Nezastavily ji omrzliny, chemoterapie ani požár – legenda Iditarodu končí až teď
Amerika miluje příběhy – a jeden končící zveřejnil web Alaska Dispatch News. Je legendou závodu pro tvrdé chlapy, aljašského Iditarodu. Příští ročník ale bude pro třiašedesátiletou americkou mašérku DeeDee Jonroweovou poslední. Žena, která strávila na trati tohoto legendárního, přes tisíc mil dlouhého závodu v mrazu, sněhu a starostí o sebe a své psy celkem 363 dní, 13 hodin, 40 minut a 3 vteřiny (a to nepočítá tři ročníky, které nedokončila) se rozhodla uzavřít kariéru.
Od roku 1980 startovala téměř pravidelně. Neodradila ji ani vážná dopravní nehoda, operace rakoviny prsu, smrt rodičů, ani požár, který zničil její dům. V březnu bude rodačka z Frankfurtu nad Mohanem, kde její otec sloužil v americké armádě, stát na startu naposledy.
"Jen jsem cítila, že je čas vrátit se zpět," řekla Jonroweová, která poslední tři ročníky vynechala. "Je pro mě důležité mít možnost poděkovat lidem na Aljašce," řekla s tím, že se tak chce ještě odměnit všem, kteří ji nějakým způsobem podporovali. "Chci, aby věděli, že ten závod miluji."
Nazastavily ji ani omrzlé prsty. A dál cítí podporu manžela, s nímž jsou spolu už čtyřicet let. "Chci trávit s Mikem víc času, když se nebudu pořád připravovat na závod," řekla mašérka a dodala, že kvůli přípravě na Iditarod musí být závodník sobec.
Dalším důvodem je zdraví. V srpnu prodělala operaci, při níž jí odstranili část tenkého střeva, s nímž měla problémy od autonehody před dvaceti lety. Nebojí se prý o sebe, ale o své psy. "Vždycky jsem říkala, že až budu mít pocit, že se nedokážu pořádně postarat o své psy, tak bude čas, abych skončila. Teď je to tady," přiznala.
Její velká soupeřka, vítězka závodu z roku 2000, třikrát druhá a loni třetí, Aliy Zirkleová zprávu o tom, že DeeDee Jonroweová chystá loučení se závodem, okomentovala následovně. "Pamatuji si, jak jsem na ni nevěřícně koukala v roce 2003, kdy startovala jen tři týdny poté, co ukončila léčbu chemoterapií. Tehdy skončila osmnáctá. Je to pravděpodobně nejtvrdší ženská, kterou znám," řekla Zirkleová. "Vždycky byla v pohodě a na nic si nehrála. Být s ní byla vždycky zábava," dodala.
Jonroweová dokončila dvaatřicet z pětatřiceti Iditarodů a od roku 1980 vynechala jen tři ročníky. Šestnáctkrát byla v nejlepší desítce v cíli, třikrát skončila druhá. Závod jela naposledy v roce 2014, kdy jej nedokončila a v dalším roce jim shořel dům.
"Když máte nějaký problém, řekněte DeeDee, vždycky pomůže," řekl o ní Mark Nordman, hlavní rozhodčí Iditarodu.
Jonroweová přiznala, že bude vzpomínat hlavně na několik složitých okamžiků v závodě. Když její psi těsně minuli pohybující se stádo bizonů, nebo když při svém prvním startu na dva dny uvázla v ledu u kontrolního stanoviště Shaktoolik, a pak dlouho hledala cestu.
Co bude dělat po skončení kariéry? Dál trénovat psy pro mašéry a záchranáře a bude se věnovat svým 45 psům do saní, čtyřem labradorům a patnáctiletému pekingskému pinči. Žádného neprodá. "Jsou moje rodina," řekla žena, která si na odměnách za umístění v Iditarodu vydělala za ty roky téměř 550 tisíc dolarů (v současném kurzu 12,1 milionů korun).
