ČTsport

ČTsport
čtvrtek 21. června 2018 Alois

Uwe Krupp: Jaromír se bát nemusí, v Eisbärenu se o hráče staráme skvěle

Velikost textu:

Chtěl by být v korejském Pchojngčchangu a na vlastní oči sledovat, jak si v dresu německé hokejové reprezentace vede v olympijském turnaji jeho syn Björn. Místo toho dorazil do Hradce Králové, kde jako hlavní trenér vedl v přípravě proti domácímu Mountfieldu svůj tým Eisbären Berlín, kterému momentálně patří třetí místo v tabulce německé nejvyšší soutěže DEL. V exkluzivním rozhovoru pro web ČT sport vzpomíná na Dominika Haška a mluví o zájmu Eisbärenu o Jaromíra Jágra.

Uwe Krupp (vpravo) na lavičce Eisbärenu Berlín
Uwe Krupp (vpravo) na lavičce Eisbärenu Berlín

Uwe Krupp - historicky první Němec, který kdy vyhrál Stanley Cup. Dlouhá léta byl také národním rekordmanem v počtu odehraných zápasů v NHL. I s play-off jich má 810, v nichž jako obránce vstřelil 75 gólů a na 235 nahrál.

Po hráčské kariéře se prosadil také jako kouč. Vedl svůj mateřský Kolín nad Rýnem či německou reprezentaci, s kterou obsadil na domácím světovém šampionátu v roce 2010 čtvrté místo. Nyní trénuje čtvrtým rokem Eisbären Berlín, s nímž pokaždé postoupil do play-off DEL.

Jaromír Jágr při současném návratu do Čech uvedl, že se o něj Eisbären Berlín zajímal již loni v létě, stejně jako nyní. Uvažujete, že mu dáte opět nabídku?
Myslím, že je to otázka spíš pro management klubu. Vím, že s ním manažer Peter John Lee a sportovní ředitel Stéphane Richer mluvili, ale…

Vy byste ho jako trenér bral? Vždyť ho znáte roky…
Co to je za otázku? (smích) Pokud by byl hráč takových kvalit volný, vždy je třeba po něm sáhnout. Ale zároveň dobře vymyslet, jak ho zabudovat do mužstva, aby byl přínosem.

Jaromír Jágr hovořil také o vztahu s Lucem Robitaillem a prý věří, že by se o něj Eisbären Berlín skvěle postaral.
Ano. V tomto si Jaromír skutečně nemusí dělat obavy. My se o hráče staráme velmi dobře.

Co jste si ze vztahů s českými hráči vzal? Lásku k pivu? Nějaká slovíčka? Vtipy?
Co se mi na českých spoluhráčích vždy líbilo? To, že nebyli právě jen dobří hokejisté. Ale lidé, kteří mají i jiný rozměr. Uchvátilo mě, jak byli pohybově nadaní i na jiné sporty. Třeba František Kaberle byl skvělý tenista.

Björn Krupp v utkání proti Kanadě
Björn Krupp v utkání proti Kanadě

Nebyl byste raději v Pchjongčchangu? A přímo na místě podpořil vašeho syna Björna?
Samozřejmě. Zvlášť pokud se tam udála takové věc a Německo postoupilo do finále olympijského turnaje. Jenže… Jako hlavní trenér Eisbärenu musím být tam, kde mě klub potřebuje. A to bylo v Berlíně, protože jsme měli tři týdny přestávku a mohli jsme se věnovat přípravě na závěr základní části bundesligy a následnému play-off.

Jak byste ten postup do finále nazval? Jako překvapení? Jako obrovské překvapení? Nebo jako věc, co jednou musela přijít?
Samozřejmě je to překvapení na jedné straně. Na té druhé však německé mužstvo hrálo v play-off velmi dobrý hokej. Když třikrát po sobě vyhraješ v prodloužení a postoupíš, tak jsi prostě dobrý a ještě k tomu máš trochu štěstí. Jednou za pár let se prostě objeví něco takového. Nedávno to bylo Švýcarsko, které hrálo ve finále mistrovství světa.

Čekal byste však něco takového po základní skupině, v níž Německo v základní hrací době získalo jediný bod?
To asi těžko. Ale pak se to prostě sešlo. Vždyť už v posledním zápase základní skupiny tým na nájezdy porazil Nory a následně po prodloužení vyřadil Švýcary a Švédsko. Švédové, to bylo první velké překvapení, protože ti patřili společně s Kanaďany a Rusy k největším favoritům. Bylo to sice těsné, ale mužstvu se dařilo a nakonec postup urvalo.

Myslíte, že je to důsledek práce Německého hokejového svazu?
Každopádně. V posledních letech se ve svazu hodně věcí pohnulo a toto je výsledek. Můj kompliment patří také trenérovi Marco Sturmovi, který jede po vlastní linii, a nyní se ukázalo, že po správné. Poslední výsledky z Koreje to jen potvrzují.

Jak se tedy v Německu nyní pracuje s mladými hráči?
Sice bych to pořád ještě označil za staveniště, ale posouváme se dobře. Zavádí se postupy, které jsou ku prospěchu, nastavil se směr a ten se drží. Samozřejmě takový výsledek jako nyní v Koreji jistě pomůže ještě více v práci s mládeží. Tímto se hokej dostal do německých obývacích pokojů, takže už tam nebude jen fotbal.

Jasně, fotbal je v Německu číslo jedna. S jakými sporty bojuje hokej a zajímají se vůbec o něj malí kluci i malá děvčata?
To je teď největší úkol pro svazové vedení. Využít současné popularity a přitáhnout ještě více děvčat a kluků. Udělat ten sport pro ně zajímavějším. Hokej bojuje především s basketbalem a házenou o druhou pozici za fotbalem. Také proto, že ty dva sporty měly v posledních letech už velké mezinárodní úspěchy. A to si lidé pamatují.

Vy jste také vedl německou reprezentaci. I na olympijských hrách, ale nedosáhl jste tak velkého výsledku. Dá se tento z Koreje porovnávat s vaším čtvrtým místem z domácího mistrovství světa 2010?
Určitě se to dá porovnávat. Minimálně tím, jak parádně německá mužstva bojovala a kam až postoupila. Tehdy na mistrovství světa, které u nás v Německu vyhrála právě česká reprezentace, nastoupilo hodně hráčů z NHL. A to pak zcela mění úroveň a kvalitu turnaje. To jsme zažili například při olympijských hrách v kanadském Vancouveru. Samozřejmě, že neúčast hráčů z NHL v Koreji přinesla určitou výhodu německému týmu.

Víte, že jste v každém ze svých působišť v NHL měl vždy minimálně jednoho českého spoluhráče?
Ano. To si vybavuji. Ti mě "pronásledovali" vždy a všude. A vždy to byli dobří čeští hráči.

Dominik Hašek v Naganu
Dominik Hašek v Naganu

Na kterého z nich si hned vzpomenete?
Tím největším byl samozřejmě Dominik Hašek v Detroitu. Ale mám třeba skvělé vzpomínky na Davida Volka, s nímž jsem hrál v New York Islanders, a vybavuji si, jak dal rozhodující gól v prodloužení Pittsburghu v play-off.

A vybavíte si, v kterém týmu NHL jste měl nejvíc českých spoluhráčů?
(dlouho přemýšlí) Myslím, řekl bych, že to bylo právě v Detroitu.

Ne. 
Tak kde?

V Atlantě.
No jo, jasně. Vybavuji si brankáře Milana Hniličku, pak tam byl právě Frankie Kaberle nebo Richard Šmehlík. 

Jací jsou vlastně Češi v kabině? Dělají zábavu, a nebo sedí tiše v růžku?
To rozhodně nesedí. (smích) Jasně, existují nějaké rozdíly v mentalitě. Tehdy to byli spoluhráči, někteří lepší známí nebo kamarádi. Jako trenér si to nyní uvědomuji ještě více, protože mým úkolem je hráče různých zvyklostí a národností sjednotit, najít tu správnou chemii. Přiznám, že jako hráč jsem se o to příliš nezajímal. Před dvěma roky jsme měli v Berlíně Milana Jurčinu, slovenského hráče, ale přece jen člověka, co přišel z východní Evropy. A on měl tak obrovský vliv na mužstvo, byl to absolutní lídr. Výborný chlap.

Co jste si užil s šesti Čechy?
No, mají vlastní smysl pro humor. Občas se smáli věcem, kterým jsme nerozuměli nebo je neměli za vtipné. Ale to je dané třeba těmi povahami a nebo kulturními odlišnostmi. K tomu si vybavuji a nebo k tomu mi pasuje Jakub Voráček. To je hodně vtipný chlapík.

Čeští spoluhráči Uweho Kruppa v NHL:

Buffalo Sabres:
Jiří Šejba (1990-1991) 
Petr Svoboda (1991-1992)

New York Islanders
David Volek (1991-1994)

Québec Nordiques
Martin Ručinský (1994-1995)

Colorado Avalance
Martin Ručinský (1995-1996) 
Josef Marha (1995-1998)

Detroit Red Wings
Petr Klíma (1998-1999) 
Dominik Hašek, Jiří Šlégr, Jiří Fischer, Ladislav Kohn (2001-2002)

Atlanta Thrashers
Milan Hnilička, Patrik Štefan, František Kaberle, Richard Šmehlík, Kamil Piroš, Zdeněk Blatný (2002-2003)

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.