Po dojezdu jsem nečekal, že budu mít medaili. Zlato je neuvěřitelné, zářil Chaloupka

To se nepovedlo ani olympijskému šampionovi Lukáši Pollertovi. Posledním českým mistrem světa byl v roce 1977 Petr Sodomka.

"To jsem zjistil až teď. Přijde mi to neuvěřitelné, vždyť Česká republika měla spoustu skvělých singlkanoistů – Lukáš Pollert, Standa Ježek… V poslední době Lukýno zajel skvěle, stříbrná placka na olympiádě v Tokiu je úžasná pro český singl. A to, že se teda zrovna mně podařilo vyjet mistrovský titul, je obrovská čest. Jsem rád za každého singlíře, který nám prošlapával cestičku, a za všechny, co půjdou po nás, protože naše kategorie byla mezi ostatními trochu přehlížená. Ale právem, ostatní byli úspěšnější. Jsem rád, že v čele s Lukýnem a se mnou se dostáváme do popředí a český singl se zvedá," uvedl po životním závodě.

Tréninky s kajakářskými medailisty z velkých akcí Vavřincem Hradilkem a Vítem Přindišem mu evidentně svědčí. "Mě baví se na ně dotahovat, protože všichni víme, že oni jsou ta nejrychlejší kategorie a ty kombinace jezdí nejrychleji. To, že se na ně dennodenně můžu dotahovat, je úžasná věc," pochvaloval si.

Na olympijských hrách nestartoval a uznal, že to mohla být na světovém šampionátu výhoda. Ale i on měl nabitou sezonu, protože ještě závodil v kategorii do 23 let. Zhruba měsíc před mistrovstvím světa získal evropský titul do 23 let. "Měl jsem čtyři velké akce od května do září. Těšil jsem se na volno, ale po tomhle úspěchu se mi zase tolik končit nechce. Zimní příprava mě fakt baví, tak se těším, až to bude zase bolet," usmíval se.

Kondiční příprava základem úspěchu?

Vedle tréninků na vodě spolupracuje i s kondičním trenérem Jonášem Křepelkou. "Já už měl kondičáka, když jsem začínal v Olomouci od 16 let. Fakt mi to vyhovuje, hodně dbám na suchou přípravu a myslím, že je důležitá část toho týmu. A když jsem šel do Prahy, tak jsem kondičáka hledal a našel jsem Jonáše. Myslím, že jsme udělali velký kus práce a ještě nás spousta čeká," ocenil spolupráci s odborníkem, který připravuje i hokejistu Michaela Frolíka. 

V semifinále jel rychle, ale obával se, aby ho čtyři trestné sekundy v závěru nepřipravily o postup. Kritickou pasáž od skoku Niagara a následné dvacáté protivodné branky do cíle v pauze hodně rozebírali. "Fakt jsme ji s trenérem nakoukali. Řekl mi, co tam mám udělat. Možná jsem tam zvolil víc konzervativní strategii, ale ukázala se jako dobrá. Spousta lidí tam přišla o medaili a já tam udržel čistotu," líčil třiadvacetiletý kanoista, jehož největším úspěchem byla dosud bronzová medaile z loňského ME. 

V hvězdné společnosti

Když projel cílem, vedl, ale na startu bylo ještě pět lodí. "Věděl jsem, že můj čas je asi o dvě a půl vteřiny pomalejší než v dopoledním semifinále. Měl jsem radost, že jsem udržel čistou jízdu, ale vůbec jsem nečekal, že budu mít medaili," uznal.

Když se postupně další a další z favoritů dostávali za něj, chytal se v cíli za hlavu. "Všichni lidi, co ještě byli na startu, patří k legendám našeho sportu. Víceméně každý tam byl mistr světa, takže jsem slavil. Sice jsem za ně smutný, ale takoví lidi dojeli za mnou. Mohlo to vypadat vtipně, ale cítil jsem to tak," podivoval se ještě po ceremoniálu.

Světový titul mu zároveň zajistil místo v reprezentaci pro příští rok. "To už na mě volali, když jsem měl bronz jistý. To je samozřejmě příjemné, protože nominace je asi psychicky nejnáročnější víkend v roce," ocenil.

Zároveň by si ale rád zvýšil odolnost před sezonou 2023, která už bude klíčová pro nominaci na OH 2024 v Paříži. "Každá nominace vás trochu zocelí, takže sice jsem na jednu stranu rád, ale klidně bych si tu nominaci dal, protože vás to zase posune dál," dodal.