Hašek dostal před uvedením do Síně slávy pamětní prsten

Čtveřice bývalých vynikajících hokejistů, McCreary a vdova po v roce 2010 na rakovinu zesnulém Burnsovi Lynn absolvovali v hokejové Síni slávy také tiskovou konferenci. Hašek uvedl, že se poprvé o uvedení dozvěděl v době, kdy byl zrovna na kole. "Foukal vítr a řekl jsem: 'Neslyším, zavolejte mi později," popsal Hašek, kterého na startu kariéry nenapadlo, že by se mohl někdy dostat až do Síně slávy.

Chicago jej draftovalo už v roce 1983, ale do zámoří se vydal až v roce 1990. V NHL debutoval 6. listopadu proti Hartfordu v pětadvaceti letech. "Vždycky jsem snil o tom být jedničkou v NHL a několik let to trvalo. Nejdříve mě poslali na farmu a pak jsem byl za Eddiem Belfourem, který získal Vezina Trophy v Chicagu. V té době by mě nenapadlo, že získám Vezinovu trofej a budu v Síni slávy. Je to jako sen," podotkl Hašek.

Klíčová pro něj byla v roce 1992 výměna do Buffala, kde se po čase prosadil přes Granta Fuhra. V Buffalu Hašek strávil devět let, během nichž získal své nejcennější individuální trofeje v NHL - dvakrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče, dvakrát Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hráče podle hráčské asociace NHLPA a šestkrát Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře.

S Buffalem ale prožil také velké zklamání v roce 1999, kdy Sabres prohráli ve finále Stanleyova poháru s Dallasem. Ve třetím prodloužení šestého zápasu rozhodla trefa Bretta Hulla, který stál v brankovišti. Hašek to bere dodnes jako křivdu. "Bylo to pro každého v kabině těžké. Hlavně po tom gólu Bretta Hulla, byl neregulérní," prohlásil Hašek. Neúspěšné finále prožil i v roce 1992 v Chigacu, na Stanleyův pohár pak dosáhl v letech 2002 a 2008 s Detroitem.

Největším vítězstvím ale pro Haška zůstává triumf na olympijských hrách v Naganu v roce 1998. "Nagano bylo určitě číslo 1. Určitě společně s vítězstvím ve Stanleyově poháru v roce 2002. V Naganu jsme ale byli outsidery, měli jsme úžasnou atmosféru v kabině s trenérem, jako byl Ivan Hlinka, a hráči jako Jaromír Jágr a další, v té době podceňovaní. To se nedá zapomenout," vykládal Hašek.

Během kariéry byl ceněn za svůj zápal a bývalý spoluhráč z Buffala Mike Peca na jeho adresu vtipkoval, že zastaví i 106 ze 115 puků při rozcvičce před zápasem. "Pamatuji si, že jsem jako dítě několikrát brečel, když jsme prohráli nebo jsem dostal gól při tréninku. Nebo jsem brečel, když prohrál můj profesionální tým, kterému jsem fandil. Děda měl kapesník, utíral mi slzy a říkal, že nemusím brečet, že jsem ještě dítě," doplnil Hašek.

V NHL upoutal nejen svými výkony, ale i neortodoxním stylem, při němž se přesouval v brance ze strany na stranu, vykopával puky nohama, když ležel na zádech, nebo při zákrocích pouštěl hokejku, aby zasáhl lapačkou. "Myslím, že NHL měla zavést pravidla, aby mu to zakázala," vtipkoval další z oceněných Forsberg. "Když jsem byl dítě, sledoval jsem v televizi, co dělají nejlepší brankáři. Snažil jsem se to odkoukat a pak to dělat v tréninku. Pracoval jsem na svém stylu sám, nikdy jsem jako dítě neměl trenéra brankářů," konstatoval Hašek.

Hašek v NHL skončil po zisku Stanleyova poháru v roce 2008 s Detroitem. Po roční pauze se ještě vrátil k hokeji v Pardubicích, s kterými v roce 2010 získal mistrovský titul v extralize. V sezoně 2010/11 pak hrál KHL za Spartak Moskva. "Nebylo těžké skončit, ale po několika měsících jsem se díky lásce k hokeji vrátil. Ale pro každého hráče přijde čas, kdy musí skončit, a pro mě taky nastal," doplnil Hašek.

Bouřlivý aplaus si znovu v zaplněné hale v Kanadě mohl vychutnat v pátek, kdy byl spolu s dalšími oceněnými součástí ceremoniálu před duelem Toronta s Pittsburghem. Hráči obou týmů měli na dresech a helmách loga hokejové Síně slávy a slavnostní buly vhodila mezi kapitány Diona Phaneufa a Sidneyho Crosbyho Lynn Gignac Burnsová.