na start. Hned přidá další plus v tom, že startuje společně s největšími hvězdami." Tyhle běhy jsou skvělé v tom, že se vybíhá společně s tím mistrem. Můžeš ho i porazit, když na to máš," dodává s úsměvem, že v tom je to demokratické a zároveň popularizační, být s těmi nejlepšími.

"Startují všichni společně, ale po vlnách. To jsou ty záběry, kdy vyjedou ty sítě a vyrážíš. Taky se stalo, že sítě nevyjely a lidi odstartovali a byli v nich jako ryby, jenže s lyžema na nohou – s tím pak nic neuděláš," popisuje Vávra start, který je v tomhle počtu lidí docela šrumec, ale tentokrát se obešel bez problémů. Jen na první občerstvovačce se mění hodně hůlek, které nepřežijí start. "Já jsem teď šel první tři kilometry hodinu," vysvětluje, že žádný sprint od startu v tolika lidech nehrozí. "Tam je stoupání a je třeba si dát včas nohy od sebe do stromečku. Já to neudělal a visel jsem deset minut na hůlkách, než jsem měl znovu šanci to udělat," vzpomíná.

David Vávra na Vasově běhu
David Vávra na Vasově běhu

Je to sranda, ale závodí se pořád

"Start je v osm hodin, je hodně pod nulou a někteří, aby byli vpředu a konečně po dvaceti letech porazili kamaráda Gunarda, tak spí ve stanu u trati a v šest už tam stojí. Pak vidíte v první řadě své vlny bílé postavy s namrzlými vousy," směje se. "Někdo si tam dá jen do stopy běžky, ale je nebezpečí, že je už nenajde," popisuje člen hokejového týmu Sklepáckých sršáňů situaci na slavném běhu. "Je to sranda, ale přitom se závodí pořád," dodal.

David Vávra porovnal i atmosféru třeba na italské Marcialonze. "Švédové povzbuzují heja heja. Italové tím ale víc žijou. Třeba se dívají dalekohledem, najdou si ve startovní listině jméno a když k nim dobíhám, tak najednou slyším Forza David. Nebo běží vedle mě do kopce a dají mi třeba tabulku čokolády. Ve Švédsku zase kousky pomeranče. Takže jsem třeba běžel, našpulil pusu a oni mi tam zasunuli ten dílek pomeranče," popisuje specifika závodů. "V Itálii je navezený sníh přes vesnice, tam je třeba dávat si pozor, aby si člověk neurazil hlavu o balkon, které jsou nízko. Ve Švédsku to je jiné – běží se takovou tou zádumčivou krajinou. Zamžené slunce za mrakem a rovina, jen stromy..."

Specifický je i přístup místních k závodu. "Bylo nás deset. Bydleli jsme u švédsko-polské rodiny a protože nás bylo moc a manžel řekl, že už nikoho při Vasově běhu ubytovávat nechce, tak ho manželka vystěhovala do garáže," vysvětloval muž, který dává starořeckému termínu kalokaghatia, vzývajícímu harmonii duše i těla, dnešní tvář. "Ráno jsme vstávali před třetí, protože ve čtyři už jel autobus na start. Ale každý v něm seděl, mají to skvěle zorganizované," vzpomínal.

Po 40 km jsi na startu Jizerské padesátky

David Vávra také popisuje, jak postupem času změnil přístup k závodům. "Teď když cítím, že nemůžu, tak uberu," vysvětloval. Dřív to měl obráceně, po Zátopkovsku, když nemůžu, tak přidám. „Dřív jsem to rval, ale druhý den jsem nemohl chodit. Teď jsem byl druhý den po Vasáku v pohodě, jak na výletě."

I když přiznal, že toho měl v průběhu závodu, který letos provázelo sněžení a nic moc počasí, taky dost. "Na dvou občerstveních jsem si toho vzal málo a pak jsem na další skoro nedoběhl. To občerstvení vždycky člověka nahodí. Tady se běhá na borůvkovou šťávu – taky se i zdravíme "bla bár", pak sladký houstičky, někde kyselý okurky, přesolenej bujón a kafe," popisuje, jak to chodí.

S čím vyrazil svérázný architekt do devadesátikilometrové dřiny a jaké měl v průběhu trati pocity, vysvětlil jasně. "Když uběhnu čtyřicet kilometrů a jsem na tom téměř nejhůř, tak si musím říct, že jsem teprve na startu Jizerské padesátky. S tím je důležité se psychicky srovnat. Na to jsem se připravil. Překonal jsem to a naopak ke konci jsem měl pocit, že to letí. Ty poslední kilometry jsem tak nějak úplně schroustnul."

Dvacet, zvracet

Ovšem, že herec bere závod s humorem stále, je jasné i z další výpovědi. "Na každé občerstvovačce jsem se vyfotil a poslal fotku domů. Když bylo dvacet kilometrů do konce, tak jsem k té fotce napsal: Dvacet, zvracet," přiblížil, jak rodinu informoval o průběhu závodu.

"Měl jsem tam kamaráda, který byl po nemoci a nevěděl, jestli to dá. Tak jsem mu říkal, až přijde krize, nevzdávej to, prostě se na to vykašli, běž do hospody, abys zažil něco jinak, protože když člověk stojí u toho stánku s občerstvením, furt to má v mysli. Dej si něco k jídlu, napij se, odpočiň, zahřej se a pak běž dál. Přišla krize, skočil na dvacet minut do hospody, a závod dokončil," vzpomínal Sklepák, jak se dá na Vasově běhu vypořádat s krizí. "Doběhli jsme to všichni a byla mezi námi i jedna holka. Předběhla dva chlapy."

Ovšem vzpomněl i na nepříjemný okamžik. "Ve stopě tam ležel najednou chlapík na zádech s nohama nahoře. Tak jsem se jen zeptal, jestli je ok. Řekl, že jo, běžel jsem dál. Ale jeden člověk tam zemřel, doufám, že to nebyl on," vybavoval si jeden z tradiční dvojice Karl a Egon z České sody krušný moment.

Šumné stopy

A že umí při závodě vnímat i ostatní tamní specifika a nezapomíná na "Šumné stopy" architektury. "Navštívili jsme před závodem i muzeum tamního malíře Zorna. Nevím, jak jsem ho mohl minule přehlédnout. Je to úžasnej malíř přelomu devatenáctého a dvacátého století, který si navrhl vlastní dům. Má v něm ateliér přes tři patra, do takové špice...," zasnil se z pohledu své hlavní profese.

A do kolika let předpokládá populární umělec, který už má jeden kyčelní kloub umělý, že bude běhat na lyžích? "Já doufám, že pro zábavu budu běhat stále. Mám čtyři děti a pořád jsem čekal, kdo převezme tu štafetu a já se budu moci vymlouvat, že s ním běhám. A pořád nic, až teď najednou dcera, když já už skoro nemůžu. Tak s ní na Jizerce běhám v sobotu pětadvacet a pak v neděli si dám padesátku," přiblížil rodinnou situaci ze sportovního pohledu.

Ovšem nemá to jednoduché. "Dcera letos vyrazila hodně rychle a já se v prvním kopci málem utavil a hodně jsem pak přemýšlel o tom, jestli poběžím i v neděli," řekl. Ale jak myslíte, že to dopadlo...

A ničemu novému se nebrání - teď hodně chytily sněžnice. "To je výborný. Je v tom strašná svoboda. Když jsem v Alpách, tak se seberu a přejdu do druhého údolí," říkal nadšeně. Sport je zkrátka součástí jeho osobnosti.

přehrát video
Smutná skončila na Vasově běhu třetí, Řezáč sedmý
Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.