Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Panorama

Nestárnoucí rychlík Ručinský: Od Kanadského poháru až po titul s Litvínovem

Když se v roce 2011 zbavovala Sparta tehdy devětatřicetiletého Martina Ručinského, zdálo se, že angažmá v mateřském Litvínově bude nenápadnou tečkou za dlouho kariérou olympijského vítěze a trojnásobného mistra světa. Tehdy by asi nikoho nenapadlo, že o více než čtyři roky později bude Ručinský se svými spoluhráči vládnout extraligovým statistikám, podceňovaný Litvínov dovede k historickému titulu a nebýt zranění, podíval by se po deseti letech znovu na mistrovství světa.

Martin Ručinský v objetí s trenérem Ivanem Hlinkou
zdroj: ČTK autor: Thomová-Mauerová Judita

Martin Ručinský patřil od útlého věku k největším českým hokejovým talentům. Po boku litvínovských kamarádů Roberta Reichla a Jiřího Šlégra naskočil do extraligy už v šestnácti letech a netrvalo dlouho a mladičké levé křídlo se probojovalo i do - tehdy ještě československého - národního týmu.

Ručinského reprezentační začátky se však nesly ve znamení neúspěchu. Na Kanadském poháru v roce 1991 skončilo Československo s jedinou výhrou poslední, a to byl jen začátek Ručinského reprezentačních zklamání. I přes chabý výsledek československého týmu ale mladičký Ručinský v zámoří zaujal a přes odpor Litvínova, s nímž měl smlouvu, zůstal spolu se spoluhráčem Josefem Beránkem v Kanadě a upsal se Edmontonu Oilers.

Je nám líto, video expirovalo.
Rozhodnuto: Ručinský ani Židlický na MS nepřijedou

"Odcházeli jsme za divných okolností. Ivan Hlinka, tehdejší prezident litvínovského klubu, nás nechtěl pustit. My byli mladí, hloupí, nezkušení, chtěli jsme hrát NHL a nic jiného nás nezajímalo," popsal Ručinský s víc než dvacetiletým odstupem pro nhl.com. "Doma zatím probíhaly soudy, Litvínov se hádal s Edmontonem, do toho se míchalo národní mužstvo. Byl to takový hovězí guláš, ale nakonec jsme se tím probili," dodal. "Věděli jsme, že domů už se asi nemůžeme vrátit, protože bychom neměli kde hrát. Že jsme vlastně jakoby emigrovali," řekl Ručinský.

V Edmontonu však útočník, který vždy vynikal rychlostí a skvělým bruslením, dlouho nevydržel. Zbrzdilo ho zranění a záhy, po dvou odehraných utkáních v prvním týmu, se stěhoval do Quebeku Nordics. (Shodou okolností je dnes posledním stále aktivním hráčem, který kdy za Nordics nastupoval.) V Nordics začal Ručinský pravidelně hrát, a v roce 1995 také zažil stěhování kanadského celku do Colorada. Ani předtím v Kanadě, ani pod Skalistými horami však nedokázal naplno prodat svůj potenciál. 

Sport
zdroj: ČT4

Mezitím navíc prožil další nepovedený reprezentační podnik na mistrovství světa 1994, kde se Češi horko těžko probili do čtvrtfinále a nakonec skončili až sedmí. Pak ale přišel zásadní obrat. Ručinský se stal součástí hodně diskutované výměny, díky níž Colorado získalo z Montrealu jednoho z nejoceňovanějších brankářů své doby Patricka Roye. "Tehdy jsem z té výměny nebyl moc odvázaný, protože jsem věděl, že máme v Coloradu výborné mužstvo. Měli jsme šanci vyhrát Stanley Cup, ale potřebovali jsme špičkového gólmana. Jenže za toho jsem nakonec šel já," vyprávěl Ručinský.

Pro Ručinského se ale Montreal brzy stal místem zaslíbeným. Dostal více volnosti i prostoru na ledě, začal se prosazovat střelecky a stal se jedním z oblíbenců místních fanoušků. "Nakonec se ukázalo, že Montreal mi seslal sám bůh z nebe. Tam začal zlom v mé kariéře, hlavně proto, že jsem tam strašně moc hrál. Byl jsem v první lajně, měl jsem pětadvacet minut za zápas, dostal jsem úplně jinou roli v mužstvu. Začal jsem se posouvat někam dál a hokejově ohromně růst, popsal útočník.

A postupně se začala obracet k lepšímu i Ručinského reprezentační kariéra. V roce 1996 byl sice součástí českého národního týmu na hodně nepovedeném Světovém poháru, pak už ale přišel legendární olympijský turnaji v japonském Naganu, nezapomenutelné zlato a zároveň asi největší úspěch Ručinského bohaté kariéry. Reprezentační úspěchy litvínovského odchovance tím ale zdaleka neskončily a Ručinský postupně přidal ještě tři prvenství na mistrovství světa.

Druhý domov v Montrealu musel Ručinský opustit v roce 2001, kdy byl vyměněn do Dallasu. I když v NHL strávil ještě dalších pět sezon, trvale se už nikde neusadil. "Nechalo to ve mně velkou stopu. Vždyť jsem tam strávil snad polovinu života. Nejen že to pro mě byla nejlepší soutěž na světě, ale dá se říct i druhý domov," řekl Ručinský, jenž v NHL odehrál 961 duelů a v nich nasbíral 612 bodů za 241 gólů a 371 asistencí.

Když se v roce 2008 loučil s  NHL a vracel se zpět do české extraligy, pro mnohé překvapivě nezamířil veterán do mateřského Litvínova, ale do ambiciózní Sparty. Jenže – jak se říká – dobří holubi se vracejí – a Ručinský nakonec po necelých třech sezonách strávených v barvách holešovického celku putoval v průběhu ročníku 2010/2011 v 39 letech domů do Litvínova.

Na severu Čech Ručinský ožil, nikdo ale asi nečekal, že jeho nejlepší sezona ho ještě čeká. Ve 44 letech byl letos veterán vůdčí osobností Litvínova na cestě za titulem, v základní části se stal druhým nejproduktivnějším hráčem a po devíti dlouhých letech se vrátil do reprezentace. Skvělou sezonu mohl Martin Ručinský zakončit na domácím mistrovství světa, o krásnou tečku ho ale připravilo zranění.

Zdroj
ČT sport, nhl.com

Hlavní zprávy

Nejčtenější články