První brankářská legenda Montrealu Canadiens
Praha – Georges Vezina zářil v dřevních dobách hokeje, kdy brankáře od hráčů odlišovaly pouze chrániče nohou a širší hokejka. Za necelých devět sezon v NHL dokázal vychytat třináct čistých kont, ačkoliv po většinu jeho kariéry pravidla zakazovala brankářům padat na led a mohli pouze stát. Držitel řady rekordů první dekády slavné zámořské soutěže se narodil v quebeckém Chicoutimi 21. ledna 1887.
Budoucí hvězda NHL se narodila do rodiny francouzských přistěhovalců, v mládí se vyučila koželuhem a ve volných chvílích chytala za místní celek Saguenéens. V únoru 1910 do Chicoutimi přijeli Montreal Canadiens a nikdo nemohl tušit, jak jediné přátelské utkání změní život mladého brankáře. Canadiens i díky výkonu Veziny se Saguenéens prohráli a funkcionářům Montrealu brankář učaroval natolik, že po takřka ročním intenzivním přemlouvání nakonec oblékl jejich dres. A možná právě tehdy započala cesta, na které se z původně průměrného týmu stal nejslavnější hokejový klub světa.
Vezina zůstal Canadiens věrný po celý zbytek kariéry a za takřka patnáct let v jejich dresu nevynechal jediné utkání. Sérií 367 zápasů v řadě vytvořil dnes prakticky nepřekonatelný rekord mezi brankáři. V roce 1917 byl u toho, když se Canadiens stali zakládajícím členem NHL, už rok předtím vybojoval pro pozdější Mekku hokeje první pohár lorda Stanleyho, v následující sezoně dostal Montreal do finále proti tehdy velmi silnému Seattlu Metropolitans.
Do historie nově vzniklé soutěže se nesmazatelně zapsal prvním čistým kontem i premiérovou gólovou asistencí. V sezoně 1923–1924 jako první stlačil průměr obdržených branek na zápas pod magické číslo dva a v play-off pouhými šesti inkasovanými góly v šesti zápasech vychytal Montrealu podruhé hokejový grál. O rok později svá čísla ještě vylepšil, gólový průměr na utkání v základní části stlačil na 1,81, pětkrát neinkasoval, přesto se Canadiens ve finále museli sklonit před týmem Victoria Cougars z konkurenční ligy PCHA.
Do úvodního zápasu sezony 1925–1926 na konci listopadu nastoupil Vezina s horečkou a po první třetině duelu s Pittsburghem Pirates byl nucen pro chrlení krve odstoupit. Vyšetření v nemocnici ukázalo pokročilé stadium tuberkulózy, na kterou také brankář pro bledou tvář přezdívaný "Chicoutimská okurka" 26. března 1926 v rodném městě zemřel. V roce 1945 se stal Georges Vezina jedním z prvních dvanácti hráčů uvedených do Síně slávy.
Majitelé Canadiens po Vezinově smrti věnovali lize trofej pojmenovanou po zesnulém brankáři. Původně ji získával gólman z týmu, který inkasoval v základní části nejméně branek, posledních 30 let je určena nejlepšímu brankáři sezony podle hlasování generálních manažerů klubů. Nejvíckrát, celkem šestkrát, ji získali tři gólmani. V éře Original Six dva Vezinovi následovníci v brance Montrealu Bill Durnan a Jacques Plante, po změně pravidel se z ní mohl šestkrát těšit Dominik Hašek.
