Trenér Říha: Chci zlepšit svou pověst v Česku, uklidnil jsem se

Slovanu se vstup do sezony nevydařil. Nepanovala v klubu již nervozita kvůli výsledkům?

My jsme na začátku naší cesty. Teď děláme vše na poslední chvíli. Vždyť někteří hráči přišli před týdnem či dvěma dny. Někteří ne příliš připravení. Proto jsme rádi, že jsme zápas proti Minsku otočili. Nezačali jsme utkání až tak dobře, ve druhé třetině jsme dělali ty naše chyby. Tam se ten zápas lámal, protože Minsk neproměnil šance, my jsme se srovnali a hráči začali hrát ten hokej, který po nich chceme a který nacvičujeme v trénincích. Musím ocenit disciplínu a bojovnost. To jsme stavěli nejvýš, a to jsme hráčům vštěpovali do hlav. A to nakonec předvedli.

Takže tlak jste si nepřipouštěl?

Tlak na hráče nepouštíme a nepřenášíme. Ne takový, že musejí vyhrát. My na ně vytváříme tlak, že musejí plnit to, co si řekneme. Ještě musíme dohnat kondici, proto jsou nyní úkoly náročnější. Chceme po nich, aby odevzdávali všechno. To, že jsme inkasovali 16 gólů, musíme hodit za hlavu, musíme jít po naší vytyčené cestě. A my po ní půjdeme.

Do týmu se vrátil Andrej Meszároš, vstřelil gól, přinesl klid. Je jeho příchod vysvobozením?

Vrátila se osobnost. Andrej okamžitě přinesl klid do obrany, nikam se netlačil, nechtěl se předvádět. Vstřelil gól. To jsme potřebovali. Klid a bezchybnost. A to cítí i ostatní obránci.

Na střídačce jste působil nezvykle velmi klidně.

Řekl jsem si, že v té nové sezoně budu jiný, že nesmím vystupovat tak bouřlivě. Také proto, že i rozhodčí jsou ješitní a mé chování mi následně vracejí proti mému mužstvu. A ani tomu týmu to divočení někdy neprospívá. Někdy ano, když vidí, že žijete ten zápas s nimi. Klid přináší větší rozvahu při rozhodování.

Takže takový budete i nadále? Jak dlouho vám to vydrží?

Tento trend bych chtěl dodržet. Já doufám, že dlouho.

Ve Slovanu nyní vedete nejvíce Čechů za vašeho působení v týmech KHL. V čem je to jiné? Je to jednodušší?

Všechny kluky beru prostě jako hráče, je mi jedno, jestli jsou z Kanady, z Finska nebo z Česka. Ale přiznám se, že s českými hráči je ta komunikace snadnější, možná lepší, protože já té angličtině moc nedám. Českým klukům to překládat nemusím, chápou to hned. Kanaďané jsou vstřícní, velmi hokejoví, že to rychle pochytí, co po nich chci, ale některé věci je prostě třeba přeložit. Ale myslím, že překlad nevyzní tak, jak to cítím já. Češi mají výhodu také proto, že se známe, vědí, co ode mne mohou očekávat a obráceně.

Ale to je tentokrát důsledek toho, že jsme chtěli mít v kádru převahu slovenských hráčů, ale ne se všemi to dopadlo. Takže jsme hledali náhradu co nejblíž a co nejrychleji. A tak to padlo na české hráče. Vybírali jsme i kvalitu, vždyť všichni jsou ze širšího kádru reprezentace. Věřím, že nám to ovoce ještě přinese.

Má pro vás speciální motivaci přivést Slovan do play-off a jako první trenér s ním v něm vyhrát zápas, což se zatím v žádné sérii nepodařilo?

Jasně, já to tak prostě mám. Vždy chci hrát s týmem co nejlepší hokej a co nejvýš v tabulce a postoupit do play-off. Tím vytvořit atmosféru pro domácí diváky, přitáhnout zájem všech, aby přišli, aby je to bavilo. Aby viděli profesionální vystupování a dobrý hokej. Prorazit mezi ruskými kluby motivuje všechny ostatní celky. A tady ve Slovanu obzvlášť. Jak znám Slováky, kdybychom postoupili do play-off a vyhráli tam zápas, tak by byla obrovská euforie srovnatelná s národním týmem. Nežila by tím jen Bratislava, ale celé Slovensko.

TRENÉRSKÝM SNEM JE REPREZENTACE

Slovan ekonomicky nestačí ruským klubům. Nebyl by řešením návrat do slovenské extraligy?

To je spíš otázka pro management. Pro mě jako trenéra je KHL samozřejmě priorita a vyšší cíl. Pokud by se to ekonomicky nezvládlo a vedení se rozhodlo, že se bude hrát slovenská liga, tak by měl Slovan jedinou vizi – titul. Ale nad tímto scénářem nechceme uvažovat. Naopak se chceme s ekonomickými problémy vyrovnat a pro příští sezony být zajištění tak, abychom hráčům nabídli ještě lepší podmínky, abychom mohli kádr skládat dříve a ještě ho zkvalitnili.

A co společná česko-slovenská liga?

Pokud by byla konkurenceschopná, tak by to mohlo být zajímavé. Jsem si jistý, že by to pár týmů slovenské extraligy přivítalo. Ale záleží, jak by to vycházelo ekonomicky. Protože cestování je finančně náročné. Tím se vracíme opět k penězům. Ale jde také o to, jestli by byla vůle obou států se do toho pustit. Myslím, že by to bylo zajímavé, zajímavější než EBEL liga, kterou však tímto nechci urazit. Vždyť spousta Slováků hraje v Česku a obráceně.

Trénoval jste v Česku, v Rusku a na Slovensku. Kde jste měl z hokeje největší radost?

Všude. Samozřejmě mě trochu mrzí Česko. Moje jméno tam neberou tak jako v Rusku nebo na Slovensku. To je mi líto, protože tu kvalitu a trenérský proces jsem předvedl, výsledky měl a ocenění získal. Jenže můj obraz v Česku je bohužel dost negativní. Kamkoliv přijedu v Rusku, tak moji trenérskou práci oceňují. A tady na Slovensku mě berou jako svého.

Nestálo by za to, abyste si pro zlepšení své pověsti v Česku najal PR odborníka?

Určitě ano. Bylo by zajímavé, najít člověka, který by se na můj negativní projev podíval, umravnil by mě. Navíc by lidem vysvětlil, že to nemyslím špatně, že jsem prostě jen trochu jiný a myslím to tak a tak.

Jaký máte trenérský sen?

Sen má každý trenér jen jeden. Dosáhnout toho vrcholu. A tím je trénovat národní mužstvo.

Ale jaké země? Tedy ve vašem případě.

No to je zajímavá otázka. V Rusku jsem byl často v hledáčcích svazových funkcionářů, vysoko, na prvních třech místech, v anketách ohledně nového reprezentačního kouče. A to by byla asi také práce toho PR manažera, který by o mě mluvil kladně a dotáhl by ten sen do konce. Samozřejmě mám na prvním místě českou reprezentaci. Vždyť jsem Čech. V závěsu jsou obě zbývající země.

Mezi Slovenskem a Ruskem nemáte pořadí?

V Rusku to bylo blízko, ale teď se to vzdaluje kvůli tomu, že zavedli nový systém bez cizinců. A na Slovensku záleží, kteří lidé vedou svaz a jak se s tím vším okolo vypořádají.