ČTsport

ČTsport
neděle 19. srpna 2018 Ludvík

POHLED Z ANGLIE: Jak se Svědíkovi podařilo stvořit jarní jihlavský zázrak?

Velikost textu:

Martin Svědík měl před sebou v Jihlavě snad nejtěžší představitelnou úlohu. Z týmu, který byl odsouzen k sestupu, ale přes první tři jarní kola dokázal vytvořit ligovou štiku, jež posbírala body proti nejlepším českým týmům. Čím dokázal nový trenér změnit hru a mentalitu mužstva z Vysočiny?

Martin Svědík (uprostřed) se raduje z ligové výhry
Martin Svědík (uprostřed) se raduje z ligové výhry

Poté, co Jihlava za sebou porazila Slavii i Plzeň, místopředseda představenstva klubu z Vysočiny Jan Staněk zůstal pragmatický. "Aby měla tato vítězství cenu, musíme být na konci úspěšní," napsal.

Zatímco úspěch se pro Slavii a Plzeň měří v ligových titulech a zářných (a také finančně výhodných) zápasech s evropskou elitou, pro Jihlavu je koncept úspěchu podstatně jednodušší. Zvlášť tuhle sezonu.

Už v červenci, dlouho předtím, než proběhl úvodní výkop, mnozí odborníci a komentátoři považovali Jihlavu za favorita na sestup. Když se prvoligové kluby rozutekly na zimní přestávku, Vysočina byla poslední a jen posílila přesvědčení, že Jihlavští jsou odsouzeni k sestupu do druhé ligy po šesti letech mezi elitou. Úspěchem by už byla pouhá záchrana, zachování statusu v první lize a přežít do dalšího dne.

Poté, co si Jihlava vybojovala postup do první ligy v roce 2012, skončila na slušném desátém místě a následně si polepšila o další dvě místa. To byl ovšem vrchol, na který klub dosáhl. Od konečné osmé pozice v sezoně 2013-14 se Jihlava začala postupně propadat ligovou tabulkou: znovu desáté místo v sezoně 2014-15, jedenácté o rok později a čtrnácté v minulé sezoně.

Pro klub, který většinu své existence strávil v nižších soutěžích českého a československého fotbalu, byl už ale jen to velký úspěch. A stejně tak by šlo o úspěch i letos bez ohledu na odstup, jenž by ho od sestupu dělil.

Ale za zhoršující se výkony v lize zaplatila Jihlava svou cenu. Od roku 2014 prostřídala osm různých trenérů a museli byste se dostat zpátky až někam k Luboši Urbanovi, abyste našli někoho, kdo zůstal ve funkci déle než rok. I když klub zažil relativní úspěch, ať už šlo o postup do ligy, záchranu nebo čtvrtfinálovou účast v českém poháru, samotní hráči v této době snad až na Stanislava Tecla moc neoslňovali.

Vzhledem ke všem okolnostem byla záchrana v loňské sezoně malým zázrakem. Jihlava bizarním způsobem angažovala a poté vyhodila bývalého trenéra národního týmu Michala Bílka. Vysočina zvládla porazit Spartu a remizovat s nadcházejícím mistrem Slavií. Na druhou stranu ale dvakrát pouze remizovala s nejhorším týmem ligy Příbramí a dvakrát prohrála s Bohemians, mužstvem, které mělo odpor ke střílení branek.

Jihlava nakonec skončila čtrnáctá a vyhla se sestupu čistě kvůli tomu, že měla lepší vzájemné skóre proti Hradci Králové. A to se ještě ani nebavíme o skvělých výbojích lotyšského reprezentanta Davise Ikauniekse.

Kvůli minimálním letním investicím do hráčského kádru se zdálo, že v letošní sezoně bude Jihlava pokračovat ve svém sestupném trendu. Po deseti zápasech se zdálo, že předpovědi budou správné, Vysočina totiž byla poslední. Mohlo to být ještě horší, kdyby Dukla nezkolabovala při svém výjezdu na stadion v Jiráskově ulici a neinkasovala dvakrát ve dvou minutách, aby nakonec prohrála 2:3. O šest zápasů později před začátkem zimní přestávky Jihlava zůstávala poslední. Sestup vypadal jasně a úspěchem by bylo už jen důstojné zakončení žalostné sezony.

přehrát video
Studio fotbal - Dohráno plus: Kasík o Stramaccionim

Během tříměsíční zimní přestávky ale Jihlava provedla restart. Zkušení hráči jako Lukáš Kryštůfek nebo Jan Hanuš byli prodáni a místo nich přišla sbírka nechtěných a volně dostupných hráčů. Vypadalo to, že klubový management ke změnám přistupoval s vědomím příprav na druhou ligu. Dokonce i chytré angažování Martina Svědíka mělo signalizovat pochopení, že bývalý trenér Baníku Ostrava provede proces přestavby, který měl nejspíš obnášet sezonu strávenou v druhé lize.

Jenže pod Svědíkem se výsledky otočily o 180 stupňů. Klub ovládl všechny tři úvodní jarní zápasy a stal se prvním klubem, který dokázal vyhrát první tři jarní zápasy z posledního místa. Je to také poprvé za poslední čtyři roky, co Jihlava vyhrála tři ligové zápasy v řadě.

Hlavně je dnes ovšem Jihlava díky těmto devíti bodům blíž Karviné na devátém místě než Slovácku na patnáctém. A co víc, dvě výhry Vysočina vybojovala ze zápasů proti Slavii a Plzni - obhájci titulu a pravděpodobnému novému mistrovi. Martin Svědík za pouhé tři týdny redefinoval, co by pro Jihlavu znamenal úspěch.

Hlavním cílem Jihlavy je samozřejmě záchrana. Už to bude pro Vysočinu triumf. Ale vítězstvími nad Slavií, Plzní a Teplicemi Svědíkův tým už téměř vyrovnal celkový počet bodů, které Vysočina vyhrála přes podzim. Svědík tak klubu dodal nejen šanci na záchranu, ale kádr má teď pod ním všechno ve svých rukou. Nový trenér to přitom dokázal potichu. Navzdory změnám na soupisce a v realizačním týmu zůstala Jihlava po stránce herní filozofie a taktiky poměrně podobná.

Místo toho, aby Svědík zavedl přístup obrany na prvním místě, ke kterému by se uchýlili jiní trenéři v nejistých dobách, Svědík zachoval většinu věcí na svém místě. Lze si ale všimnout, že hráči mají vůli vzít zodpovědnost na sebe, ať už jako kolektiv nebo jako jednotlivci.

Proti Slavii a Plzni si Vysočina často vybrala i velkou porci štěstí, aby si zajistila vítězství. Jenže ačkoliv byla Jihlava často přitlačena ke zdi, dokázala i hrozit směrem dopředu a zaslouženě si zajistila památná senzační vítězství.

Tyto dva zápasy byly více o zodpovědnosti týmu, který zvládl zachovat své typické rozestavení 4-5-1, vykrýval prostory v obraně a nenechával místo pro kreativní hráče soupeře. Jihlava pak byla zároveň schopna jít do útoku ve značném počtu, když to bylo rozumné.

Proti Teplicím byla tvořivá zodpovědnost odkloněna na individuality. Do poločasu dokázal Davis Ikaunieks přihrát na úvodní gól zápasu, dvakrát skóroval a neproměnil penaltu. Lotyšský forvard dokázal sám řídit záležitosti v útočné třetině a byl to on, kdo dokázal Jihlavě přidat potřebné kouzlo v útoku.

Duo Ljovin a Urblík v záloze zase kontrolovalo tempo zápasu. Zvlášť 22letý ruský středopolař ukazoval ladnost a rovnováhu, které běžně mívají hráči s mnohem větší zkušeností v seniorském fotbale, než jakou Ljovin v současnosti oplývá.

Pohled z Anglie je pravidelný týdeník komentářů britského publicisty Chrise Boothroyda, spolupracovníka renomovaných zahraničních sportovních médií (ESPN, Goal.com aj.) a zakladatele stránky czefootball.com věnované českému fotbalu.

V určitém bodě v zápase se Ljovin dostal pod tlak tří protihráčů a ocitl se na hranici vlastního pokutového území, ale dokázal chladnokrevně a s klidem vyvést míč z nebezpečí a poté jednoduše odevzdal přihrávku, aby Jihlava udržela míč na svých kopačkách. Nešlo o žádnou paniku, o žádný jednoduchý fotbal, o žádný chaos. Jen jsme viděli dvaadvacetiletého hráče s jedenácti ligovými starty na svém kontě, který hrál se sebevědomím.

Nezapomínejme přitom na to, že Martin Svědík už zažil úspěch v podobných scénářích. Pod jeho vedením se hráči jako Jiří Pavlenka, Jan Baránek, Patrizio Stronati či Daniel Holzer dostali do hledáčku a zvládli nést tíhu klubového znaku Baníku mnohem pohodlněji než jejich starší kolegové.

Jenže přestože Svědík dokázal dostat to nejlepší z poměrně slabého týmu Baníku, trenér byl vytlačen ze své pozice a slezský gigant se nakonec sesunul v tabulce a nakonec i o ligové patro níž. Ostatně Ostrava by se mohla vrátit do druhé nejvyšší soutěže i letos, pokud její mizerná forma bude pokračovat.

Jihlavu ještě čeká jedenáct zápasů, ale už teď vypadá jako jeden z hlavních kandidátů na záchranu. Už to samo o sobě je úspěšný příběh vzhledem k tomu, co všechno bylo popsáno o klubu výše. Ale Martin Svědík Vysočinu obrátil naruby a pokud v lize zůstane, půjde o parádní čin.

Co je možná také důležité, to vše staví Svědíkovi základ, od kterého se Jihlava může odrazit ke svému nejlepšímu historickému umístění v české lize. Pokud se to trenérovi podaří, zvládne to, co se jinému kouči na Vysočině nepovedlo už více než celé desetiletí – uspět po delší dobu než půl roku.

Petržela bude mít ve Zlíně hodně práce

Krátce před dopsáním příspěvku z minulého týdne byl Bohumil Páník propuštěn z pozice zlínského trenéra. Jeho náhradou se stal bývalý kouč Zenitu Petrohrad Vlastimil Petržela, který okamžitě mluvil o nabídce, jež byla příliš dobrá na to, aby se dala odmítnout. Z dlouhodobého hlediska to může být pravda. Ale během svého prvního zápasu, domácího souboje s Jabloncem, ukázal, jak moc práce musí odvést, aby obrátil formu Ševců vzhůru nohama. Hosté přejeli obhájce titulu v českém poháru a zasloužili si vysokou výhru 4:0.

A nakonec jde taky o finální krach Andrey Stramaccioniho ve Spartě. Nedělní remíza 1:1 s Brnem byla poslední kapkou a před klíčovým derby se Slavií klubové vedení Sparty cítilo, že musí jednat. Více o tomto rozhodnutí příští týden...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

A VIEW FROM ENGLAND: How Svědík pulled off a minor Jihlava miracle

After they beat Slavia Prague and Viktoria Plzeň in successive weeks, Jihlava’s Deputy Chairman Jan Staněk remained pragmatic. “In order for these victories to be worthwhile,” he said in a statement released via the club’s website, “we must be successful at the end.”

While success for Slavia Prague and Viktoria Plzeň is measured in league championships and headline-making (not to mention money spinning) dates with Europe’s elite, for Vysočina Jihlava, however, the concept is a little simpler. Especially this season.

Back in July, long before a ball was kicked, many pundits and commentators had the club down as relegation favourites. When the HET Liga broke off for its winter break, Vysočina were rock bottom, only reinforcing the belief that the Jihlavští were destined to return to the Národní Liga after six years in the Czech top flight. Success would simply be staying up, retaining their HET Liga status and living to fight another day.

After winning promotion back in 2012, Jihlava finished a respectable tenth before going two places better the following season. That, however, was the club’s peak. Since that eighth-place finish in 2013-14, Jihlava have gradually been slipping down the league table: Tenth again in 2014-15, eleventh in 2015-16 and fourteenth last season. But for a club that has spent the majority of its existence in the lower leagues of Czech and Czechoslovak football, simply being part of the HET Liga is an accomplishment. And so is retaining that status year after year, no matter the margin of safety.

But those downward trending league positions have come at a cost. Since 2014, Jihlava have cycled through eight different managers and you need to go as far back as Luboš Urban’s to find somebody who has lasted more than twelve months in the role. Though the club has achieved some relative success– be it promotion, survival or a quarter-final appearance in the Czech Cup – there has been little in the way of personal triumphs stories over the same period of time. Stanislav Tecl aside, perhaps.

All things considered, last season’s survival was a minor miracle. In a bizarre turn of events, Jihlava hired and fired former national team manager Michal Bílek. On the pitch, they managed to beat Sparta Prague and hold champions-to-be Slavia Prague, yet draw twice with Příbram, the league’s worst side, and lose twice to a Bohemians 1905 side that was averse to scoring. In the end, Jihlava finished fourteenth and staved off relegations solely due to having the better head-to-head record against Hradec Králové. Not to mention the exploits of Latvian international Dāvis Ikaunieks.

With little investment into the playing squad over the summer, it felt that 2017-18 would see Vysočina continue their downward trend. After then games, those predictions looked to be on the money as Jihlava sat bottom. It could have been so much worse too had Dukla Prague not imploded on their trip down to the Stadion v Jiráskově ulici and conceded twice in two minutes to lose to Jihlava 3-2. Six games later, ready to break for winter, Jihlava remained bottom. Relegation looked to be a certain and success would, likely, have been a credible end to a miserable season.

During the three-month break, Vysočina Jihlava hit the reset button. Established players such as Lukáš Kryštůfek and Jan Hanuš were sold and in came a collection of the unwanted and freely collectable. It looked like the club’s management had rung the changes with the second tier in mind. Even the canny appointment of Martin Svědík came with the implied understanding that the former Baník Ostrava manager would oversee a rebuilding process that would probably include a season spent in the second division.

However, under Svědík, Jihlava’s results have done a complete U-turn. The club has won three from three, becoming only the third Czech side in history to put together such a run when beginning the spring campaign rock bottom. It’s also the first time that Jihlava have won three successive league games in four years. Those nine points crucially now see the club closer to Karviná in ninth than Slovácko in fifteenth and most impressively, those nine vital points came from games against Slavia Prague and Viktoria Plzeň (the reigning champions and the champions elect no less) and Teplice. Martin Svědík has been in charge for less than three months and he has already redefined what a successful season could be for the club.

Of course, Jihlava’s real aim is to survive. That will be their triumph. But in defeating Slavia, Plzeň and Teplice, they have nearly matched their entire points total for the autumn. Svědík has given the club not just a fighting chance but he’s given the Jihlava squad their own destinies to take care of. But he’s done so in a quiet way. Despite the changes in personnel and training staff, from a philosophical and tactical point of view, things have remained relatively familiar.

Instead of attempting to install a safety-first approach that other managers might prioritise in times of need, Svědík has kept things broadly similar. What is noticeable, however, is that there is now an obvious willingness to take on responsibility, be it collective or individually.

Against Slavia and Plzeň, Vysočina rode their luck at times to emerge victorious. Yet despite being on the back foot for the majority of both games, Jihlava threatened and deservedly secured memorable upsets. These two games were more about the team’s responsibility to maintain their typical 4-5-1 shape in attack and defence; to keep things tight at the back and remove space for opposing playmakers, and to get forward in numbers at sensible points of the game.

Against Teplice, the responsibility to determine the outcome of the tie shifted to individuals. At half-time, Dāvis Ikaunieks had created the game’s opener, scored twice and missed a penalty. The Latvian was single-handedly running things in the final third for the hosts; he was the one making the magic.

Further back, the midfield tandem of Vladislav Levin and Jozef Urblík were controlling pace and tempo of the match. Levin, especially, was showing the grace and poise of a player with far more experience than he does in senior football. At one point, under pressure from three opponents and stuck on the edge of his own penalty area, he coolly and calmly carried the ball out of danger before playing a simple square pass to ensure Jihlava retained possession. There was no panicking, no route one football, no chaos. Just a twenty-two-year-old with eleven league starts to his name playing with confidence.

Martin Svědík has had previous success in similar scenarios, don’t forget. Under his management, Jiří Pavlenka, Jan Baránek, Patrizio Stronati and Daniel Holzer all rose to prominence and managed the weight of the Baník badge more comfortably than their senior counterparts. Yet despite getting the best out of what was a generally poor Baník side, Svědík was forced out and the Silesian giants slipped down the table and, ultimately, down a division. And they might be returning to the Národní Liga next season too, should their woeful form continue.

With eleven games in the league left, Jihlava look favourites to stay up. That, in itself, is a success story given what has been said about the club in the previous. But Martin Svědík has turned them around and should they stay up, then that will be some achievement. Perhaps importantly, it’ll provide Svědík with the platform to take Jihlava back towards their best-ever finish of eighth in the Czech top flight. If it does, you’d bet that he’d be able to do what no Vysočina manager has done in nearly a decade: Succeed for more than six months at a time.

--

Shortly after filing last week’s copy, Bohumil Páník was sacked by Zlín. Former Zenit manager Vlastimil Petržela was named as Páník’s replacement and immediately talked about the opportunity as being one too good to turn down. In the long run, that may be true. But in his first game in charge, a home tie with Jablonec, showed just how much work may need to be done to turn Ševci’s slump around. The visitors ran the defending cup champions ragged and were good value for their 4-0 win.

Tomáš Hübschman was one of the goalscorers in that game and his strike was arguably the best of the weekend. To say that Hübschman finding the back of the net in a Czech league tie would be an understatement: The former international took 201 games to register his first goal. Luckily for him, it was a memorable one.

And finally, that’s the end of Andrea Stramaccioni at Sparta Prague. Sunday’s 1-1 draw with Brno was the final straw and with a crucial ‘S’ derby with Slavia on the horizon, Sparta’s hierarchy felt that they needed to act. More on that decision next week….


Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.