Kajakář Hradilek si olympiádu užil, plánovat se mu moc nechce
Praha - Pětadvacetiletý stříbrný medailista si podle svých slov užil všechny olympijské jízdy i celou olympiádu. O konkrétních plánech do budoucna mluvit nechce, dál si chce užívat to, co dělá, tedy závodění na divoké vodě i výlety po divoké řece. "Na slalomu se mi líbí, že je to sport, který se pořád mění, a člověk tak neupadne do nějakého stereotypu," říká Hradilek.
Stříbrný medailista Vavřinec Hradilek si letošní olympijské hry mimořádně užil. Nerozhodilo ho, ani když kvůli chybě rozhodčí málem nestihl start své úvodní kvalifikační jízdy. "Došlo mi, až když jsem jel nahoru výtahem a viděl rozhodčího jak rozhazuje rukama, že už bych měl být na startu," řekl Hradilek. Znervóznět se však nenechal a díky tomu si mohl užít svou druhou jízdu, když už měl postup do finále jistý a jel ji hlavně pro diváky. "Chtěl jsem jet něco odlehčenějšího a zařadit zajímavější prvky," pochlubil se český reprezentant.
V olympijském kanále přemohl ve finále Hradilka pouze italský reprezentant Daniele Molmenti. "Podle mě chtěl z nás zlatou medaili nejvíc. Na pohled nejezdí nejlépe, ale dohnal to vůlí. V Pekingu o šanci na medaili přišel kvůli hodně hloupé chybě, když za opačný průjezd brankou dostal padesátibodovou penalizaci," vysvětluje český reprezentant. Když po svém finálovém vystoupení Hradilek čekal dole v kanále na jízdy svých soupeřů, už prý nervózní nebyl. "Věděl jsem, že moje jízda by okolo medailových pozic být mohla, zároveň jsem věděl, že minimálně tři z těch, kteří ještě čekali nahoře, by mě mohli předjet. Spíše jsme společně s ostatními nasávali finálovou atmosféru, která byla opravdu mimořádná."
Mezi kajákaři má Hradilek nejednoho kamaráda. K těm nejlepším patří Novozélanďan Mike Dawson, který se bohužel neprobojoval ze semifinále. Pětadvacetiletý Dawson společně s Hradilkem sjíždějí divoké řeky. "Divoká řeka mě hodně baví, zkušenosti z ní mi pomáhají i při závodě na divoké vodě. Mám z ní samozřejmě respekt. Pár napjatých momentů už jsme zažili, ale snažím se zbytečně neriskovat," doplňuje český vodní slalomář.
Divoká voda Hradilkovi nepřinesla jen příjemné okamžiky. V devíti letech byl svědkem toho, jak se v ní jeho starší bratr málem utopil. Žádné následky naštěstí jeho patnáctiminutový pobyt pod vodou neměl. "Dodnes mi z toho jde mráz po zádech," přiznává. Nakonec je tento okamžik spíše stmelil.
Přestože právě získal stříbrnou olympijskou medaili, nemá věčně vysmátý "Vávra" velké plány do budoucna. "Chci mít dobrý pocit z toho, co dělám, a nechtěl bych chodit na tréninky znechucený," přeje si. Aby byla divoká atraktivnější pro diváky, zkrátil by dobu závodu a zlepšil by marketingový plán svazů, aby mohli být kajakáři profesionálními sportovci. Hradilkovy exhibice bychom se mohli dočkat v příštím roce před mistrovstvím světa v Troji.
