Veteránka Nash vybojovala na MS v cyklokrosu bronz, vyhrála Belgičanka Cantová

Devětatřicetiletá Nash potvrdila vynikajícím výkonem na těžké trati pozici největší medailové naděje české výpravy. Na MS byla třetí už v roce 2011 v Sankt Wendelu.

Na medaili dosáhla třetí žena celkového pořadí Světového poháru i přesto, že měla zkraje závodu technické problémy a propadla se až na konec první desítky. Ve třetím z pěti okruhů na náročné trati ale předvedla fantastickou stíhací jízdu a vrátila se do hry o cenný kov.

V samém závěru musela o bronz tvrdě bojovat s Nizozemkou Lucindou Brandovou, ale při nájezdu na krátkou cílovou rovinku byla rychlejší. Stejně rozhodla souboj o zlato i Cantová, které v posledním kole napomohl i spadlý řetěz vedoucí Vosové.

Nizozemka, která získala titul naposledy v roce 2014, jako kdyby po opravě kola neměla především psychické síly na souboj až do finiše. V posledních desítkách metrů evidentně zklamaná na spurt rezignovala. Všestranná cyklistka má z MS sedm zlatých, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili.

Šestadvacetiletá Cantová se dočkala titulu po stříbru (2015) a dvou bronzech (2012 a 2016). "Jsou to skvělé pocity. V předposledním kole, kdy jsem měla rozbitou tretru, už jsem tomu moc nevěřila, ale když pak Marianne musela v závěrečném okruhu opravovat kolo, napadlo mě, že bych mohla přece jen vyhrát," uvedla Cantová.

V cíli měla obrovskou radost. "Byl to pro mě sen od mých šesti let. Marianne je sedminásobnou šampionkou a mně se podařilo ji po 20 letech od toho snu porazit. Tohle je pro mě nejhezčí den v životě, naprosto neuvěřitelný. Jsem strašně šťastná," dodala Cantová.

Smutek naopak vyzařoval z tváře Vosové. "Jsem trochu zklamaná. Byl to divoký závod, ve kterém bylo zřejmé, že se může stát cokoliv. Nakonec se rozhodovalo až v posledním kole. Na takové trati je obtížné si vytvořit větší náskok, když musíte jet opatrně a dávat si pozor na chyby," řekla devětadvacetiletá Vosová.

Jen pár stovek metrů trvalo vystoupení čtyřnásobné české šampionky Pavly Havlíkové. Po hromadném pádu při výjezdu na kopec jí zůstalo v rukách kolo se zlomený rámem. Kvůli bolesti žeber navíc musela vyhledat lékařské vyšetření.

"Hromadný pád jsem zavinila já. Prasknul mi rám a já se poroučela k zemi. Ještě štěstí, že se mi to nestalo v některém prudkém sjezdu. To bych asi dopadla daleko hůř," připustila Havlíková.

Velmi kluzký povrch v závodě juniorů se stal osudným pro zpočátku vedoucího Francouze Bonsergenta, který vypadl ze hry o medaile po pádu, kdy měl navíc technické potíže a musel běžet do depa. Přitom ještě ztratil tretru a nakonec uzavíral až první dvacítku.

Tím se otevřela cesta za triumfem úřadujícímu mistru Evropy Thomasu Pidcockovi, jenž zvítězil s přehledem o 38 vteřin před kranajem Danielem Tulettem. O dalších šest sekund zůstal zpět třetí další Brit Ben Turner.

V porovnání s dopoledním závodem juniorů sice závodnicím do 23 let trať o něco změkla, ale i tak zůstávala hodně kluzká a cyklokrosové naděje na ní měly hodně potíží.

Nejlépe rozjela závod pozdější vítězka Worstová, ale ještě během úvodního okruhu spadla a o nevelký náskok přišla. Nosková byla po prvním kole pátá s patnáctivteřinovou ztrátou.

Obhájkyně překvapivého loňského stříbra z Heusden-Zolderu si nakonec ještě o jednu příčku pohoršila a ztratila minutu a 44 vteřin na vítězku.

Tou se stala přece jen Worstová, která se zvládla po pádu chytit Britky Evie Richardsové a od poloviny závodu na pět okruhů opět převzala režii.

Třetí žena závěrečného závodu Světového poháru v Hoogerheide za sebou nechala Američanku Ellen Nobleovou o deset sekund. Richardsová si pro bronz dojela za dalších 16 vteřin.

Na šestnáctém místě skončila Jana Czeczinkarová, další česká zástupkyně Tereza Vaníčková uzavřela první třicítku a Martina Kukulová byla 36.

"Bylo to hrozně těžké, vůbec nikde se nedalo odpočívat. Jela jsem stále do plných a musela si dávat pozor v nebezpečných sjezdech a zatáčkách. Odstartovala jsem hodně špatně, nepodařilo se mi nacvaknout ani jednu nohu. Naštěstí byl nájezd poměrně dlouhý, že jsem se dokázala probojovat na páté místo," popsala Nosková.

Připustila, že na boj o medaile neměla. "Když jsem se dotáhla na čtvrtou Belgičanku, tak už mi došlo. Po nemoci ještě nejsem úplně zdravá, pořád pokašlávám. I když jsem chtěla udržet páté místo, přesto jsem spokojená. Příští rok je ještě šance," doplnila Nosková.