ČTsport

ČTsport
pátek 17. srpna 2018 Petra
RALLYE DAKAR

BLOG: Závislost na adrenalinu "made in Dakar" funguje

Velikost textu:

Rallye Dakar nebezpečí, které přitahuje. Jeho čtyřicátý ročník začal v sobotu v Limě. Divné, ne? Už od roku 2009 se rallye, která se původně jmenovala Paříž – Dakar, přesunula z bezpečnostních důvodů z černého kontinentu do Jižní Ameriky. Paříž z názvu zmizela, Dakar zůstal. Logika stranou, nebo spíš naopak – dobrá značka se přece nemění. A tahle je hodně dobrá a už dokázala vydělat hodně peněz.

Josef Macháček
Josef Macháček

Je to soutěž bez rozdílu vah a prostředků. Závodí tu spolu špičkoví profíci s podporou továrních týmů se zkušenými závoďáky, jež ale nemohou svým zázemím konkurovat té první skupině, a doplňují je nadšenci, kteří jdou do toho, aby si dokázali, že to dokáží. Sehnali sponzory, provětrali svá konta, jejich manželky oželely atraktivní dovolené a... jde se na věc.

Všichni dohromady se těší, že si po dvou týdnech dřiny až v argentinské Córdobě, kde slavná soutěž po devíti tisících kilometrů 20. ledna skončí, spočítají šrámy a setřou z tváří prach a pot. Zlomek z nich dostane od zaměstnavatelů tučné prémie za úspěch, zatímco zbytek definitivně odečte ze svých účtů vysoké částky a oddechne si, že je to za nimi a že jsou celí. Někteří si řeknou, že už nikdy… Ale víte jak to chodí – čas vyžehlí vzpomínky a ta touha dát to zase převládne.

I Josef Macháček startuje zase už popatnácté, a to kategorii čtyřkolek pětkrát vyhrál. Přitom je k pořadatelům a celému závodu hodně kritický. Hovoří o zásadní změně charakteru rallye, nadržování favoritům, aroganci moci, přetvářce, byznysu a změně z vytrvalostní a navigačně náročné soutěže na rychlostní.

přehrát video
Sestřih 1. etapy Rallye Dakar

Předloni závod nedokončil. Havaroval, vykloubil si rameno, zlomil klíční kost a vrtulníkem putoval do nemocnice. A to dopadl ještě dobře. Protože počet obětí závodu už přesáhl číslo sedmdesát. Letos Macháčkovi dakarsko-jihoamerické útrapy hned v první etapě připomněla žihadlem aspoň vosa.

Macháček pro idnes.cz řekl: "Když se mě ptají, proč jedu Dakar, říkám: Nevím. Předtím jsem chtěl něco dokázat, ale proboha, proč jedu popatnácté? Patřím prostě mezi hejno pitomců, kteří jsou to ochotni platit."

Ovšem k tomu je třeba dodat, že patří do party lidí, která k životu tu blízkost nebezpečí zkrátka potřebuje a věří, že mu ujede. Drtivou většinu z nich na cestě z Peru přes Bolívii do Argentiny čeká jen dřina, pot a slzy – v lepším případě z radosti.

Adrenalin "made in Dakar" už zkrátka má své závisláky. Logiku v tom nehledejte, ale je to únik z tohohle světa do toho nebezpečného. Do toho, v němž velká část lidstva ještě stále žije, zatímco ta druhá část k tomu potřebuje právě Rallye Dakar a podobné akce.

Tak to zkrátka je a každý, kdo to dá, má můj obdiv.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.