Česká reprezentace jde do klíčového zápasu s Norskem. Co musí udělat, aby vyhrála?

1. Trenér Lagerbäck

Lars Lagerbäck nepřijímá jednoduché výzvy. Poté, co dostal Švédsko na pět šampionátů v řadě a úspěch zažil i s Nigérií, mohl přijmout víceméně jakoukoliv práci, alespoň tedy ve skandinávském regionu. Osmašedesátiletý kouč si ale v roce 2011 vybral Island, který v té době figuroval v žebříčku FIFA až za Haiti nebo Sýrií.

Lagerbäckovi pomohla úspěšná generace islandských hráčů, která těžila z velké reformy výchovy mládeže a rozvoje infrastruktury, zásadní byl ovšem i jeho osobní vklad. V mužstvu upevnil týmovost, silného ducha a nezdolnost islandského týmu se projevila i na hřišti. "V našem týmu si absolutně nikdo na nic nestěžuje," prohlásil Lagerbäck před několika lety o svém islandském mužstvu.

Lagerbäckovy týmy se vždy mohly spolehnout na parádní domácí formu. Už v kvalifikaci na MS 2002 jeho Švédsko doma inkasovalo jedinou branku a ztratilo jen dva body. Z Reykjavíku si zase soupeři v kvalifikaci na loňské Euro neodvezli ani bod až do chvíle, kdy Islandu tři kola před koncem stačila k přímému postupu remíza s Kazachstánem.

Úspěch Islandu v loňském roce na Euru, kdy došel až do čtvrtfinále, tak nebyl žádnou náhodou. Lagerbäckův tým se mohl probojovat už na MS 2014, v baráži však nestačil na Chorvatsko. Island si ale vše vynahradil právě ve Francii, kde rozvinul to nejlepší ze svého repertoáru – totální organizaci hry, obětavou a takticky propracovanou defenzivu a sílu v pokutovém území.

2. Domácí prostředí a organizace hry

Není tedy pochyb o tom, co bude pro Lagerbäcka úkolem číslo jedna – vybudovat z domácího stadionu Ullevaal v Oslu neprostupnou tvrz. To se mu podařilo velmi brzy i na Islandu, který přitom v předchozí kvalifikaci prohrál všechny domácí zápasy kromě utkání s Kyprem. Od Lagerbäckova příchodu si ale Island poradil hned v prvním kvalifikačním zápase paradoxně právě s Norskem. A i když cesta za domácí formou nebyla ideální, na Islandu nebylo ani v počátcích vůbec lehké zvítězit.

Norové pod Lagerbäckem prohráli své první soutěžní utkání v Severním Irsku a se třemi body na kontě už jsou jejich šance na postup zcela mizivé. V utkání proti české reprezentaci ale mohou vykřesat úplně poslední naději a vstoupit do nové éry před domácím publikem úspěšně pro ně bude velice důležité. Norové zároveň omlazují kádr, ve kterém jsou pouze dva hráči nad třicet let.

Nedá se ale čekat, že Norové do zápasu vlétnou, s největší pravděpodobností bude tvořit hru spíše český tým. A Lagerbäck se bude snažit týmu vštěpit větší disciplínu zvláště ve středu hřiště, kde mělo Norsko v Severním Irsku velké problémy.

Mužstvo ve svém prvním zápase pod novým trenérem vůbec nepůsobilo jako Lagerbäckův tým. Norové inkasovali už ve druhé minutě, když Jamie Ward dostal spoustu času ve vápně. Washington zase zvyšoval po půlhodině hry poté, co měl Davis k dispozici obrovské množství nepokrytého prostoru a mohl poslat jednoduchý míč za vytaženou obranu soupeře na skórujícího Washingtona.

Dá se čekat, že přesně na eliminaci těchto chyb, a tudíž na těsnějším a agresivnějším pojetí bránění Norové pracovali po celou reprezentační pauzu. Lagerbäck svému týmu vetkne rozestavení 4-4-2, bude vyžadovat zdvojování protivníků u míče a kompaktní blok. Není ale úplně pravděpodobné, že by Norsko dokázalo veškeré neduhy odstranit hned. Tím spíš, že oproti zápasu v Severním Irsku mu budou chybět dva obránci základní sestavy Skjelvik a Elabdellaoui.

Český tým ale bude muset být aktivní, hledat si prostory a proměňovat šance. Čím déle dovolí Norům růst do zápasu, tím bude samozřejmě utkání těžší. Od Jarolímova týmu se proto dá očekávat agresivní vstup do zápasu.

3. Centry a fyzická síla

Hlavní zbraní norského týmu v přechodu do ofenzivy by měly být nákopy dopředu a snaha sbírat odražené míče. V tom by Norsku býval nápomocný útočník Joshua King, který se zvláště na jaře skvěle prosadil v dresu Bournemouthu, za nějž v Premier League nastřílel letos celkem 16 gólů. Norsku však bude chybět kvůli zranění, stejně jako útočník Hullu Adama Diomande.

S nimi tak odejdou i tři z pouhých pěti branek, o které se zatím Norové v kvalifikaci postarali – čtyři norské góly přitom padly jen proti San Marinu, takže ofenziva zdaleka není ze strany Norska ideální. Úlohu Kinga a Diomandeho na sebe budou muset vzít urostlí debutanti v reprezentaci Omuijuanfo ze Stabaeku či Björn Johnsen ze skotského Hearts. Ani jeden z nich ale nijak zářnými čísly nedisponuje, stejně jako další vysoký forvard Saint-Etiénne Alexander Söderlund.

Norové se každopádně mohou spolehnout na šikovné krajní hráče, bratrance Elyounoussie – starší Tarik působí v Olympiakosu, mladší a možná i talentovanější Mohamed zase v Basileji. Potenciál ve středu zálohy, který ukázal v Mönchengladbachu, zatím ve West Hamu příliš nedokazuje Havard Nordtveit, který toho v letošní sezoně v klubu mnoho nenahrál.

S centry by měli Elyounoussiům pomáhat krajní beci, zde je však otázka, koho na těchto postech uvidíme. Na levém kraji může nastoupit slávista Per-Egil Flo, který toho ale ke konci sezony mnoho neodehrál, anebo - a to je pravděpodobnější - obránce Palerma Haitam Aleesami. Na pravém kraji je zároveň k dispozici jediný hráč na post, a to Jonas Svensson, který v Arnhemu promarodil velkou část sezony kvůli zranění. Minimálně polovina obrany tak bude odlišná od té proti Severnímu Irsku. A už ta byla prakticky k nepoznání od zápasu Norů v Edenu.

4. Česká obrana

S velkým náporem při soubojích se každopádně budou muset vyrovnávat čeští obránci, kteří obecně nepatří k těm nejurostlejším. Zvlášť proti Belgii čeští stopeři vůbec nepřesvědčili a návrat do základní sestavy by tak opět mohl zažít spolehlivý třiatřicetiletý veterán Tomáš Sivok.

Zároveň je otázka, jak trenér Jarolím vyřeší pozici defenzivního záložníka. Ve výborném světle se na tomto postu v Belgii představil Tomáš Souček, který byl velice agresivní, vyhrával souboje i odražené míče, což by právě proti Norsku mohlo být klíčové. Důležitý bude i rychlý návrat do obrany při protiútocích soupeře a kompaktnost. I když by národnímu týmu takový průběh vyhovoval, nedá se moc očekávat, že Češi budou mít velký prostor k presinku – Norové se z něj budou chtít vymanit okamžitými nákopy dopředu.

Češi také budou potřebovat převahu při obranných i útočných standardkách, což by mohlo Jarolíma vést ke zvážení, zdali nenasadit Michaela Krmenčíka již do základní sestavy. Očekávat se ale dá spíše systém s pěti záložníky a jedním útočníkem.

5. Ofenzivní tvořivost

Čeští hráči se v Belgii představili ve vynikajícím světle směrem dopředu, kde si vytvořili řadu šancí, míč jim šel rychle od nohy a navíc byly kombinace velmi přesné. Dobré technické úrovně a především rychlosti budou chtít Jarolímovi svěřenci využít i v Oslu. V tomto směru je důležité, aby nic nenechali náhodě a co nejvíce poslepovaný norský tým prověřili hned od začátku. 

Ve většině zápasu se ale dá očekávat, že Češi budou hrát především do plných proti zatažené obraně soupeře. A překonávat zde norský beton bude velice těžké tím spíš, že Češi zřejmě nebudou mít ve standardních situacích převahu, pokud nebudou zkoušet originální signály.

Klíčová tedy bude úloha Vladimíra Daridy, který na sebe musí převzít úlohu kreativního lídra. Otázkou je také, v jaké formě se z Číny vrátil Bořek Dočkal, jehož nápaditost bude pro náběhy českých hráčů rovněž zásadní.

Není jisté, zdali nastoupí Patrik Schick, nicméně jeho schopnost vytvořit si obrovskou šanci či gól z ničeho bude v zápase tohoto formátu mimořádně důležitá. I když se jedná o velmi mladého hráče, který má za sebou teprve první sezonu na opravdu elitní úrovni, bude jistě chtít potvrdit dobrou reprezentační formu z jednadvacítky i Sampdorie a dokázat, že o něj Juventus nemá zájem jen tak nadarmo.