BLOG: Systém ligy se dá zatraktivnit. Existují ale lepší varianty
Už od přespříští sezony by se v první lize mohlo hrát zcela jiným způsobem, než v celé její dosavadní historii. K současným třiceti zápasům by přibyla nadstavbová část. Cíl? Zatraktivnit a zkvalitnit ligu, motivovat její kluby a navýšit počet zápasů. Návrh nadstavby má ale velké trhliny a hlavně – existují varianty, které jsou smysluplnější, atraktivnější a některé navíc i méně bolestivé pro jednotlivé kluby.
Už za dva roky by první liga nemusela končit třicátým kolem. Kluby v tabulce by se rozdělily – první šestka by si to rozdala o titul, týmy ve středu tabulky zabojovaly o baráž o Evropskou ligu a posledních šest klubů zase o záchranu.
Návrh má ale značné nedostatky. Ohrožena je regulérnost a legitimita systému – o titul ani o záchranu by se nehrálo doma i venku, navíc některé týmy by sehrály více zápasů v domácím prostředí. Zcela nesmyslná je pak tabulka čtyř týmů ve středu tabulky, kde by se bojovalo o Evropskou ligu. Skončit sedmý by v tomto případě byla téměř i lepší varianta, než skončit na pátém či šestém místě.
Mnohé nadstavbové části v Evropě jsou slepence mnoha kompromisů. Často vznikají v osamostatněných profesionálních soutěžích, kdy se kluby mermomocí snaží o zatraktivnění soutěže. Zároveň ale nechtějí snižovat počet účastníků, protože by si pod sebou podřezávaly větev.
Nadstavby tak působí dojmem provizoria a lehkého zoufalství, ostatně i proto je elitní soutěže nemají zapotřebí. Jít cestou nadstaveb s sebou navíc nese značnou míru nestability. Zvlášť ve východní Evropě se formáty často mění podle finanční situace klubů, jejich úspěšnosti v Evropě i nálad fanoušků. To vše, stejně jako neustálé změny titulárních sponzorů, znamená citelný zásah do důvěryhodnosti soutěže u příznivců.
Přesně to je i případ české ligy, které by nejspíš slušelo, kdyby v ní působilo deset týmů. Tato varianta by pomohla zkvalitnění nejvyšší soutěže, ale i druhé lize. Český fotbal už dlouhá léta bojuje s nadměrným počtem profesionálních týmů a kvalitnější druhá liga by mohla mít pozitivní vliv na diváky i sponzory – přece jen je rozdíl hrát s Prostějovem a Sokolovem, nebo Zbrojovkou a Libercem. Zvučné týmy v druhé lize táhnou, jak ukazuje i letošní účast Baníku či Sigmy.
Pokud ale připustíme, že taková možnost je v současnosti nereálná, nezbývá, než změnit současný formát. Existují ale lepší varianty než ta, o které se bude rozhodovat v únoru. Místo navrhovaného systému 6-4-6 by bylo například smysluplnější, aby byl zaveden formát 4-8-4.
Čtyři nejlepší týmy by po třiceti kolech sehrály "Final Four" o titul a o poháry. Započítaly by se body ze základní části a všechny čtyři kluby by poté sehrály zápasy doma-venku. Vytvořilo by se tak jakési finále ligy, které by přispělo k vysokým diváckým návštěvám, nehledě na atraktivitu pro sponzory a média. Nejlepší české týmy by se navíc lépe připravily na evropské poháry, předkola začínají pouhých pár týdnů po skončení ligy.
Osm týmů mezi 5. a 12. místem by zase sehrálo play-off doma-venku o Evropskou ligu. Jasným plusem by byl zásadní úbytek plonkových zápasů, na které chodí minimum diváků. Týmy by měly motivaci probojovat se do play-off a vytvářet si do něj lepší pozici. Tomu svědčí i zkušenost se středem tabulky, který bývá v české lize tak vyrovnaný, že spousta týmů by se o účast v play-off strachovala do posledního kola. I zápasy mezi těmito týmy by tak ke konci sezony měly velkou atraktivitu pro televizní přenosy a diváky.
A konečně poslední by byla skupina o udržení, kterou by sehrály týmy poslední čtyřky. Přímé souboje by znovu měly velkou odezvu mezi fanoušky a hlavně – na konci sezony by nerozhodovaly boje s týmy, které už o nic nehrají. Ostatně loňský příklad zde hovoří za vše. Utkání Příbrami s Jabloncem předcházelo idylické setkání funkcionářů, proti Teplicím se zase nemohoucí Olomouc prostřílela k nezvykle vysokému vítězství 6:0.
Je těžké najít slabiny systému 4-8-4. Hlavní problém by zřejmě opět nastal v souboji o Evropskou ligu. Pátý tým v tabulce dnes nemá jistotu pohárů, záleží na vítězi poháru, a tak by musela být sehrána baráž se čtvrtým týmem. České týmy navíc pět míst v pohárech nemají jistých navždy a v tomto ohledu by se muselo variovat. Jde však o marginálie, které není potřeba složitě upravovat.
Výhod oproti formátu, který navrhuje Ligová fotbalová asociace, je však dostatek. Systém by byl přehlednější pro fanoušky, regulérnější pro kluby a atraktivnější pro celou veřejnost. Neexistuje navíc mnoho důvodů, kvůli kterým by samotné kluby s formátem 4-8-4 neměly souhlasit. Zatím není jasné, zdali LFA uvažovala o jiných variantách než 6-4-6, jestli ale chce jít vstříc smysluplným změnám, měla by o nich před únorovým hlasováním začít přemýšlet.
