Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Golfista roku

Barvy duhy, práh historie. Kdo letos zářil na dvou kolech?

Jste-li fanoušky překonávání rekordů, letos jste se dočkali hned několika. Peter Sagan získal třetí duhový dres v řadě, jeho bikerský kolega Nino Schurter zase vyhrál všechny Světové poháry. Rekord pokořil i Mark Beaumont, který za 78 dní objel zeměkouli. Do historie se zapsal také Chris Froome, jehož reputace nyní záleží na výsledku řízení s Mezinárodní cyklistickou unií. Jaký tedy byl cyklistický rok 2017?

Ročenka mapující uplynulý rok v cyklistických disciplínách musí nutně mít široký záběr. Sledujete události na dráze, kde spolu soupeří muskulaturou obalení giganti. Podíváte se na silnice, které se šplhají kamsi vysoko do mraků, a dáváte dohromady osudy vyzáblých postav ztrácejích se nad svými koly. V terénu naleznete cyklokrosaře a bikery, kteří se vrhají vstříc překážkám, u nichž není zřejmé, jak by měly být vůbec zdolány. A pokračovat se dá dále.

Spojuje však něco celý svět na dvou kolech? Existuje jednotící linka, s níž bychom dokázali vše svázat dohromady? Tohle není fotbalová Liga mistrů, ze které vyjde jeden vítězný tým, lepší než všechny ostatní. Těžko si představit měření sil, v němž by na jakési neutrální půdě soupeřili, pro ilustraci, třeba drobný Leopold König s Tomášem Bábkem, který je u posilovacích strojů jako doma. 

Přesto tu je jedna událost, která všechny disciplíny spojuje. A je dokonce jen několik dnů stará. Co totiž o cyklistickém sportu vypoví více, než osud toho vůbec nejúspěšnějšího cyklisty posledních let? Sportovní fanoušci, kteří se zápolením na dvou kolech nezabývají, zaregistrují maximálně existenci Tour de France a jméno jejího vítěze. To už čtyřikrát znělo Chris Froome. Nyní je tento vítěz vyšetřován pro možné porušení dopingových pravidel.

Froome se může omlouvat všemi způsoby – dokonce třeba svůj případ vydávat za jakousi perzekuci astmatiků – a je jistě též možné, že se jeho lékařskému a právnickému týmu podaří ze situace vykličkovat. Přesvědčit antidopingovou komisi Mezinárodní cyklistické unie (UCI) o tom, že nález dvojnásobného povoleného množství salbutamolu vznikl nezaviněně, bude bezpochyby obtížné, nikoliv ovšem neproveditelné. 

Detaily celého případu však zajímají jen zasvěcené příznivce tohoto sportu. Nikdo z těch, kdo o cyklistiku celý rok nezavadí a nyní si přečetl cosi o dopingovém nálezu vítěze Tour de France, nebude rozlišovat, zda se věc stále šetří, jak si Froome problémy přivodil nebo jaký efekt mohlo mít užití zakázaného množství jakési exoticky znějící látky. Pro laiky jde zkrátka o další ze série předešlých kauz – Armstrongovy, Ullrichovy či třeba Contadorovy.

Zářijový nález ze španělské Vuelty nejenže zásadním způsobem poškodil reputaci Frooma samotného a definitivně pohřbil kdysi dobré jméno Teamu Sky, které si v tomto roce prošlo svým také díky Bradleymu Wigginsovi. Především vrhl špatné světlo na celou cyklistiku. Ta je znovu v mnohých očích sportem dopujících, a to navzdory všemu úsilí, které bylo v tomto ohledu vynaloženo. Nutno říci, že na rozdíl od spousty jiných sportů považovaných za "čisté".

Štybarovo podruhé, Saganovo potřetí

Kde začít se silničními výsledky? Zkusme to od začátku a od největších závodů. Při pohledu na vítěze slavných Monumentů vidíme, že k žádnému překvapení, na rozdíl třeba od loňského roku a vítězství Matthewa Haymana, letos nedošlo. V Sanremu dokázal Michal Kwiatkowský k údivu diváků na italské riviéře i u televizorů přesprintovat Petera Sagana. Ten se z porážky neoklepal ani ve Flandrách, kde vrazil do hrazení a strhl s sebou i Grega van Avermaeta.

Závod vyhrál Philipp Gilbert po nádherném úniku, byl to ale jeho krajan van Avermaet, kdo měl další slovo. Tentokrát přišel o sympatie českých fanoušků, když na velodromu v Roubaix na poslední chvíli přesprintoval Zdeňka Štybara. Český šampion se podruhé musel dívat z podia vítězů, jak si ikonickou dlažební kostku přebírá soupeř. Před dvěma lety takto sledoval oslavy Johna Degenkolba.

Lutych-Bastogne-Lutych a čtvrté vítězství nestárnoucího Alejandra Valverdeho. Sedmatřicetiletému Španělovi měla sezona ještě pořádně zhořknout na Tour de France, již opustil po několika minutách a těžkém nárazu do hrazení, v dubnu byl ale neotřesitelný. V historické tabulce vítězů La Doyenne už před ním je pouze Eddy Merckx s pěti triumfy. Konečně na Il Lombardia přidal po dalším skvělém sólu svůj druhý triumf Vincenzo Nibali.

Z jednodenních závodů to ještě není všechno, cyklisté však přidali další velké zážitky též v etapových závodech. Jedním z největších bylo Giro d'Italia, o které letos usilovali zmíněný Nibali, Nairo Quintana nebo Thibaut Pinot. Neznámou byl před startem Tom Dumoulin, jemuž byly pokládány všetečné dotazy. "Jste jenom motorem pro časovky? Nebo umíte i něco víc?" Závodník stáje Sunweb na jaře v Itálii nakonec ukázal, že umí víc než jen jeden trik. 

Dumoulin vydržel i těžké zažívací problémy, které jej postihly pod Stelviem, a vyhrál svou první Grand Tour. Daleko za soubojem o růžový dres, ale zase ne tak vzdálen od nejrychlejší desítky se pohyboval Jan Hirt. Když se statistici po skončení závodu probírali letošními údaji, zjistili, že šestadvacetiletý jezdec byl jediným ze startovního pole, který se po celé Giro zlepšoval. Na debut bylo dvanácté místo více než obdivuhodné.

V oranžovém dresu stáje CCC Sprandi Polkowice navíc debutoval také další český závodník, dvaadvacetiletý Michal Schlegel. Debut na slavném závodě se mu vydařil – dorazil až do Milána a v jedné z etap dokonce byli čeští fanoušci svědky nevídané scény, kdy si chvíli kousek na čele závodu pomáhali oba domácí jezdci. Debut na Grand Tour absolvoval také Ondřej Cink, který však Tour de France kvůli bolesti v kolenu nedokončil.

Konečně Peter Sagan a jeho představení v norském Bergenu, který na sklonku září hostil světový šampionát. Zprvu nebylo zcela zřejmé, zda zvlněný terén se středně těžkým stoupáním na tzv. Lososí horu nebude pro slovenského závodníka příliš náročným. O Saganovi po téměř celý závod nebylo vidu ani slechu, což tuto představu podporovalo. Avšak v závěru se dokázal dostat dopředu a těsně přesprintovat domácího Alexandera Kristoffa.

"Zosobňuje vše, co je na cyklistice dobrého," poznamenal o něm kdysi někdejší úspěšný jezdec Sean Yates. Sagan zvládl triumfovat na dlážděných kostkách (Richmond), za úmorného vedra v poušti (Dauhá) i v bergenských kopcích (Bergen). Navíc je v posledních letech mezi diváky nejpopulárnějším silničářem. Co jej čeká v příštím roce? Pokusy o vyhrané klasiky, úspěšný návrat na Tour de France a o čtvrtý titul, ovšem nyní z vrchařského Innsbrucku.

Čeští cyklisté se na velké scéně neztratili, i když vyložených úspěchů bylo poskrovnu. Ardenský týden vůbec nevyšel Romanu Kreuzigerovi, který si na Amstel Gold Rance narazil žebra, a jediné období v roce, kdy mohl jet sám na sebe, pro něj skončilo zklamáním. Jeho posun do role mentora mladších jezdců potvrdila červencová Tour, kde pomohl Simonu Yatesovi do bílého dresu pro nejlepšího mladého jezdce.

Začátek sezony Zdeňka Štybara provázely zprávy o týmové režii, díky níž údajně nedostával adekvátní příležitosti ve velkých závodech. Vše se změnilo na Paříž-Roubaix, kde Štybar dlouho pracoval pro Toma Boonena, aby se posléze sám dostal do vedoucí skupiny. Na velodromu zkusil nástup, Belgičan van Avermaet ale nakonec měl více rychlosti. Štybar si alespoň spravil chuť na republikovém šampionátu, kde navázal na triumf z roku 2014.

Po skvělém roce 2016 si prožil slabší sezonu Petr Vakoč, jehož nejlepší chvilka přišla na Brabantském šípu. Obhajobu vítězství mu však nakonec překazil Sonny Colbrelli. Stále mladý závodník zůstává i nadále v Quick-Stepu Floors, kde by údajně měl zkusit i flanderské klasiky. Zklamáním byla sezona pro Leopolda Königa, kterého problémy s kolenem pronásledovaly po většinu roku. Snad jsou jeho potíže už u konce.

Na domácích silnicích dominovala stáj Elkov-Author, kterou nezastavil ani měsíční zákaz startu na mezinárodních soutěžích. Alois Kaňkovský a spol. dominovali Českému poháru, který bývalý dráhař vyhrál, a uspěli i na Czech Cycling Tour, kde zvítězil navrátilec Josef Černý. Ostatní sestavy spíše paběrkovaly, i když v dresu Topforex-Lapierre se ukázal nadějný Dominik Neuman. Sílu Elkov-Author podpoří v příští sezoně také Jan Bárta.

Svou kariéru ukončili mnozí velcí cyklisté. Rekordním pátým vítězstvím se chtěl v Roubaix rozloučit Boonen, na triumf ale nedosáhl. Na Tour de France se po kariéře strávené v jediném týmu rozloučil Thomas Voeckler, nedlouho po něm oznámil konec také Haimar Zubeldia. Veterány světové cyklistiky doplnil po španělské Vueltě také Alberto Contador, který se rozloučil vítězstvím na Angliru.

Peloton opustilo několik významných osobností. Zemřeli vítězové Tour de France Roger Walkowiak a Roger Pingeon, po střetu s dodávkou tragicky zahynul také Michele Scarponi. Česká cyklistika přišla o "prokletého cyklistu" Jana Kubra, kterého tak pojmenoval ve své povídce spisovatel Ota Pavel. Na podzim zemřel stříbrný medailista z olympijských her z Melbourne 1956, pardubický dráhař Václav Machek.

V roce 2017 padl také rekord v přejetí kolem zeměkoule. Skotský cyklista Mark Beaumont vyrazil z Paříže, aby se po příjezdu do Moskvy, kde utrpěl jeden z několika pádů, vydal východním směrem přes sibiřské pláně, Mongolsko a Čínu. Následoval přelet na západní pobřeží Austrálie a přejezd přes ni a Nový Zéland. 34letý Beaumont následně absolvoval další přelet, aby mohl překonat Severní Ameriku z Aljašky do Halifaxu. Poslední let jej dostal do Portugalska, odkud se vrátil do Paříže. To vše, více než devětadvacet tisíc kilometrů, zvládl na svém kole za pouhých 78 dní. Každý den tak urazil zhruba 390 kilometrů.

Do blátivých bitev zasahují i čeští cyklokrosaři

Kdo sledoval víkendový podnik v Namuru, musel nabýt dojmu, že Wout van Aert a Evie Richardsová jsou jasnými jedničkami svých kategorií. Zvlášť belgický cyklokrosař zcela ovládl závod, který se konal pod slavnou citadelou. Náskok postupně navyšoval – ten nebyl v jeden moment daleko tomu, aby se dotkl dvou minut. Richardsová soupeřkám tolik neupláchla, přesto šlo vzhledem k jejímu mládí (20 let) a startovní pozici o neméně impozantní vítězství.

Situace na špičce cyklokrosových žebříčků je ovšem o něco složitější. Až do nedávna totiž jeden závod za druhým vyhrávali Mathieu van der Poel a Sanne Cantová. Ukazuje se tak stará dobrá cyklokrosová pravda, že není možné udržet špičkovou formu po celou sezonu? Jde o momentální předvánoční pokles formy, která se zvedne po nadcházejícím poháru v Zolderu, nebo jsou evropští šampioni z Tábora už příliš znaveni? Ukáží další týdny.

Zvlášť van der Poel letos ukázal své univerzální schopnosti. Na cyklokrosařských tratích se s ním může měřit jen van Aert, na bikerských stezkách proháněl Nina Schurteta a konečně na silnici dokázal ve sprintu porazit nikoho menšího než valonského šampiona Philippa Gilberta. Jako by se vnuk Raymonda Poulidora a syn Adrieho van der Poela mohl v příštích letech rozhodnout pro kteroukoliv disciplínu a okamžitě by patřil k nejužší špičce.

U českých závodníků těší záblesky u Michaela Boroše, který dokázal na domácím ME dokonce dojet sedmý. Bohužel dost často přichází i kiksy – za všechny jmenujme závod v Zevenu, kde Boroš nezvládl manévr ve sjezdu a málem šel přes bariéru. Nepovedený byl také namurský podnik, kde skončil ve třetí desítce s mankem dvou kol. V ženské kategorii je Kateřina Nash o poznání stabilnějších a po úvodním triumfu v Iowě pravidelně atakuje nejrychlejší pětku.

Velmi příjemný je pohled na nižší cyklokrosové kategorie – jezdců do 23 let a juniorů. Adam Ťoupalík, který je zřejmě stále nejvíc známý pro svou předčasnou oslavu na MS 2016, zazářil především druhým místem v písečných dunách v Koksijde a drží se aktuálně na čtvrté pozici v hodnocení seriálu. S evropským šampionátem starší z bratrské dvojice (Jakub Ťoupalík se rozkoukává mezi juniory) spokojen nebyl, vynahradí si to v únoru ve Valkenburgu?

Ještě lépe se v juniorském hodnocení vede Tomáši Kopeckému, který má před sebou pouze svého soka Pima Ronhaara. Kopecký vyrůstá v Nizozemsku, závodí v belgickém týmu a letos předvádí samé skvělé výsledky. Třetí v Koksijde, první v Bogense, druhý v Zevenu – série se zastavila až v Namuru, kde po problémech s tretrou skončil na sedmé příčce. Přesto, pokud český cyklokros bude na MS cílit na jednu z medailí, zde má asi největší šanci.

Značné úspěchy českých dráhařů

Dráhařské disciplíny jsou občas odsouvány kamsi do kouta – prim hraje silnice, případně horská kola. Avšak právě na velodromech letos Češi slavili největší úspěchy. Příběh Tomáše Bábka, který po sražení autem málem přišel o život, načež se díky vlastní píli dokázal vrátit a ještě překonat své tehdejší výsledky, si říká o hraný film. Byl to Bábek, kdo nesl české barvy ve Světovém poháru, na MS v Hongkongu nebo na japonských závodech hodně vysoko.

Ze světového šampionátu si Bábek odvezl dvě medaile. Jedna, ta bronzová, se trochu čekala a třicetiletý dráhař byl po jejím zisku mírně zklamaný: přece jen poté, co vyhrál keirinovou klasifikaci Světového poháru, zřejmě doufal v ještě lepší výsledek. Vše si ale vynahradil na kilometru, kde nestačil pouze na dráhařskou legendu Francoise Pervise. "Nebyl jsem spokojený s bronzem, ale tohle je prostě super výsledek," říkal v dějišti MS v Hongkongu.

Po něm se Bábek vydal na expedici, kterou absolvují jen ty největší hvězdy keirinu. Ve schránce totiž brněnskému jezdci přistála pozvánka do Japonska na tamní podniky. Keirin zde po druhé světové válce vznikl a tamní atmosféra i podoba závodů je neopakovatelná, což sám potvrdil čtenářům webu ctsport.cz ve svých blozích (I a II). Bábkovi poté vše v listopadu "sečetli" hlasující v anketě Král cyklistiky, kterou vyhrál jako první dráhař od roku 2007.

Navíc Bábkovy úspěchy nebyly těmi jedinými, které česká dráhová cyklistika slavila. Vítězství v disciplíně SP patřilo také Jarmile Machačové, která vyhrála hodnocení bodovačky. Bohužel, své kvality poté nedokázala potvrdit na světovém ani evropském šampionátu. To už se ovšem nedá říci o talentovaném Danielu Baborovi, který vyhrál na juniorské úrovni obě mistrovství, a to ve scratchi. "Upustil jsem trochu slzu," říkal v létě dojatě.

Vidět byli také sprinteři Pavel Kelemen, David Sojka a Martin Čechman. Jejich zářná chvilka přišla v kanadském Miltonu, kde v týmovém závodě dosáhli na historický bronz. Zvlášť Kelemen uzavřel letošní rok výtečnými výkony, když o týden později přidal další bronz, tentokrát v keirinu. Právem ho jeho trenér označil za "Terminátora". Další z českého tria Sojka byl zase na dráze v Manchesteru pátý na pevném kilometru.

Budoucí osobnosti pak na českých drahách rostou v dvojčatech Sáře a Emě Kaňkovských. Sára dokázala v Miltonu a Santiagu dvakrát proniknout do keirinového finále, kde obsadila vždy šestou příčku. Ema se věnuje omniu, kde se také pomalu rozkoukává na světové scéně, a v chilském Santiagu klepala na elitní desítku – nakonec skončila těsně pod ní. V Baborovi nebo sestrách Kaňkovských zjevně rostou České republice další šampioni.

Schurter v plné síle

Se vší úctou k Jaroslavu Kulhavému i všem dalším závodníků, toto byla sezona jednoho muže, a to od A až do Z. Nikdy dříve se nestalo, aby šampion Světového poháru vyhrál všech šest podniků seriálu. Nino Schurter to dokázal. Švýcarský biker zakončil svou sérii ve Val di Sole a po italském podniku mu u jeho jména zasvítil maximální údaj 1500 bodů. Druhý v pořadí SP, Stéphane Tempier, jich nasbíral o propastných šest set padesát méně.

Navíc to ještě nebylo jeho poslední slovo. Na světovém šampionátu, který hostilo australské Cairns, totiž švýcarský jezdec dokázal obhájit své loňské zlato z Nového Města. Kulhavý se mu snažil konkurovat, nakonec prohrál o sedm vteřin."Bylo to opravdu těžké. Jarda byl dnes hodně silný a zajel fantastický závod," ocenil Schurter svého dlouholetého rivala. "Naštěstí na konci neměl takovou výbušnost jako já. Povedlo se mi ujet a vyhrál jsem," komentoval.

Schurter tak letos popáté vyhrál Světový pohár a pošesté získal zlato na mistrovství světa. Těžko hledat jinou cyklistickou disciplínum, které někdo dominuje tak tvrdě a zároveň vytrvale. Pro Kulhavého bylo složité snažit se se švýcarským šampionem držet krok, nejlépe se mu to povedlo v červenci v Leizerheide, kde dojel druhý, a na cairnském šampionátu. "Spokojený jsem jen částečně, chtěl jsem ho porazit," popsal svou situaci výmluvně.

Jana Bělomojnová nebyla sice tolik suverénní jako Schurter – jako by to také někdo mohl dokázat –, i ona však letos rozdrtila ve Světovém poháru svou konkurenci. Už před posledním italským podnikem tak bylo jasné, že celkové vítězství poputuje na Ukrajinu. Zatímco Schurter triumfoval i na MS, Bělomojnová závod nedokončila a stejně jako ve Val di Sole sledovala, jak si za vítězstvím jde Jolanda Neffová. Švýcarská sláva tím byla dokonána.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články