On-line přenos:

23:10

Z 1600 příslušníků bezpečnostních složek, kteří zasahovali na Národní třídě, bylo 30 obžalováno, ale 28 z nich vyvázlo s podmíněnými tresty. Komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 později s údivem konstatuje, že brutální zákrok proběhl bez jakéhokoli pokynu a že “velení pořádkových sil SNB si skutečného průběhu zásahu nebylo vědomo”.

23:10

Ačkoli podle zprávy Československé tiskové kanceláře bylo 17. listopadu 1989 na Národní třídě zraněno jen 17 osob, z toho 7 policistů, ve skutečnosti po zásahu vyhledalo ošetření 568 lidí. Sedm z nich utrpělo těžkou újmu na zdraví (pohmoždění mozku, plic, poškození ledvin), následky nevyloučili lékaři u celkem 180 ošetřených. Dvanácti zraněným bylo přes 60 let, nejstaršímu 83. Mezi zraněnými bylo 43 nezletilých, nejmladší z nich třináctiletý. 

23:10

Státní bezpečnost ukončuje hlášení. Na Národní třídě je “klid”.

22:45

Opět přicházejí lidé, zapalují svíčky a pokládají kytice v podloubí Kaňkova domu – v místě, kde později vznikne pietní místo a bude umístěna pamětní deska. 

22:38

Poslední podlý útok červených baretů prostor znovu vylidní.

22:30

Pohotovostní pluk opouští Národní třídu. Na místě je brzy znovu asi tři sta lidí, kteří opět zapalují svíčky. Přijíždějí sanitky a ošetřují raněné. Další lidé se sami belhají do nemocnice na Karlově náměstí.

22:20

Pohotovostní pluk likviduje souvislý pás svíček, který vznikl v místech, kde předtím sedělo čelo průvodu.

22:00

Na téměř vylidněné Národní třídě pokračují výpady červených baretů proti jednotlivcům, vedené s nezmenšenou agresivitou. Dochází na údery pěstí do obličeje, kopance do všech částí těla... Příslušníci pohotovostního pluku poblíž budovy Albatrosu i členové školního pohotovostního oddílu u ústí Mikulandské ulice si počínají jen o málo mírněji.

21:35

Československá televize informuje, že “ve večerních hodinách došlo v centru města v souvislosti s konáním pietního shromáždění k pokusům o narušení veřejného pořádku. Na místo se dostavili příslušníci pořádkových jednotek. Podle posledních informací byla přijata opatření k udržení klidu a pořádku”.

21:16

Řídící štáb bezpečnostní akce konstatuje, že byl obnoven veřejný pořádek. Konec ale ještě zdaleka není.

21:10

Dav je rozptýlen, prostor Národní třídy téměř vylidněn. Zůstávají tu ztracené oděvy, boty, rozbité brýle a u jazykové školy naproti Albatrosu bezvládné tělo, pro které záhy přijíždí sanitka. Jde o fiktivního nezávislého studenta, ve skutečnosti provokatéra z řad StB Ludvíka Zifčáka, jenž ale tentokrát nic nepředstírá – zřejmě z rozrušení omdlel. Fáma o úmrtí jednoho člověka, později “pojmenovaného” Martin Šmíd, však může začít žít svým životem...   

21:00

Demonstrující prchají nově vytvořenou policejní uličkou v podloubí Kaňkova domu, kam je tlačí pohotovostní pluk. Při průchodu dostávají další rány, příslušníci jim sprostě nadávají a část z nich odvádějí do autobusů, které je pak rozvážejí po místních odděleních VB. Těm šťastnějším se daří ukrýt v chodbách okolních domů, a také v bytech. Někteří z jejich majitelů schovají ve svých domovech i přes sto lidí.

20:53

Ke kordonu u Mikulandské ulice přijíždějí dva obrněné transportéry s drátěnými radlicemi, přehrazují Národní třídu a nahrazují školní pohotovostní oddíl SNB. Řev motorů a oslňující světlomety ještě zvýšily pocit ohrožení. Panika, hysterie, zoufalé výkřiky dožadující se cesty ven – a záhy i bezvládná těla těch, kteří omdleli, vytahovaná z davu příslušníky...

20:50

Panika sílí, lidé ve stísněném prostoru omdlévají, dusí se, lehají si pod zaparkovaná auta.

20:45

Pohotovostní pluk před čelem průvodu se – i tentokrát bez jakéhokoli rozkazu z centrály – dává do pohybu a překračuje pás svíček. Dav je tak stlačován z obou stran. Pendreky mlátí stojící i sedící bez rozdílu pohlaví a věku.

20:40

Lidé se snaží sedat na zem, příslušníci do nich kopou a mlátí je. V davu jsou i děti. Je slyšet křik a nářek.

20:30

Příslušníci vytvoří ve Voršilské v kordonu uličky, kterými pouštějí demonstranty ven. Při průchodu je bezhlavě bijí obušky.

20:25

Zásah se z minuty na minutu stává brutálním. Na demonstranty začíná svévolně a bez jakéhokoli pokynu útočit 31 příslušníků Odboru zvláštního určení ministerstva vnitra, takzvané červené barety. Stlačují lidi ještě více k sobě tak, že se v davu téměř nedá dýchat, vytahují z něj vytipované iniciativní jednotlivce, ztlučou je a odvádějí do připravených autobusů.

20:18

Pohotovostní oddíl SNB znemožňuje odchod lidí k Národnímu divadlu, ačkoli tlampač je k tomu neustále vyzývá. Poslední možnost uniknout z obklíčení padla. Z obklíčeného prostoru se už nedostane ani paní, která tu jen venčí psa a prokazuje se legitimací, že bydlí ve Spálené ulici.

20:14

Lidé se neúspěšně pokoušejí odejít. Zpívají Masarykovu oblíbenou píseň “Ach synku, synku” a volají “Masaryk!” a “Ať žije charta!”.