Titul nadějí na dosah versus královské tápání
Praha - Velká cena silničních motocyklů v Brně je pro tuzemské fanoušky tradičním milníkem sezony. A to nejen proto, že až do předloňska byla první Grand Prix po letní přestávce v nabitém programu MS. Na vlastní oči se lze přesvědčit, jak se českým zástupcům v seriálu světového šampionátu daří, zda naplňují předpoklady a jak to bude dál. Například o nadcházejícím víkendu, kdy se celý ansámbl přesouvá do Silverstone. Budeme tam mít v bitvě o body opět čtyři jezdce? Tři? Nebo pouze dva?
Jako první se na Masarykově okruhu představil už v sobotu odpoledne talentovaný mladík Karel Hanika. Riskantním, ale úspěšným předjížděcím manévrem v poslední zatáčce se mu podařilo setřást tíhu odpovědnosti před domácím publikem a zopakovat rok staré vítězství v lesích nad Brnem. V této sezoně ovládl závody Red Bull Moto GP Rookies Cupu popáté a v soutěži, určené největším nadějím motocyklového sportu na silnici, figuruje sedmnáctiletý Brňák pět závodů před koncem na prvním místě s náskokem 51 bodů na Jorge Martina ze Španělska. Rýsující se šance na titul je o to lákavější, uvědomíme-li si následující tradici: vítěz Poháru nováčků má dveře dokořán do Moto3! Ostatně, nějaké kontakty už proběhly.
Karel Hanika:
"Je to nejcennější vítězství v kariéře! Nepovedl se mi start, musel jsem hodně dohánět a trochu se s tím prát. Zbytek sezony? Stát se může cokoliv, ale celkem si věřím. Teď musím nějak přečkat Silverstone, tam to opravdu nemám rád, ale pak už jsou závody na okruzích, co mi naopak sedí."
V neděli, v hlavní den Velké ceny České republiky, se dvacetiletému Jakubu Kornfeilovi (v roce 2009 vyhrál výše zmiňovaný Red Bull MotoGP Rookies Cup, včetně závodu v Brně) podařilo završit zajímavou bilanci na domácím okruhu. K pátému, šestému a sedmému místu, která zde během předchozích tří sezon v nejslabší kubatuře obsadil, přidal místo osmé. Sice zdánlivě nejhorší, ale přitom cenné. Škoda horšího startu.
Jakub Kornfeil:
"Už to bude tak, že se ze mne stává specialista na brněnskou Grand Prix. Fanouškům, kteří mi na tribunách fandí, děkuji, ale při závodě se musím soustředit na něco jiného. Člověk musí zachovat chladnou hlavu, aby neudělal zbytečnou chybu a ohlídal soupeře, které má v zatáčkách jen pár centimetrů od sebe, zleva i zprava. Na diváky v tu chvíli není ani čas, ani pomyšlení."
O druhé polovině českého kvarteta v MS silničních motocyklů z té smutnější stránky
Kdysi obrovský talent v šampionátu Lukáš Pešek sešel v posledních dvou letech díky problémům se sponzory a se starty jen v rámci národních šampionátů v Evropě z očí i z mysli. O to větší bylo překvapení, když se do seriálu MS vrátil, a hned do nejprestižnější kategorie MotoGP! Jen snílek se však mohl domnívat, že bude mít k dispozici konkurenceschopný stroj, že přechod na nejsilnější motocykl půjde jako po másle. Ani po uplynulém víkendu nemá Pešek na kontě jediný bod, nejlépe skončil šestnáctý a největšími úspěchy jsou v podstatě jen tři vítězství ve vzájemném českém minisouboji s Karlem Abrahamem v kvalifikacích, včetně té brněnské. A navíc, pár hodin před zahájením tréninků nebylo jasné, zda pro neplnění smluvních podmínek, kdy italské stáji Came IodaRacing nebyly proplaceny vysoké částky ze strany Peškových sponzorů, na domácím asfaltu vůbec pojede. Jel.
V akci ale vydržel pouhých šest minut a 21 sekund, než se vyválel v kačírku přímo před nejpočetněji osazenou přírodní tribunou, ve sjezdu na "stadion". O tom, že by pohledávky sponzorských peněz byly bez výhrad vyřešeny, pak nepadlo ani slovo, přesto sedmadvacetiletý Pešek počítá s tím, že se zúčastní i následujícího závodního víkendu na britském okruhu v Silverstone.
Lukáš Pešek:
"Konečně jsem si připadal, že sem patřím, závodil jsem. Nebyl jsem do počtu, jako někdo, kdo jen krouží na posledním fleku. Měl jsem v plánu držet se skupiny, co později bojovala o třinácté místo. Nastavení motocyklu bylo ale stejné jako v sobotu odpoledne, jenže já už od druhého kola jel rychleji než v kvalifikaci, a přední brzdy to nestíhaly. Tlačil jsem na Lavertyho, který mi v zatáčkách zavíral cestu, tlačil, tlačil, až jsem dotlačil…"
A Karel Abraham? Domácí Grand Prix byla jeho 130. Velkou cenou v seriálu MS. Má tedy o jeden start v rámci světového šampionátu víc než Pešek (129), na rozdíl od něj ale nikoliv dvě vítězství z dnes již neexistujících "stopětadvacítek", ale jedno ve třídě Moto2. Jenže letošní sezona, třetí mezi králi v MotoGP, do níž nastoupil v sedle výkonnostně slabšího motocyklu ART, je plná problémů. Nejdříve měl zdravotní potíže (zlomená klíční kost hned ve druhém závodě a následně viróza), pak technické s elektronikou, a i v Brně jel se sebezapřením (bolavé rameno). V podstatě jen proto, že by absenci na startovním roštu považoval za nefér vůči fanouškům. Nezbytný odpočinek prý s největší pravděpodobností přijde teď.
"Předpokládám, že Silverstone vynecháme. Sezona už je stejně ztracená. V Americe dostal Karel na 40 injekcí s anestetiky, tady mu zase před tréninkem i závodem píchali do ramene speciální dlouhé jehly. Stejně to nepomohlo," avizoval následující dění Karel Abraham starší a byl jako Tajemný hrad v Karpatech, když odpovídal na otázku o vzdálenější budoucnosti. Na jakém motocyklu jeho syn pojede v následující sezoně, což je téma, jehož rozlousknutí bylo avizováno v horizontu dvou týdnů.
"To si musí rozhodnout jezdec a šéfmechanik. Máme tři možnosti, jedna je favorit. Ale já osobně nic říkat nebudu, aby se to později nezměnilo a neobrátilo proti mně." Třiadvacetiletý rodák z Brna dal ale jen o chvíli později jasně najevo, že tím zamlženým favoritem je značka Honda. I kvůli jasně dané linii, kterou Japonci dlouhodobě udržují nejen při formálním jednání.
Karel Abraham:
"Když do mne ve Schwantzově zatáčce narazil zezadu Bauer, já vyskočil ze sedla a pohnul si s tím ramenem, které zatím dělalo dobrotu, a bolest se neustále zvětšovala, měl jsem tisíc chutí zajet do boxu. Kdyby scházelo do cíle deset a více kol, asi bych to udělal. Ale při průjezdu do dalšího okruhu jsem zjistil, že jich zbývá jen osm, tak jsem zatnul zuby. Nechtěl jsem to vzdát, dělám to nerad. A rovněž jsem pak nechtěl před sebe pustit Australana Staringa, abych nebyl úplně poslední."
Sympatický jezdec je – bohužel – zářivým příkladem rčení, že doma není nikdo prorokem. Na okruhu, za jehož humny bydlí, se mu nedaří a cílem tady projel teprve potřetí. Letos, loni (na zatím nejlepším 9. místě) a pak v roce 2007 ve třídě do 250 ccm. Při všech dalších pokusech měl pád a v srpnu 2010 se na trati po karambolu ve volném tréninku ani neobjevil.
Mezi královskou elitou tedy Češi letos nezáří. A jako memento se nad jejich dosavadními výkony vznáší výrok Karla Abrahama z úvodu sezony, kdy prohlásil: "Žádná takto malá země snad nikdy dva jezdce v MotoGP neměla a klidně je možné, že třeba už nikdy mít nebude."
