BLOG: Piva nět! Medvědí polévky netřeba

Pokračovat budu oklikou, vzpomínkou na prázdninově-kulturní zážitky z hor, co se mi dnes vybavily i v souvislosti s naším duelem proti Dánsku. Pamatuji si totiž humornou výměnu názorů, kterou jsem ještě jako žák základní školou povinný, užívající si výjimečné možnosti několik let po sobě strávit vánoční prázdniny v Krkonoších, zaslechl na horské chatě Dvoračky. Za tehdejším panem vedoucím Šrámkem se sjížděli nadšení lyžaři a zároveň slavní umělci, zejména muzikanti z orchestrů televizního, rozhlasového a Karla Vlacha. A občas i nějaký sportovec (asi jako dvanáctiletý jsem si ve sklepě hlavní budovy ve skladišti masa a dalších potravin zahrál ping pong s naším legendárním stolním tenistou Milanem Orlowskim, který se na mne v rámci nepatrného snížení výkonnostního rozdílu vzal místo rakety dřevěné prkýnko na krájení cibule).

Pánové Jirka Hlava, Mirek Jelínek, Jarda Ondroušek, Ivan Zelenka a další, podle toho, kdo právě přijel na předsilvestrovskou dovolenou, si z pokojů přinesli hudební nástroje, bubeník Ruda Výborný paličky (z kuchyně mu rádi zapůjčili hrnce a poklice různých velikostí), k erárnímu pianu, postávajícímu u dveří restaurace, zasedl Václav Zahradník, jindy Mirek Kořínek z Ypsilonky, a každý večer se pro přítomné hosty zvesela muzicírovalo. Také se hrály karty a kostky. Ale protože to byli muzikanti, co ke sklence dobrého moku, zejména zlatavého, nemají daleko, samozřejmě se i popíjelo. Hodně. Na druhý den jim bolehlav vyháněl speciální vývar, uvařený netradičními kuchtíky, zpěvákem Milanem Chladilem a basketbalistou Ádou Pospíšilem, kteří ho pojmenovali – medvědí polévka. Možná, že se ho Chladil z obdobných důvodů naučil při nekonečných turné s kapelou po někdejším Sovětském svazu...

A teď pointa, která nás obloukem vrátí k hokejovému šampionátu v Moskvě. Dva roky po sobě se na Dvoračkách objevila skupina dánských turistů. V té době a u nás, natož na horách, opravdu zcela ojedinělých lyžařských nadšenců, žehrajících na skutečnost, že u nich doma je to placka od severu na jih, od západu na východ, s jedním kopečkem, menším než náš Říp, uprostřed. Když byla zábava v nejlepším, začali se Dánové s muzikanty přít, jak je to s jedním českým úslovím. U nás se přece povídá – že ten a ten je "opilý jako Dán"! Hosté z ciziny se zasmáli a odvětili – to je zvláštní, u nás se ale s ohledem pro vaši nekonečnou vášeň k pivu říká – "opilý jak Čech"!

V Moskvě se ale Češi s Dány, nebo jinými fanoušky, přít nemusí. Jejich vášeň zde byla direktivně utlumena. V areálu Parku legend se hokejoví fandové musí obejít bez tvrdého alkoholu (a myslím, že to je zcela v pořádku). V Ledovém paláci ale i bez piva (nealko v plechovce je tak chytře, a bez obrázku, zašito nenápadně v nabídce bufetů, že ho člověk přehlédne) a v den ode dne bouřlivější fan zóně sice pivo je - opět nealko i slabé alkoholické. Jak říkají místní pivaři, k tomu, aby se dostali do správné nálady, jich potřebují zhruba pět. Jenže s ním stejně nikam nemůžou, jen ke stolečku, tam ho musí vypít uvnitř oplocené a důkladně střežené zóny. Na cestu ven, v kelímku do ruky? нэлзя! Neprichazi v uvahu.

Pro mnohé je to velké překvapení. "V severní Americe je na sportovních utkáních zcela běžné, že si koupíte a v klidu vychutnáte pivo," divil se i pan Lloyd Dawes, tatínek Nigela Dawese, který odehrál tučnou porci utkání v klubech NHL, a letos hájil na MS barvy Kazachstánu. "A stejně si pak žádný nápoj nesmíte vzít do hlediště." Při našem náhodném, ale milém setkání, nakonec dodal: "Na druhou stranu. Během zápasu se fanoušek bez piva obejde. Dát si ho po jeho skončení? To už je ale moc dobrý nápad!"

A v podobném duchu hovořili i ostatní, nejen Češi. Je to zvláštní, je to škoda, nejsme z toho dvakrát nadšeni a aspoň desítku tu čepovat mohli. Vždyť ke sportu a fandění to neodmyslitelně patří. Možná celá kauza souvisí s přehnanou obavou ruských pořadatelů, co by se při takovém počtu lidí a konzumaci alkoholu mohlo stát. Právě tady. Kde si moc potrpí na dokonalou disciplínu. Pořád nás někdo hlídá a kontroluje. A navíc byly v týdnu oslavy svátku 9. května. Kdo ví. Co se dá dělat. Teď už nic. Klasické pivo si dáme až po zápase a někde jinde. Tady to vydržíme.