Jiráčkovi zkazila postupové oslavy dopingová kontrola
Podgorica – Bylo už po půlnoci, když se před omšelou vrátnicí stadionu v Podgorici vynořil v doprovodu vedoucího mužstva a lékaře střelec postupového gólu českých fotbalistů Petr Jiráček. Devět minut před koncem barážové odvety v Černé Hoře svým gólem tým uklidnil, pečetil vítězstvím 1:0 účast na mistrovství Evropy a byl hlavním hrdinou večera. Jenže sám neměl čas si postupovou radost vychutnat. Hned po oslavách na hřišti musel do dopingové místnosti, kde dlouho čekal, než se mu podaří odevzdat potřebný vzorek.
Přišel tak o postupové radovánky v šatně, na které každý hráč vzpomíná celou kariéru. "Nedá se nic dělat, musím to oslavit dodatečně. Ale nejde o oslavy, je fajn, že jsme to dokázali a já k tomu mohl přispět," vyprávěl uprostřed chladné černohorské noci.
S dopingem dosud neměl zkušenosti. "Bylo to dnes hodně premiér najednou. První branka za reprezentaci, první postup a také první dopingová zkouška," vyjmenoval, co všechno stačil za jeden večer. Nejtěžší prověrku mu ale připravila právě pozápasová zkouška. "Vypil jsem pět litrů vody, ale tělo bylo moc unavené, nechtělo se mu," žertoval plzeňský záložník, který patří mezi největší překvapení současné reprezentace.
První poločas byl z české strany vydařenější, ale po přestávce se dostal Bílkův celek pod tlak. "Už jsme nedokázali podržet míč a na hrbolatém terénu to bylo i poměrně složité. Asi jsme také měli v hlavách, jak už je ten postup blízko, a podvědomě to chtěli ubránit," vysvětloval horší výkon v druhé části hry. Ten ale ukončil právě Jiráček drzým výpadem mezi černohorskými obránci a rozhodující brankou.
Před gólovou střelou oblafl svým pohybem domácí beky a drzým uvolněním se ocitl najednou před brankářem. Přesto ještě stačil myslet na to, jakou šanci zmařil v pražském utkání. "Okamžitě se mi to vybavilo, tam to byla ještě možná lepší pozice. Říkal jsem si, že podruhé to nemůžu pokazit," líčil, co mu projelo hlavou. Hráči na něj okamžitě naskákali, věděli, že je konec kvalifikační dřiny. Čtyři góly už soupeř vstřelit nemohl. "A to bylo taky skoro naposledy, kdy jsem je viděl. Teď se sejdeme až na letišti," řekl před tím, než nasedl do přistaveného mikrobusu a vyrazil směrem k letišti za zbytkem juchajícího mužstva.
Čech: V kvalifikaci jsme hráli desetkrát finále
Brankář Petr Čech pojede už na třetí evropský šampionát, přesto si postup v baráži přes Černou Horu užíval stejně, jako by šlo o ten premiérový. "Zachytal jsem někdy až zbytečně moc, chvílemi to byly i nervy, a pokud by domácí nějakou šanci proměnili, asi bychom se ještě natrápili. Jenže ono na tomhle terénu bylo někdy složité dlouho kontrolovat míč, jak jsme měli v plánu," vysvětlil, proč někdy spoluhráčům míč nečekaně uskočil.
Petr Čech o fanoušcích:
"Atmosféra byla skvělá, ale korektní a nám se v ní hrálo dobře. Je tedy pravda, že jsem musel chvílemi sbírat zapalovače, mince a všemožné pytlíky s vodou, aby se od toho neodrazil nějak podivně míč. Ale zápasu pomohli."
Nejsložitější pro něj nebyly šance, při nichž vydechl stadion zklamáním. "To jsem měl vždy poměrně dost času se nachystat na střelu, ale horší byly takové ty ukryté střely, kdy jsem míč dobře neviděl," líčil novinářům krátce poté, co absolvoval děkovné kolečko a stejně jako na Tomáši Rosickém na něm bylo vidět, že z něj spadla tíha zodpovědnosti.
Nakonec nejvíce starostí mu přidělala hned v úvodu zápasu Sivokova hlavička směrem k vlastní brance. "To byl asi byl nehorší možný začátek, jaký nás mohl potkat. Já na Siviho zakřičel, ať mi to sklepne, ale pak jsem viděl, že bych to mohl mít a vyrazil dopředu. Nakonec jsem ale naštěstí udělal krok zpátky," popsal brankář dramatický okamžik.
Rosický: Jsme na vzestupu
Rosickému bylo v minulosti mnohokrát vyčítáno, že na hřišti nepůsobí jako správný vůdce s kapitánskou páskou. Po remíze ve Skotsku se najednou mnohé změnilo. Rozhodl se veřejně postavit za tým a pustil se do věčných kritiků. "A teď cítím velkou úlevu a satisfakci. Mnozí nechtěli vidět, že se buduje nový tým, že naše výkony rostou a že máme svou sílu. Někdy byla kolem nás až podivná atmosféra, která se přenesla i na některé diváky," připomněl.
Tomáš Rosický o přízni českých diváků:
"Nelze šmahem odsoudit všechny fanoušky, ne každý z nich na nás pískal. Třeba zápas v Českých Budějovicích - tam většina stadionu byla naprosto negativní, ale za brankou parta bubeníků nepřestávala fandit. Na Letné v pátek také nebylo překvapivě vyprodáno, ale ti, co přišli, byli výborní. Kdo nám chce fandit, tak nám fandit zůstane i ve chvílích, kdy se zcela nedaří."
"Tým jsem vedl v kvalifikaci jako kapitán podruhé a podruhé jsme postoupili. Ale my hráli především týmově, v tom byla naše síla," tvrdil záložník. Mužstvo podle něj rostlo po celou dobu kvalifikace a baráž byla prvním skutečným vrcholem. "Hodně hráčů se zkoušelo, musela se najít nová tvář a sehrát se. Ale nevycházely nám především přípravné zápasy, v kvalifikaci jsme až na domácí duel s Litvou zvlášť neklopýtali. Přesto to bylo pro mnohé málo, možná jste nechtěli vidět, že tým se nějak vyvíjí," poznamenal na adresu novinářů.
