Zábava v Globenu: Na co hokej, když máme kostku

Jacob s Niclasem mají jedno z nejlepších míst v hale. Sedí u středového kruhu hned nad televizními kamerami obklopeni počítači a další technikou. Jejich úkolem je budovat atmosféru v hale, což vzhledem k návštěvám na šampionátu není závidění hodná role. Konkrétně na utkání Česka se Slovinskem, při kterém jsem je navštívil, dorazily sotva dvě tisícovky fanoušků a stadion zel prázdnotou. České fanoušky navíc jen těžko mohl rozpumpovat výkon národního mužstva. Přinejmenším ne v pozitivním slova smyslu.

Polibek v přímém přenosu

Zatímco Niclas má na starosti hudbu, Jacob ovládá světla a lasery hale. K tomu jsou oba v neustálém kontaktu s režisérkou a dvěma kameramany, kteří se starají o program na kostce nad ledem. Pracovní starosti jim začínají už více než hodinu před zápasem, kdy se Globenem rozezní hudba. Jak se utkání blíží a do ochozů usedají fanoušci, pomalu si již vytipovávají jedince, kteří by se během zápasu hodili do "Kiss Cam" (Což znamená, že na kostce nad ledem se objeví páry, které se mají před zraky všech políbit.) či "Dance Cam" (Kamera pro změnu zabírá tančící diváky.).

Hokejisté ještě ani nevjeli na led, ale Niclas už mi ukazuje dvojici, která nic netušíc chroupe pop corn, ale o druhé komerční přestávce se bude muset pod drobnohledem haly políbit. Pak už na řadu přichází tradiční předzápasová laserová show a hymny obou mužstev. A s tím startuje i hlavní porce práce pro Niclase s Jacobem. O každém přerušení Nicolas pouští hudbu, která podle něj nejlépe povzbudí náladu na stadionu, Jacob volí světelné efekty a na kostce se střídají záběry diváků.

"Když se hraje, sledujeme, co se děje v hale, a připravujeme si program další pauzy. Často na to máme tak dvacet třicet sekund, což není moc. Co uděláme, se rozhodujeme často jen sekundu předtím," říká Jacob. Přestože z pohledu diváka, to vypadá, že v Globenu hraje víceméně pořád stejná skupina diskotékových skladeb, kterou občas naruší Kiss Cam či Dance Cam, pro Jacoba s Niclasem je jejich práce hotovou alchymií.

"Mám připravenou spoustu skladeb. Ale nikdy nevím, jakou budu hrát, protože pracuji s pocity. Když je na ledě rvačka a vidím, že lidé jsou trochu naštvaní, tak zahraju něco kytarového, aby mohli ze sebe ten pocit dostat. Když jsou lidé šťastní po gólu, tak naopak hraju veselou skladbu. Takže pořád pracuji s pocity diváků v hale," popisuje Niclas. A za neméně důležitou považuje i roli kostky nad ledem. "Sedíme tady a koukáme na lidi v hale, a jestli někdo tancuje, řekneme režii: ‚hele někdo tancuje na dvanácti hodinách.‘ Kamera je zabere, já pustím nějakou taneční hudbu a další si řeknou: ‚Ou taky bych mohl tancovat.‘ Takže celou dobu budujeme náladu na stadionu," vypráví s nadšením Niclas.

"Loni v zápase Norska s Německem přidali Norové pátý gól a bylo vidět, jak byli němečtí fanoušci zklamaní a rozmrzelí. A tak jsme zahráli pár veselých německých pivních skladeb. Někteří z nich najednou vypadali veseleji, tak jsme je dali na kostku. A začali se k nim přidávat další. Němci pak dokázali snížit na 1:5 a nálada byla zase o něco lepší. Celý zápas jsme pak pracovali s německými fanoušky. Utkání nakonec Norsko vyhrálo 12:4 myslím, což je největší prohra v historii německého hokeje. Když se ale po zápase norští hokejisté loučili s publikem, rozradostnění Němci je vyprovázeli mexickými vlnami," vzpomíná na svůj největší úspěch Niclas.  

Hlavu vzhůru

Co ale na diváky zafunguje, se prý dopředu nedá odhadnout. "Záleží na týmu, dopředu nikdy nevíte, co bude zabírat. Někdy zahraju písničku během zápasu Švédů a je to skvělé, a pak druhý den pustím to samé Norům a nic. Nějak se v tom necítí," popisuje Niclas. I proto svou kolekci skladeb průběžně doplňuje. Před zápasem Česka se Slovinska přidal do své sbírky shodou okolností závěrečnou skladbu z filmu Život Briana Always Look on the Bright Side of Life, kterou by si tady čeští fanoušci mohli prozpěvovat po většině zápasů národního týmu. V zápase se Slovinskem k ní nakonec Niclas ale sáhnout nemusel.