Rosenberk: V budoucnu chci vyhrát další tituly mistra světa
Praha - Na domácím mistrovství světa patřil mezi nejmladší hráče, přesto byl jedním ze strůjců českého medailového úspěchu. Ve finále dvojic se Lukáši Rosenberkovi vybojovat zlato ještě nepovedlo, ale ve trojicích se již mohl radovat z titulu mistra světa, na který Češi čekali dlouhých osmnáct let. Ve svých čtyřiadvaceti letech si tak splnil svůj sen, přesto v nohejbale nechce polevit a do budoucna má v plánu přidat další zlaté medaile do své sbírky.
Třináct let uplynulo od Rosenberkových nohejbalových začátků a nyní se mu na krku houpou dvě medaile z právě proběhlého mistrovství světa v Brně. Zlatou vybojoval v trojicích, ve dvojicích se po těsné prohře se Slováky musel spokojit se stříbrnou. "Prohrané finále ve dvojicích bolí hodně a ještě dlouho bolet bude. Kdybych měl ovšem vyjádřit celkové pocity z mistrovství, tak bezesporu převažuje štěstí a radost," bily se v českém reprezentantovi rozporuplné pocity.
Jelikož nastoupil do dvou disciplín, byl Rosenberk nejvytíženějším českým hráčem. Přirozeněji se cítil v turnaji trojic. "Někoho to jistě překvapí, ale poslední dobou mě tato disciplína čím dál více baví. Jelikož nejsem v nitru ani zčásti singlista, je pro mě občas velmi komplikované se při útoku ve dvojicích trefit do zkráceného hřiště," vysvětloval extraligový hráč brněnských Modřic.
Nastupovat ve trojicích i dvojicích však není jednoduché, i sám mladý reprezentant přiznal, že byl po turnaji vyčerpaný fyzicky i psychicky. "Celkový program šampionátu byl letos o něco náročnější než na minulých mistrovstvích a bylo to patřičně znát," sdělil.
Právě psychická vyzrálost a odolnost čtyřiadvacetiletého hráče byla tématem, o kterém se před mistrovstvím hodně spekulovalo. Rosenberk však svůj nízký věk za nevýhodu nepovažuje. "Troufám si říct, že za svou kariéru již mám odehráno hodně důležitých utkání, a tak jsem psychicky svázán nebyl," řekl rozhodně a svá slova podložil výborným výkonem.
I proto ho už někteří označují za jednoho z nejlepších hráčů v poli na světě. On sám přesně netuší, v čem tkví jeho jedinečnost, slova chvály ho ovšem těší. "Pokud to tak budeme brát, svou roli zde určitě hraje jakýsi talent předvídavosti, rychlé nohy a bojovnost. V Modřicích se mi vštípila vítězná mentalita, která je bezesporu základním stavebním kamenem úspěchu," rozebral své přednosti.
Rošády v sestavě
Diváky, kteří nohejbal sledují pravidelněji, mohlo překvapit, že do finálového utkání dvojic Rosenberk nenastoupil se svým tradičním a zkušeným spoluhráčem Radkem Pelikánem, ale s Jakubem Mrákavou. "Je pravda, že s Kubou toho tolik odehráno nemám, ale osobně si myslím, že jsme si herně velmi dobře sedli. Kuba je dravec a po celou dobu šampionátu prokazoval výbornou výkonnost," vysvětloval, proč se trenér rozhodl pro tuto variantu.
Rozhodnutí to ale nakonec nebylo vítězné, protože Rosenberk s Mrákavou nedotáhli do vítězného konce druhý set a ztratili rozhodující třetí. To už do hry naskočil právě Pelikán, ale ani to českému týmu nepomohlo. "Druhý a třetí set byl jako na houpačce. V obou setech se nám podařilo zvrátit nepříznivý stav, ale bohužel jsme nedokázali zasadit finální úder. V koncovkách to bylo především o štěstí a odvaze," popsal Rosenberk svůj bezprostřední pohled na zápas.
Titul mistrů světa si však brněnský hráč už nenechal utéct v turnaji trojic, kde proti Slovákům nastoupil po boku čerstvého mistra světa v jednotlivcích Ondřeje Víta a Jana Vankeho, který na síti předváděl fenomenální výkon.
Rosenberk věřil, že pokud budou hrát svoji hru, osmnáctileté čekání na titul by měli prolomit. "První set jsme si zkomplikovali jen my, ale druhý a třetí už byl podle plánu. Jan Vanke patří mezi absolutní blokařskou a smečařskou špičku. O tom není pochyb a ve finále to potvrdil. Mezinárodní nohejbal ale skrývá i velmi obtížnou práci v mezihře a především na náhře, která musí být provedena s absolutní přesností. V tomto ohledu bych chtěl poukázat na fantastickou hru Ondry Víta, který byl právem vyhlášen nejlepším hráčem mistrovství," složil poctu svým spoluhráčům.
Jedinečná atmosféra táhla Čechy za zlatem
Na českém medailovém úspěchu se však nepodíleli jen samotní hráči, ale i diváci, kteří v Brně vyprodali Městskou halu Vodova a vytvořili bouřlivou atmosféru, která hnala české reprezentanty kupředu. "To, co se odehrávalo v ochozech haly, byla jedním slovem fantazie. V publiku jsem nezahlédl ani jednoho diváka. Všichni to byli senzační fanoušci, kteří si mistrovství vychutnávali všemi doušky. Moc jim děkuji za to, že přišli a užili si to s námi," řekl Rosenberk.
Lepší atmosféru český hráč nikdy nezažil. "Větší akce v historii nohejbalu nikdy nebyla a dle mého názoru se tato nastavená laťka bude jen těžko překonávat," dodal.
Na otázku, kdo ho na šampionátu nejvíce zaujal, nechtěl být příliš konkrétní. "Je patrné, že některé státy jsou nohejbalově ještě v plenkách a od toho se také odvíjí jejich výkonnost. Na mnoha zemích je ovšem vidět, že do tréninků dávají opravdu hodně a každým rokem hrají lépe a lépe. Osobně bych si přál, abychom s nimi měli čím dál více problémů, protože to bude znamenat, že nohejbal obecně směřuje vzhůru," prozradil.
Mohlo by se zdát, že když ve čtyřiadvaceti letech vyhrajete mistrovství světa, nemáte už co dalšího dokázat. Rosenberk si to uvědomuje, ale chuť do dalších bojů neztrácí. "Po vítězství na mistrovství světa je těžké hledat motivaci a plány, kterých chce člověk v nohejbale dosáhnout. Nemůže ovšem polevit, a tudíž i já chci vyhrát například mistrovství světa nebo Evropy podruhé či potřetí," sdělil student Právnické fakulty Masarykovy univerzity.
