ČTsport

ČTsport
středa 20. června 2018 Květa

Za konec ve Spartě jsem zpětně rád. V Anglii jsem se našel, říká Mazuch

Velikost textu:

Po letním konci ve Spartě zmizel z očí českých fanoušků. Ondřej Mazuch se ale do země nepropadl. Přesunul se jen o pár set kilometrů severněji do druholigového anglického Hullu a působení na ostrovech si po pár měsících nemůže vynachválit. Bojoval sice s ne tak velkou důvěrou a zdravotními problémy, pod novým trenérem ale hrává pravidelně a ve stylu hry, který je fyzicky náročný a občas divoký, se našel.

Ondřej Mazuch v dresu Hullu
Ondřej Mazuch v dresu Hullu

Zápas, ve kterém padne sedm branek, nepatří mezi obvyklé, ale že by se dal zařadit mezi fotbalové anomálie, to zase ne. Když však v podobném střetnutí hned čtyři góly vstřelí hráči z penalt, budí to už pozornost. Ondřej Mazuch si takto divoké utkání utkání prožil o víkendu.

Tři pokutové kopy, z nichž jeden šel na vrub právě českému stopovi Hullu, navíc sudí pískl hned v prvním poločase a jeho tým do kabiny odcházel za stavu 1:3 pro Norwich. Domácí ale i díky další penaltě nakonec střetnutí obrátili a připsali si důležité tři body do tabulky, kde bojují místo plánovaného návratu do Premier League o udržení. Zatím jsou osmnáctí ze čtyřiadvaceti s odstupem šesti bodů na sestup.

"Takový zápas se čtyřmi penaltami jsem ještě nehrál. Byl to ale typický zápas druhé anglické ligy, kdy se pokutové kopy celkem pískají. Kontaktů ve vápně je zde strašně moc," prohlásil v exkluzivním rozhovoru pro web ČT sport osmadvacetiletý bývalý hráč Brna, Fiorentiny, Anderlechtu, Dnětropetrovsku či Sparty.

Je to jen o větším množství soubojů ve vápně, nebo jsou sudí v Anglii více citliví?

Myslím, že je to obojí. Druhá anglická liga je známá, že se zde hraje tvrdě. Hra má spád a souboje jsou tady i kvůli tomu, že se hodně nakopává a do vápna lítá spoustu vysokých balónů. Kolikrát to navíc ani pokutový kop není, ale pro sudí je těžké to ve vysoké rychlosti posoudit.

Jak vám tento styl hry vůbec sedí?

Myslím, že jsem se tady našel. Vyhovuje mi, že je liga hodně soubojová. Nikdo po mě nic velkého nechce. Mám za úkol vyhrávat především hlavičky, první souboje či blokovat střely, což je moje přednost. Liga je jak ušitá na mě.

Právě za fyzickou a nekompromisní hru vás chválí fanoušci i experti, kteří říkají, že s vámi v základu hraje Hull mnohem lépe. To potěší ne?

Já tady noviny nečtu, to mě míjí, ani na internetu články nekontroluji. Něco ale vidím třeba na instagramu v komentářích a podobně. Samozřejmě takové názory potěší. Na sociálních sítích celkově pociťuji větší zájem, že lidi rozebírají každý zápas i několik dní. Vše je tak v Hullu pozitivní, až na ta zranění.

Ano, zranění. Kvůli nim jste naskočil zatím do 11 ligových duelů. S těmi jste bojoval i dříve, třeba při příchodu do Sparty. Jak se s tím osobně vyrovnáváte?

Člověku to určitě nepřidá a přemýšlí, jestli to má smysl se pořád vracet, nebo se vůbec uzdraví a zda budou kolena se svaly držet. Důležité ale teď v Hullu je, že kdykoliv jsem se uzdravil, tak jsem nastoupil. To je o hodně lepší, než kdybych seděl na lavičce. 

Ondřej Mazuch v dresu Hullu
Ondřej Mazuch v dresu Hullu

Určitě vám musí trochu paradoxně pomoci, že jste těch zranění už měl dost.

Ano, každý to zranění zvládá jinak. Já si myslím, že mám výhodu. Jsem mentálně silný a nepropadám panice. Naštěstí u mě nikdy zranění, co jsem v Hullu, nebyly vážné. Vždycky jsem se do měsíce stihl dát do kupy.

Takže teď jste už zdravotně úplně fit?

Ano, cítím se v pohodě. Minulý týden jsem odehrál půlku, teďka o víkendu celých 90 minut. Jsem v současnosti tak připravený na každý zápas.

Jak byste tedy popsal vaši pozici v týmu?

Změnila se s výměnou trenéra, kdy odešel trenér (Leonid) Sluckij, který si mě do Hullu přivedl a angažmá tady mu bohužel příliš nevyšlo. Přišel nový kouč (Nigel) Adkins, který má spoustu zkušeností s anglickým fotbalem. Se Southamptonem třeba postoupil do první ligy. Od prvního dne mě ujišťoval, že hrát budu. Nějakým způsobem jsem se mu zalíbil a jde to vidět i na zraněních. Když jsem se po nich vrátil, hned jsem naskočil. Hraju ještě dřív než dřív. Pozici mám dobrou, ale musím být hlavně zdravý.

KONEC VE SPARTĚ BYL PRO MĚ VYSVOBOZENÍM

Neříkáte si teď trochu zpětně, že letní konec ve Spartě byl pro vás dokonce i výhra?

To víte, že ano. Situace tam není ideální, jsem rád, že jsem pryč. Jak se nedařilo mně osobně a ani týmu, tak atmosféra byla špatná. Dá se říct, že Hull bylo vysvobození. Jsem strašně rád, že mi nabídli smlouvu a můžu zde hrát.

Vy sám jste konec ve Spartě nekomentoval. Bral jste to jako nějakou křivdu?

Myslím, že to byl logický krok. Nedařilo se mi, i když si nemyslím, že by to mělo padat jen na moji hlavu. Kromě špatných duelů a umístění tam byly i dobré zápasy třeba v základní skupině Evropské ligy. Bohužel ve Spartě mě kosily často zranění. Nebyli spokojeni, přišel nový trenér a rozhodli se tak, jak se rozhodli. Teď jsem spokojený. Mám větší klid. Nejsem tolik na očích a daří se mi. Já jsem ve finále rád, jak to dopadlo.

Sledujete vůbec první ligu nějak pravidelně?

Ano, naposled jsem viděl Slavii s Olomoucí. To byl hezký fotbal nahoru dolů. Na Spartu se taky rád podívám.

Řešil jste s někým z kabiny nějak situaci ve Spartě?

Jsem v kontaktu s kluky, kteří už v kabině nejsou. Občas si napíšeme s Davidem Lafatou, ale že bych něco řešil, to ne. Už to jde mimo mě. Já mám svůj klub a své starosti tady.

STĚŽOVÁNÍ NA NÁROČNÝ PROGRAM V MÍSTNÍ MENTALITĚ NENÍ

Zpět tedy k Hullu. Jaká je vůbec v Hullu konkurence na pozici stopera?

Konkurence je větší než ve Spartě nebo v Dněpru. Jsme tady čtyři stopeři a každý z nás může hrát. Je to i tím, že máme strašně moc zápasů. 46 duelů hrajeme jen v lize, do toho jsou ještě dva poháry. Ta porce je obrovská, takže kádry musí být široké. My máme v celku asi 28 hráčů a nastoupit mohou všichni. Člověku to může i pomoci, že na vás pořád někdo tlačí.

Když mluvíte o náročném programu. V Česku si při systému 3 zápasů během 7-8 dnů trenéři s hráči si často stěžují, že jsou po podobném programu unavení.

Vím, že v Česku, když se hraje dvakrát, třikrát týdně, jsou z toho všichni v panice. Když to porovnám s Anglií, kde se nehraje 90, ale 100 minut, pravidelně se totiž nastavuje v prvním i druhém poločase 5 minut, tak se to zvládá v pohodě. Ano, všichni jsou unavení, ale ví, že mají dva dny na regeneraci. Je tady mentalita, že to jde a nikdo si na nic nestěžuje.

Jak byste vůbec popsal fotbal, který v Hullu praktikujete?

Je to spíše fyzické. Není to o kráse, ale o tom hrát především účelně, sbírat body a hlavně se zachránit. Občas se snažíme hrát technicky, spíše však převládá fyzický fotbal s nátlakem do vápna za pomoci dlouhých balonů. Sbírat odražené balony a kombinovat před branou a dostat se do zakončení.

Vy jste se dostali právě do boje o záchranu. To asi nebyl cíl Hullu, který loni sestoupil z Premier League.

Na začátku po pádu byl cíl hrát v první šestce a dostat se do play-off o postup zpět. Bohužel se rozprodalo a nakoupilo moc hráčů, čímž se v létě vytvořil úplně nový tým. Začátek jsme nechytli a teď to na nás dopadlo. Měli jsme pár zápasů, kdy jsme to ztratili v posledních minutách, a od té doby je to všelijaké a pereme se o udržení.

Kvůli tomu došlo i ke změně trenéra. Cítíte, že se pod jeho vedením se zlepšila atmosféra v celém týmu?

Hrajeme teď lepší fotbal a hrajeme více vyrovnaně. Dříve jsme měli zápasy, kdy jsme prohráli 0:4 či 1:5. Teď když padneme, tak je to třeba jen o gól. Atmosféra se zlepšila oproti minulému měsíci, kdy jsme byli na sestupových příčkách, a v posledních duelech jsme nasbírali nějaké body.

Ondřej Mazuch v dresu Hullu (vpravo) v utkání s Nottinghamem
Ondřej Mazuch v dresu Hullu (vpravo) v utkání s Nottinghamem

KDYŽ SE BUDE DAŘIT, MŮŽU MÍŘIT I VÝŠ

Vy jste během kariéry už prošel několik zahraničních angažmá. Byl jste v Itálii, Belgii, na Ukrajině. Jaké je vůbec v Hullu zázemí ve srovnání s jinými celky?

Takové, jako měl Anderlecht nebo Dnětropetrovsk, to není. Není vše stoprocentní a dokonalé. Ale jsou tu Aston Villa, Fulham, větší tradiční kluby, které mají suprové zázemí, to se nedá porovnat žádným s klubem v Česku nebo na Ukrajině.

Ještě během angažmá s Dněprem jste hrál s Tottenhamem a prohlásil jste, že atmosféra v Anglii je zážitek. Platí to i teď v druhé lize?

Ono se říká: jenom druhá liga. Ale když se podíváte na tabulku, tak 80 % celků jsou velké týmy, které prošly Premier League. Nádherné stadiony, velký zájem diváků a skoro každý zápas je v televizi. My hrajeme sice o záchranu, ale každé utkání na nás chodí nějakých 15 tisíc lidí, což je super. 

Dá se říci, že je působení v Anglii splněným snem?

Ano, snil jsem o tom vždycky, že si zde zahraji. Hraje se stylem, který mi vyhovuje nejvíce ze všech angažmá. Je to sice druhá liga, ale člověk neví, co se může stát. Když se bude dařit, můžu pomýšlet i někam výše. To však nechci předbíhat.

Co mimofotbalový život v Anglii? 

To je horší stránka. Naštěstí ho tady moc nemám, jelikož jsme pořád někde na zápase. Anglie mi ale moc k srdci nepřirostla, co se týče osobního života. Počasí není úplně ideální. Hull je nedaleko moře a strašně fouká. Nejsou tu moc podmínky na mimofotbalové vyžití. Rád se vracím do Prahy a užívám si domov. Praha je top město, máme tam všechno.

A jak jste během pár měsíců zapracoval na angličtině? Všechno už jde, jak má?

Začátek nebyl jednoduchý. Přízvuk, kdy polykají koncovky, s tím jsem bojoval. Udělal jsem v poslední době ale velký pokrok a rozumím. Mluvím ne úplně dobře, ale domluvím se všude. I v Anderlechtu jsem mluvil anglicky, takže základy jsem měl, takže teď se to lepší každým měsícem.


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.