ČTsport

ČTsport
sobota 22. září 2018 Darina
Tour de France

BLOG: Superhrdinům padá maska. Když se cyklisté odhalují

Velikost textu:

Jestli máte za to, že sportovec se rovná dokonalému stroji, poslední dny na francouzských silnicích vás musely vyvést z omylu. Cyklisté a cyklistky ukazují, že v závodech zdaleka nejde jen o to, kdo zrovna zvítězil. Rozdílné příběhy Johna Degenkolba, Cecilie Uttrupové-Ludwigové a Marka Cavendishe odhalují, proč stojí za to cyklistiku sledovat. Může jít o drsný sport, provozují jej však křehcí lidé.

Cecilie Uttrupová-Ludwigová
Cecilie Uttrupová-Ludwigová

V posledních dnech jsme na Tour de France viděli několik příběhů, které jako by připomněly, že sportovci nejsou vždy jen superhrdinové dosahující výkonů a výsledků, ze kterých se tají dech. John Degenkolb se o minulém víkendu po dvou letech trápení dočkal svého prvního etapového vítězství. Jeho reakce v cíli ukázala křehkost za maskou cyklistického tvrďáka.

"Co se vám honí hlavou?" ptal se německého závodníka novinář Seb Piquet. Degenkolb potřásl hlavou, oddechl si a odvětil: "Naprosté štěstí." Byl to rozhovor, ve kterém se odhalil na kost a ukázal, co pro něj cyklistika vůbec znamená. Podobný pocit musel mít divák z ohlasů Cecilie Uttrupové-Ludwigové, která zazářila v ženském závodě La Course.

"Je to šílené, být tam mezi všemi těmi lidmi... Oni stojí na kopci, povzbuzují a křičí vaše jméno! Je to šílené, já ten sport miluju! Přitom před měsícem jsem jezdila úplně na h...o! Měla jsem infekci v zubu moudrosti, ale jakmile mi ho vytáhli, vše se zlepšilo. Takže pokud někdy budete mít špatné nohy, nechte si vytáhnout zub moudrosti!" přerývavě líčila v cíli.

"Cítíte se, jako by do vás narazil náklaďák. Snažíte se žít s tou bolestí, co nejlépe to jde. Můj sportovní ředitel mi řval do ucha: 'Jeď! Jeď!' Tohle je nejlepší den mého života. Panebože, jaký to byl den. Samozřejmě, že si to teď užiju: přineste šampaňské, čokoládu a pizzu. Jsou tu prázdniny! Je to opravdu skvělé, opravdu skvělé," říkala dánská hvězda.

přehrát video
Degenkolb: Na tohle jsem čekal dva roky

Zařekl jsem se, že z kola neslezu

Velký příběh provázel také jedenáctou etapu Tour. A vůbec přitom nešlo o úspěšný útok Gerainta Thomase. Daleko za ním, kdesi v prachu cesty, totiž svůj osamocený boj s časem sváděl Mark Cavendish. Když se Thomas a spol. hnali k lyžařské stanici La Rosiere, byl slavný Manxman ještě kdesi ve svahu Col du Pré. Vteřiny a posléze minuty mu tekly mezi prsty.

Brzy už ani nešlo o časový limit: bylo zřejmé, že legendární spurter do cíle nestihne dojet včas. Sám od sebe odehnal Jay Thompsona a Marka Renshawa: "Jeďte, mně už nepomůžete!" Cavendish přesto z kola neslezl. "To prostě nedělám. Udělal jsem to jednou ve svém prvním roce a zařekl jsem se, že znovu už ne," řekl po etapě Cavendish.

"Snažil jsem se, ale nebyl jsem ani zdaleka tak rychlý, jako bylo potřeba. Ale tohle je cyklistika. Chtěl jsem dojet – spatřit cíl je vždy neopakovatelné. Po tom, co pro mě moji kolegové udělali, jsem nemohl zastavit," dodal. Pro britského závodníka nešlo o dobrou Tour. Ve sprintech nestačil, po jedenácté etapě jede domů. Tým na něj v cíli čekal hodinu.

Už před několika dny přitom Cavendish ukázal na své poměry vzácnou pokoru. "Jakmile za to Quick-Step Floors nebo Bora-hansgrohe vezmou, nedokážu se jich udržet. Nedokážu být tak rychlý. Zkrátka to nejde," líčil Cavendish v cíli sedmého dne Tour. Jestli jsme letos na Tour sledovali začátek jeho odcházení, proběhlo na úrovni a s grácií.

Cyklistika je extrémně náročný sport – svá těla závodníci vedou do extrémů. Za nabušenými těly, dokonalými plícemi a vyrýsovanými svaly se však skrývají obyčejní lidé. Je vždy skvělé, když maska dokonalého sportovce ("Beru to den po dni", "Dal jsem do toho všechno") spadne. Na pár okamžiků se odhalí tisíc důvodů, proč stojí za to cyklistiku sledovat.

Zdroj: ČT sport, cyclingnews.com, The Cycling Podcast

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.