Rychlejší? Přehlednější? Zkuste nový web ČT sport spuštěný v testovacím režimu.

ČTsport

ČTsport
sobota 15. prosince 2018 Radana / Radan

Po zlaté tečce ve Francii míří Hubáček za mikrofon ČT. Pojedu z voleje, ale těším se, říká

Velikost textu:

S myšlenkou práce pro televizi si pohrával delší dobu. Hokejista Petr Hubáček ukončil po uplynulé sezoně svou bohatou kariéru a využil nabídky šéfkomentátora redakce sportu ČT Roberta Záruby. Devětatřicetiletý mistr světa z roku 2010 nastoupil k 111 utkáním v národním dresu, s Jyväskylä ovládl v roce 2012 finskou SM-liigu a v poslední sezoně získal titul ve francouzském Rouenu. Na další ročník se už nepřipravuje jako hráč, ale jako člen šestičlenného hokejového expertního týmu České televize.

Petr Hubáček
Petr Hubáček

Kdy vás oslovil Robert Záruba s nabídkou spolupráce?

Mám pocit, že na letišti, když jsme letěli někam s nároďákem. Odhaduju třeba deset let zpátky. Bavili jsme se o komentování, o České televizi a o hokeji celkově. Robert mi řekl: 'Petře, typově v tobě vidím vhodného kandidáta na tuto práci. Kariéry máš ještě dost před sebou, ale jednou výhledově až budeš končit, když by tě tohle zajímalo, měl bych o tebe zájem.' Před dvěma lety jsme si vyměnili dva nebo tři e-maily ohledně nějakého tématu a na závěr e-mailu Robert napsal: 'Jinak má nabídka stále platí, počítám s tebou do našeho týmu. Až nastane čas, ozvi se.' Připojím se tedy do týmu kluků jako šestý člen. 

Těšíte se na rozbory hry a práci před kamerou, třeba s elektronickou tužkou?

Elektronická tužka je jen ve studiu v Praze a já budu většinu času na Moravě. Nevím, jestli spadám do skupiny v pražském studiu. Ale jinak se na tuto práci těším, přemýšlím o ní. Pohyboval jsem se ve sportu, koukal na televizi a jako hráč dělal rozhovory. Nicméně první den přijdu do něčeho nového a pojedu z voleje.

přehrát video
Novým hokejovým expertem ČT je Hubáček, extraligu čekají i další novinky

Byla možnost si zkusit přenos "nanečisto", abyste si expertní roli osahal?

Dá se to vyzkoušet, ale není to ono. Přemýšlel jsem, jak se nachystat. V hlavě mám nějaký koncept, ale jde vyloženě o pohotovost a rychlou reakci. Mluvit a nebát se říct svůj názor. Mít pevný hlas, aby to znělo, a neuhýbat ve stylu: 'Měl vystřelit, možná měl nahrát nebo střídat, nebo já vlastně ani nevím.' To pak vypadá člověk jako idiot. (smích)

Robertu Zárubovi už jste posílal předem poznámky. Jste pečlivý na přípravu?

Rád si věci nachystám dopředu a mám je nalajnované. Když jsem byl ve Francii a už tušil, že bych mohl dělat práci experta, díval jsem se na hokeje a čárkoval si, kolikrát a kdy spolukomentátor během zápasu vstoupí do hry, abych měl nástřel. Udělal jsem si jen pro představu četnost vstupů. Šlo asi o dvanáct či patnáct zápasů. Nic velkého to neznačí, ale člověk si udělá malý obrázek. Z hokejové kariéry vím, že i když jsem se na něco nachystal a nevyšlo to, měl jsem alespoň vnitřní pocit, že jsem pro to něco udělal. Ale nemám rád přístup, že přijdu a řeknu: 'Dejte mi sako, mikrofon a jdu na to.'

Byl jste hned po sezoně odhodlaný skončit s profesionálním hokejem, nebo jste měl ještě v létě těžkou hlavu s rozhodováním?

Vnitřně už jsem byl rozhodnutý. Nechal jsem si sice nějaký prostor, kdybych to třeba v létě vyhodnotil jinak. Ale víceméně během ročníku ve Francii jsem cítil, že jde o mou poslední sezonu. Jen jsem to vyloženě striktně nikde neřekl. Po sezoně jsem nějakou aktivitu směrem ke hraní nevyvíjel. Nic jsem si nehledal, prostě pro mě kariéra skončila. A spíš jsem se porozhlížel, co do budoucna.

Petr Hubáček

Narozen: 2. září 1979 v Brně (39 let)

Pozice: křídlo

Klubová kariéra: Kometa Brno (do roku 1999), Vítkovice (1999), Philadelphia Flyers (2000), Philadelphia Phantoms (2000-2002), Milwaukee Admirals (2002), Zlín (2002/2003), Vítkovice (2002-2007), SC Bern (2007), Nižněkamsk (2008), Vítkovice (2009-2010), Kometa Brno (2010-2012), Jyväskylä (2012-2016, v roce 2012 titul, 2x bronz), Dynamo Pardubice (2016/2017), Rouen (2017/2018, titul)

Extraliga: 610 utkání - 296 bodů (124+172)

Draft NHL: v roce 1998 draftovaný z 243. pozice Philadelphií Flyers, připsal si za ni 6 startů a jeden gól

Reprezentační kariéra: 111 startů - 23 bodů (8+15), MS - stříbro (2006), zlato (2010), bronz (2011)

Přišly ještě nějaké nabídky z Rouenu nebo české extraligy, které jste odmítl?

Ve Francii za mnou poslední měsíc přišel manažer asi třikrát nebo čtyřikrát a ptal se, jestli bych ještě rok nepokračoval. Říkal jsem, že mám doma dvě děti a už to prostě takto nejde dělat do nekonečna. Cítil jsem, že začínám kariéru trochu uměle natahovat. Nastínil i myšlenku, že do Rouenu přijedu hrát od nového roku, vyloženě na poslední měsíc základní části a play-off. V tu dobu jsme si tuto možnost nechali otevřenou, ale tušil jsem, že ani tato varianta pro mě nebude ve hře. 

Zdravotně jste byl v pořádku, nebo se projevily i nějaké neduhy?

Tělo bylo v pohodě, ale spíš už člověk stárne a energie ubývá. Vždycky jsem měl hokej postavený na fyzičce, na bruslení a celoplošném hokeji. Můj styl byl náročný. Poslední dvě sezony už nebylo tolik energie a klesala i nějaká vůle jet každý trénink a zápas na sto procent. Řeknete si, že tam si trochu ulevíte, tam si to poupravíte. Nikdy jsem nebyl typ hokejisty, který dělá věci napůl. Poslední rok ve Francii byl dobrý, takto na předdůchodový věk fajn sezona. (úsměv) A ještě nebyl moment za čtyři pět měsíců, co jsem doma, že bych si řekl: 'Sakra, přehodnotím to a ještě budu hrát.' Vnitřně nad věcmi přemýšlím, a když se pro něco rozhodnu, je to pro mě definitivní. Teď jsem přesvědčený, že už se na hokej budu jen dívat.

Uvažoval jste nad rozlučkovým zápasem?

Zas si nemyslím, že jsem byl takový kulér, abych pořádal hromadné rozlučky. (úsměv) Nemám na to povahu. Můj sportovní čas se naplnil, není kolem toho třeba velkých slov. Spíš mladší kluci si zaslouží mediální pozornost.

Užil jste si volno v létě?

Jasně. Mám poprvé za 21 let úplné prázdniny. Třeba syn slavil 3. srpna osmé narozeniny a byl to první narozeninový den, který jsem vyloženě toho třetího s ním strávil doma. Vždycky už jsem byl někde odjetý a připravoval se na sezonu.

Jaké vzpomínky na nejsilnější zážitky z kariéry vás nyní napadají?

Super bylo pět roků ve Finsku. Odešel jsem tam v 31 letech, takže jsem měl nějaké zkušenosti a spoustu věcí vnímal jinak. V Jyväskylä je dobrá organizace, v níž pracují a hrají perfektní lidi. Samozřejmě vzpomínám na zlato z mistrovství světa. Rolas (v roce 2010 kapitán národního týmu Tomáš Rolinek - pozn. red.) to pojmenoval jako "loupež století". Jako děcko jsem měl nejdřív sen hrát v Brně, nastoupit za chlapy ve druhé lize. Tehdy jsem nemyslel na reprezentaci, která se zdála strašně vzdálená. V podstatě polovinu kariéry jsem pak strávil ve Vítkovicích, což bylo mužstvo, které mě přivedlo do extraligy a dalo mi šanci stát se solidním hokejistou, na kterém stál mančaft. Mrzí mě jen, že to v Brně nevyšlo, jak jsem si vždycky přál.

Petr Hubáček v dresu Pardubic
Petr Hubáček v dresu Pardubic
Více fotek
  • Petr Hubáček v dresu Pardubic autor: Pavel Paprskář, zdroj: ČTK //imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/74/7361/736027.jpg
  • Petr Hubáček autor: Vít Šimánek, zdroj: ČTK //imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/46/4581/458008.jpg
  • Petr Hubáček autor: Vít Šimánek, zdroj: čtk //imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/47/4654/465356.jpg
  • Petr Hubáček (druhý zprava) slaví titul mistra světa autor: Jacques Boissinot, zdroj: ČTK/AP //imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/74/7360/735990.jpg
  • Petr Hubáček zdroj: isport.cz //imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/24/2339/233844.jpg
  • Petr Hubáček ve Vítkovicích autor: Dan Krzywoň , zdroj: ČTK //imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140x78/article/74/7361/736030.jpg

A zlatou tečku za kariérou jste pak zažil ve Francii...

Po pěti letech ve Finsku a roku v Pardubicích jsem nějak vycítil, že nechci končit kariéru v Česku. Chtěl jsem poslední rok dohrát někde v klidu, v dobrém prostředí. V mančaftu, který na dané úrovni patří k těm lepším. Věděl jsem, že takový krok udělám. Samozřejmě neříkám, že francouzská liga je špičková soutěž. Je to spíš liga druhého sledu. Na druhou stranu není tak špatná, jak se zdá, když člověk sedí s lahváčem v ruce v obýváku na sedačce. Měli jsme fajn mužstvo. Pět hráčů francouzského nároďáku, já se Slovákem Ríšou Stehlíkem a asi sedm nebo osm, ať už francouzských, nebo normálních Kanaďanů a Američanů. Mezinárodní mix s dobrým trenérem. Jediné negativum bylo pro mě cestování.

Jak jste se na zápasy dopravovali?

Vzdálenosti jsou obrovské a cestuje se autobusem přes noc. V kariéře jsem na to nebyl zvyklý a špatně spím mimo postel, takže jsem se trápil i s prášky na spaní. Ve Finsku jsme to měli z Jyväskylä všude do čtyř hodin, což bylo v pohodě. Ale ve Francii bylo cestování jediná věc, s níž jsem bojoval.

Jak byste charakterizoval herní styl ve Francii?

Bezstarostný hokej víc do útoku než do obrany. Zkusím si riskantní kličku a třeba pojedeme čtyři na dva, ale když nevyjde, tak pojedou na druhé straně tři na jednoho nebo dva na nikoho. V české lize, finské a v nároďáku jsem poznal, že organizace a taktika je výrazný faktor ve vaší hře. Ve Francii to bylo takové, že když to nevyjde, nic se neděje. Trochu to vycházelo i z faktu, že jsme měli nadprůměrné mužstvo v dané soutěži. Věděli jsme, že když uděláme nějaké chyby, nemusíme vyhrát 3:1, ale třeba 7:4.

Váš tým nakonec zvládl i přestřelku v posledním utkání sezony, kdy Grenoble porazil 5:4 po prodloužení a vyhrál finále 4:0 na zápasy. Jak jste oslavil francouzský titul?

Jsem rád, že jsem skončil vítězně, i když na horší úrovni, než jsem býval zvyklý celou svou kariéru. Chtěl jsem si ještě jednou projít tím, že člověk v play-off někoho vyřadí a postoupí dál. Lidé jsou spokojení a jde se za tím titulem. Po posledním zápase jsem si dal jen dvě nebo tři piva a šel se vyspat. Bylo fajn, že jsem dosáhl nějakého dílčího úspěchu, proč jsem brusle nazouval. Už jsem to ale neprožíval stylem jedna akce, druhá akce, deset piv, patnáct piv, dvacet rumů. (smích) Po finále jsem řekl klukům v kabině, že šlo o můj poslední zápas. Řekl jsem si, že to bylo fajn a je konec. Nejsem emotivní typ. Držím si emoce v sobě. Nepotřebuju to nikde vytrubovat.

A kdo se podle vás zapojí do hry o český titul v letošní sezoně? 

Kometa bude určitě silná. Ctižádostivost v Brně zůstane. Kometa chtěla vyhrát titul po padesáti letech, dokázala to. Chtěla ho obhájit, také se jí to povedlo. Určitě zaútočí na zlatý hattrick. Třinec bude zase silný. Liberec podle mě zahraje líp než loni, kdy měl slabší pasáž v první půlce sezony. Vítkovice potrápí každého soupeře v extralize a mohly by udělat výrazný úspěch. Sparta bude také dobrá. Krok s trenérem Uwe Kruppem je podle mě vynikající. V Hradci Králové došlo na změnu trenérů, styl hry a obměnila se spousta hráčů. Může trvat, než si kádr sedne. I pro hradecký management to může být taková stabilizační sezona a první krok třeba k tomu, že bude Mountfield za tři roky vynikající. A Plzeň? Otázka je, co s ní udělá, že přišla o tři klíčové obránce, nejlepšího střelce extraligy Mertla a neočekávaně ztratila brankáře Svobodu. Každopádně se těším na extraligový hokej i tím, že jsem hrál hodně dlouho pryč.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.