Házená je judo s míčem. Za úspěchem Norů stojí dlouhodobá koncepce, říká Poloz

Jejich postup do finále mistrovství světa ve Francii byl senzační. Ne tak ve smyslu, že by Norové nehráli kvalitní házenou, ale medailově to na žádné akci nikdy v minulosti nevyjádřili. Mužská házená byla v Norsku dlouhá léta tak trochu ve stínu zlatých úspěchů žen. Jenže už loňské Euro v Polsku naznačilo, že se s Norskem bude muset počítat. V semifinálovém prodloužení tehdy nestačili na Němce. Letos už nastavený čas v semifinále zvládli lépe a poprvé v historii si zahráli ve finále MS, kde nestačili na rozjetou domácí Francii.

Koncepční práce

"Současný úspěch se nezrodil přes noc. Už od mistrovství světa v Tunisku 2005, kde Norové skončili sedmí, se snaží systematicky budovat silný národní tým. Do akademií si vybírají vhodné somatotypy, samozřejmě základna je tu širší než u nás. Ovšem na rozdíl třeba od našeho prostředí tu všichni pracují s jediným cílem a tím je reprezentace. Tomu se při své práci podřizují i kluby a díky tomu se Norsko posunulo ke světové špičce," prohlásil Dušan Poloz.

Norská mužská házená těží z úrody talentů, které už sbírají zkušenosti buď v silné bundeslize, nebo v kvalitních dánských týmech. Někteří hráči mají dokonce namířeno do velkoklubů typu Paris St. Germain, což je třeba případ režiséra norského úspěchu, 21leté střední spojky Sandera Sagosena. Z českého pohledu je ale také velmi zajímavé, jak pro reprezentaci vyrostla palebná síla na pravé straně útoku. 

"Před několika lety v Norsku vznikl projekt na rozvoj levorukých hráčů. Jeho produkty jsou také tři současné reprezentační pravé spojky - 19letý Röd, Eivind Tangen a už ostřílený Kent Robin Tönnesen z Füchse Berlin," poodhaluje část systému práce s házenkáři Poloz. 

Norská sportovní všestrannost

Charakteristickým rysem severského přístupu ke sportu je absence rané specializace. Není vůbec výjimečné, že se mládež do 15 let věnuje několika sportům současně. Navíc sporty jako fotbal, florbal či házená spolu nesoutěží, nepřetahují se o děti, ale spolupracují.

"Vedl jsem tým, který hrál v létě fotbal a v zimě házenou. Oba sporty se stejným úsilím a zapálením. V 15 letech se pak hráči rozhodli, čemu dají dál přednost. Takhle se vyprofiloval například Christian O'Sullivan, kterého jsem vedl a teď má stříbro z MS," nechal se slyšet Poloz.

Podle něj je právě podobná všestranná sportovní příprava klíčová pro úspěch v současném fyzickém a moderním pojetí házené. "Házená je momentálně takové judo s míčem. Bez skvělé fyzické připravenosti nemáte šanci na špici uspět. V tomhle jsou úžasní Francouzi, což na mistrovství opět prokázali, ale Norové to také pochopili, a proto se dokázali ke světové elitě posunout. Pokud ale začnete děti připravovat jednostranně v osmi nebo devíti letech, nemůžou takovou zátěž vydržet," tvrdí Poloz.

Současný norský národní tým je dobrým mixem zkušeností a nastupující házenkářské dravosti. Stříbrný úspěch na světovém šampionátu ve Francii je ale kromě dobré koncepce a přípravy také dílem aktuálního rozpoložení. Na velkém turnaji je vždy klíčový přínos brankáře a na MS debutující Torbjörn Bergerud odchytal ve 22 letech skvělé mistrovství. Norům se vyhnula zranění klíčových opor a velkou roli sehrála v norském tažení také osobnost trenéra Christiana Bergeho.

"Dal tomu týmu něco navíc. Je to člověk, který má za sebou boj s rakovinou a životní hodnoty proto jinak uspořádané. Hráči k němu cítí až posvátný respekt. V takovém nastavení a rozpoložení se může Norsko na špici světové házené udržet klidně dalších deset let," uzavírá Poloz.