On-line přenos:
23:10
-
Z 1600 příslušníků bezpečnostních složek, kteří zasahovali na Národní třídě, bylo 30 obžalováno, ale 28 z nich vyvázlo s podmíněnými tresty. Komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 později s údivem konstatuje, že brutální zákrok proběhl bez jakéhokoli pokynu a že “velení pořádkových sil SNB si skutečného průběhu zásahu nebylo vědomo”.
23:10
-
Ačkoli podle zprávy Československé tiskové kanceláře bylo 17. listopadu 1989 na Národní třídě zraněno jen 17 osob, z toho 7 policistů, ve skutečnosti po zásahu vyhledalo ošetření 568 lidí. Sedm z nich utrpělo těžkou újmu na zdraví (pohmoždění mozku, plic, poškození ledvin), následky nevyloučili lékaři u celkem 180 ošetřených. Dvanácti zraněným bylo přes 60 let, nejstaršímu 83. Mezi zraněnými bylo 43 nezletilých, nejmladší z nich třináctiletý.
23:10
-
Státní bezpečnost ukončuje hlášení. Na Národní třídě je “klid”.
22:45
-
Opět přicházejí lidé, zapalují svíčky a pokládají kytice v podloubí Kaňkova domu – v místě, kde později vznikne pietní místo a bude umístěna pamětní deska.
22:38
-
Poslední podlý útok červených baretů prostor znovu vylidní.
22:30
-
Pohotovostní pluk opouští Národní třídu. Na místě je brzy znovu asi tři sta lidí, kteří opět zapalují svíčky. Přijíždějí sanitky a ošetřují raněné. Další lidé se sami belhají do nemocnice na Karlově náměstí.
22:20
-
Pohotovostní pluk likviduje souvislý pás svíček, který vznikl v místech, kde předtím sedělo čelo průvodu.
22:00
-
Na téměř vylidněné Národní třídě pokračují výpady červených baretů proti jednotlivcům, vedené s nezmenšenou agresivitou. Dochází na údery pěstí do obličeje, kopance do všech částí těla... Příslušníci pohotovostního pluku poblíž budovy Albatrosu i členové školního pohotovostního oddílu u ústí Mikulandské ulice si počínají jen o málo mírněji.
21:35
-
Československá televize informuje, že “ve večerních hodinách došlo v centru města v souvislosti s konáním pietního shromáždění k pokusům o narušení veřejného pořádku. Na místo se dostavili příslušníci pořádkových jednotek. Podle posledních informací byla přijata opatření k udržení klidu a pořádku”.
21:16
-
Řídící štáb bezpečnostní akce konstatuje, že byl obnoven veřejný pořádek. Konec ale ještě zdaleka není.
21:10
-
Dav je rozptýlen, prostor Národní třídy téměř vylidněn. Zůstávají tu ztracené oděvy, boty, rozbité brýle a u jazykové školy naproti Albatrosu bezvládné tělo, pro které záhy přijíždí sanitka. Jde o fiktivního nezávislého studenta, ve skutečnosti provokatéra z řad StB Ludvíka Zifčáka, jenž ale tentokrát nic nepředstírá – zřejmě z rozrušení omdlel. Fáma o úmrtí jednoho člověka, později “pojmenovaného” Martin Šmíd, však může začít žít svým životem...
21:00
-
Demonstrující prchají nově vytvořenou policejní uličkou v podloubí Kaňkova domu, kam je tlačí pohotovostní pluk. Při průchodu dostávají další rány, příslušníci jim sprostě nadávají a část z nich odvádějí do autobusů, které je pak rozvážejí po místních odděleních VB. Těm šťastnějším se daří ukrýt v chodbách okolních domů, a také v bytech. Někteří z jejich majitelů schovají ve svých domovech i přes sto lidí.
20:53
-
Ke kordonu u Mikulandské ulice přijíždějí dva obrněné transportéry s drátěnými radlicemi, přehrazují Národní třídu a nahrazují školní pohotovostní oddíl SNB. Řev motorů a oslňující světlomety ještě zvýšily pocit ohrožení. Panika, hysterie, zoufalé výkřiky dožadující se cesty ven – a záhy i bezvládná těla těch, kteří omdleli, vytahovaná z davu příslušníky...
20:50
-
Panika sílí, lidé ve stísněném prostoru omdlévají, dusí se, lehají si pod zaparkovaná auta.
20:45
-
Pohotovostní pluk před čelem průvodu se – i tentokrát bez jakéhokoli rozkazu z centrály – dává do pohybu a překračuje pás svíček. Dav je tak stlačován z obou stran. Pendreky mlátí stojící i sedící bez rozdílu pohlaví a věku.
20:40
-
Lidé se snaží sedat na zem, příslušníci do nich kopou a mlátí je. V davu jsou i děti. Je slyšet křik a nářek.
20:30
-
Příslušníci vytvoří ve Voršilské v kordonu uličky, kterými pouštějí demonstranty ven. Při průchodu je bezhlavě bijí obušky.
20:25
-
Zásah se z minuty na minutu stává brutálním. Na demonstranty začíná svévolně a bez jakéhokoli pokynu útočit 31 příslušníků Odboru zvláštního určení ministerstva vnitra, takzvané červené barety. Stlačují lidi ještě více k sobě tak, že se v davu téměř nedá dýchat, vytahují z něj vytipované iniciativní jednotlivce, ztlučou je a odvádějí do připravených autobusů.
20:18
-
Pohotovostní oddíl SNB znemožňuje odchod lidí k Národnímu divadlu, ačkoli tlampač je k tomu neustále vyzývá. Poslední možnost uniknout z obklíčení padla. Z obklíčeného prostoru se už nedostane ani paní, která tu jen venčí psa a prokazuje se legitimací, že bydlí ve Spálené ulici.
20:14
-
Lidé se neúspěšně pokoušejí odejít. Zpívají Masarykovu oblíbenou píseň “Ach synku, synku” a volají “Masaryk!” a “Ať žije charta!”.