Varaďa: Pro trenéra je odměnou, když dokáže vychovat dobrého hráče
Praha – Svázanost taktikou už od žákovských kategorií a tlak na výsledky – jak ze strany ambiciózních rodičů, tak i samotných klubů a trenérů. To jsou nejčastější výtky, které směřují k současnému stavu mládežnického hokeje v Česku. Hokej by měl být pro děti hlavně hra, shodují se trenér reprezentační osmnáctky Václav Varaďa a šéftrenér ČSLH Slavomír Lener. Podle Varadi by pro trenéry mělo být ambicí hlavně posunout své svěřence dál, aby dokázali později uspět i mezi seniory.
V mladších věkových kategoriích by měl být hokej hlavně zábavou. "Oproti době, kdy jsem začínal já, tak se na mladé kluky nabaluje víc taktiky a toho tréninkového zápřahu je až moc. Do patnácti by to měla být jen hra, aby to děti nadchlo, těšily se na tréninky a nebraly to jako povinnost. A pak je do toho naopak třeba šlápnout," soudí bývalý reprezentační útočník Varaďa.
Menší děti by se navíc neměly soustředit jen na jediný sport. "Dříve to bylo spontánní, děti provozovaly různé sporty, chodily třeba do sokola a kromě toho trávily několik hodin každý den venku různými hrami. Dnes je největší úkol pro trenéry v těchto kategoriích navodit spontánní atmosféru v řízeném tréninku. Děti prostě musí pořád hrát a soutěžit. A musí to bavit i samotného trenéra, nemůže chodit na tréninky jako do práce," domnívá se Lener.
Problém ale není pouze v přístupu trenérů, ale zejména v celkovém prostředí českého hokeje. "V tomhle ohledu musí svaz změnit přístup nejen k akademiím, ale i k ostatním klubům. Nejlepší trenéři jsou ti, kteří vychovají hráče, který je schopen hrát v budoucnu extraligu, případně se dostat i do reprezentace nebo NHL. Všechno ostatní je podružné," uvědomuje si Lener.
S tím souhlasí i Varaďa. "Pro mě jako trenéra, a nejsem v tomhle ohledu sám, je nejvíc naplňující vychovat hráče a posunout ho někam dál. Trenéři by prostě měli dát stranou osobní ambice, nehrát v deseti letech na výsledek a učit děti odpalovat puky,“ dodává Varaďa. "Pokud trenér nechá sedět čtyři hráče a nechá ve hře jen toho nejlepšího, aby vyhrál zápas, tak je to samozřejmě špatně," dodává Lener.
Snahy v tomto ohledu ale často sráží jak tlak ze strany klubů, tak zejména ambice řady rodičů. "Debatovali jsme o tom s trenéry i se zástupci národních hokejových svazů jak v zámoří, tak třeba ve Skandinávii. Důležitá je v první řadě osvěta, neustále vysvětlovat, že na prvním místě je hra a radost z ní. Samozřejmě, že každý má v sobě to, že chce vyhrát turnaj nebo soutěž. Ale my jako svaz nemáme sebemenší zájem na tom, aby se vyhlašoval mistr republiky ve třetích nebo pátých třídách," konstatuje Lener.
Jako rozporuplnou vnímá v tomto ohledu Lener i roli rodiny. "Dřívější generace hráčů měli v rodinách velkou oporu, rodiče na ně ale nevytvářeli tlak. Problém je, že dnes jsou rodiče často ambicióznější než jejich děti a výsledky vyžadují právě oni. Ať už jde o 'car coaching', kdy kluk dostane cestou ze zápasu přednášku, co a jak měl udělat jinak, tak chování rodičů na zápasech. Musíme doufat, že těch rozumnějších rodičů bude časem čím dál víc," uzavírá Lener.
