Závěr šampionátu: loučení legend, gesta respektu a darovaná medaile

Pro čtveřici Schalk Burger, Fourie du Preez, Bryan Habana a Victor Matfield to byl poslední soutěžní start na mistrovství světa. I když nikdy neříkej nikdy. Posledně jmenovaný z uvedeného kvarteta už jednou v reprezentaci skončil, ale pro tento vrcholný turnaj ještě ohlásil svůj comeback a v osmatřiceti letech dovedl tým k bronzovým medailím.

Matfield, Habana, du Preez a Burger patřili více jak dekádu k oporám Springboks a byli u toho, když celek vedený Jakem Whitem dokráčel na MS 2007 až ke zlatu. "Byla to neskutečná cesta, se všemi výhrami a prohrami," ohlédl se Bryan Habana za dlouholetým účinkováním na mezinárodní scéně - a mluvil o sobě i o svých parťácích.

"Těžko říci, jestli to je můj definitivní konec v národním družstvu. Budu mít teď dost času o všem popřemýšlet. Ale na příštím mistrovství světa se určitě neobjevím," dodal muž, který na letošním turnaji vyrovnal historický rekord v celkovém počtu položených pětek jedním hráčem. Stejně jako legendární Jonah Lomu totiž dokázal při svých startech na MS patnáctkrát donést míč za brankovou čáru.

V utkání s Argentinou měl šanci toto skóre navýšit, ale několik dobrých příležitostí nevyužil. "Věci se někdy nedějí jen tak. Mám obrovský respekt vůči této ragbyové ikoně. A je asi dobře, že tu jeho rekord ještě nějaký čas bude," podotknul férově Habana, jeden z hráčů, který se v průběhu turnaje nejviditelněji staral o potvrzení renomé ragby coby sportu, kde je respekt vůči soupeři na prvním místě.

Hodně patrné to bylo třeba po závěrečném hvizdu semifinálového duelu mezi Jihoafrickou republikou a Novým Zélandem, kdy si borci obou ekip ještě na hřišti vyměňovali slova uznání k předvedenému výkonu toho druhého. To samé platilo i o finálovém duelu. Brzy po jeho skončení Wallabies oficiálně pogratulovali All Blacks prostřednictvím twitterového účtu k obhajobě titulu a nazvali je "vynikajícím týmem, který dokázal dosáhnout obrovského úspěchu".

Velké sympatie si získal argentinský lodivod Daniel Hourcade za to, že neskrýval slzy smutku po semifinálové prohře s Austrálií. Také jeho kolega na lavičce JAR, Heyneke Meyer, ukázal celému světu, že emoce patří do ragby neodmyslitelným způsobem. Na konci čtvrtfinálového dramatu proti Walesu nejprve předvedl postupovou extázi, aby o pár chvil později šel chlapsky obejmout soupeřova kapitána Sama Warburtona.

S. B. Williams věnoval fanouškovi medaili. Domů ale bez cenného kovu nejede

Co do rytířskosti svého činu se nekorunovaným králem šampionátu stal novozélandský útočník Sonny Bill Williams, který se na Twickenham Stadium zastal na hrací plochu vběhnuvšího školáka. Chlapec se tam zničehonic objevil v době, kdy zde All Blacks slavili finálový triumf. Proti klukovi zasáhl člen ochranky, který ho ragbyově složil na zem, ale Williams se mladého fanouška spontánně ujal, odvedl ho k tribuně a navíc obdaroval mimořádně cenným suvenýrem - svou zlatou medailí.
 
"Bylo mu sotva osm a člen ochranky byl kus chlapa, takže to vypadalo, že by mu mohl zlomit žebra nebo něco," líčil Williams neobvyklé setkání se svým příznivcem. "Říkal jsem si, že to pro něj aspoň bude večer, na který nezapomene. Mně by akorát visela doma nebo tak něco. On ji bude nosit na krku a bude moci vyprávět tuhle historku ještě pár roků. Třeba z něho jednou bude All Black," doplnil s nadsázkou jeden z novopečených mistrů světa.

Mimochodem, o den později, při udílení výročních cen Mezinárodní ragbyové federace obdržel Williams novou medaili - jako poděkování od pořadatelů šampionátu. Netřeba dodávat, že když přebíral cenný kov, aplaudoval mu vestoje celý sál.