Abyste si udělali představu, jak takový přenos z vinárny vypadal, předkládáme vám ukázku z přenosu, který byl vysílán dne 23. června 1967 na rozhlasové stanici Praha.

Šebánek: Dobrý večer, pane doktore! Promiňte, že jsem k vašemu stolu nemohl přijít dřív... Já vidím, že už jste na odchodu.

Dr. Hedvábný: No, tak já bych nerad zmeškal vystoupení akvabel.

Šebánek: Ano, na to se já také půjdu podívat, ovšem, můžete být bez obav, pane doktore, protože na vystoupení akvabel upozorňuje všechny návštěvníky místní rozhlas. Takže mi klidně můžete věnovat několik slov.

Dr. Hedvábný: Pokud o tom nevíte, tak ty závodní strážkyně budou zde provozovat původní výstup akvabel podle scénáře, tedy akvascénáře Járy Cimrmana, jehož torzo jsem našel právě nedávno. Nacvičení tohoto pásma, které má název Volání Casablanky, se ujal sám Mistr iluzionista Merano Blažejovský.

Šebánek: Aha.

Dr. Hedvábný: Protože sem zjistil, že Jára Cimrman byl vlastně zakladatelem akvabelistiky.

Šebánek: No prosím vás, to by mě zajímalo, jak vůbec k tomu přišel.

Dr. Hedvábný: No tak, jak jistě víte, Jára Cimrman byl zaměstnán v tom cirku Krakowiak, a ten se plavil...

Šebánek: Aha, to byl ten polský cirkus...

Dr. Hedvábný: To byl ten polský cirkus...

Šebánek: ...k němuž on utekl jako student.

Dr. Hedvábný: Ano - a plavil se do Afriky přes středozemní moře. Tam najeli na minu, zapomenutou z první světové války. A jejich parník vyletěl do povětří a taky se přitom potopil. Zachránilo se tam několik zvířat - hadi se teda utopili všichni - a námořníků několik a také několik lidí. Mezi nimi právě Jára Cimrman, spolu se sedmi trosečníky, kteří se drželi jednoho přeraženého stožáru, a jelikož to bylo v zimě, a voda byla poměrně dost chladná, a když už byli na pokraji zoufalství, že všichni utonou hlavně tedy umrznou, tou zimou ve vodě, tak Jára Cimrman přišel na to, že by se měli nějak zahřívat společně. Tak prostě vymyslel pro ně takové cviky ve vodě, které potom všichni na jeho povel prováděli...

Šebánek: Aha.

Dr. Hedvábný: A postupem času je to začalo tak zajímat a bavit, že než je za třináct dní vylovili, tak sice byli na kost vyzáblí, ale nicméně měli nacvičeny tři celovečerní programy akvabelistiky.

Šebánek: A nevíte náhodou, kdo je tenkrát zachránil?

Dr. Hedvábný: Ale myslím, že to byla právě minolovka, která hledala tu poslední minu, protože asi se ještě nedozvěděli, že ta mina právě vybouchla, prostřednictvím toho parníku, který vezl cirkus Krakowiak.

Hlášení místního rozhlasu: Pozor, pozor! Upozorňujeme návštěvníky, že přibližně za pět minut dojde v místním bazénu na terasách k vystoupení umělecké skupiny akvabel. Konec Hlášení.

Šebánek: Tak vám děkuji, pane doktore, za rozhovor, a když dovolíte, můžeme se na vystoupení akvabel podívat společně, ano? Tak pojďme.

Svěrák: Vážení přátelé, ze zahrady slyšíte právě tango Hernandova skrýš v podání velkého orchestru Tedda Heatha. A nyní se tedy přiblížil okamžik, kdy poprvé v historii Vinárny U Pavouka vystoupí v jejím zahradním bazénu skupina krasoplavkyň - akvabel. Vystoupení si vyžádá jisté přípravy. A já toho využiju, abych vás se skupinou blíže seznámil. Jedná se o lidový umělecký kolektiv závodní stráže Východočeských hrudkoven. Průměrný věk akvabel je dvaapadesát let. Pouze dvě členky neumějí plavat a používají kroky. Jedna z nich splývá. Vedoucí a zároveň primaakvabelou je Zita Kiliánová. Její sbor získal již několik ocenění. Za zmínku stojí například putovní škeble za propagaci akvabelismu v rozvojových zemích. A již nám nastupují. Podle znělky jistě poznáváte že s nimi přichází i kouzelník iluzionista Jožka Merano Blažejovský... Ano, Mistr se sám ujme řízení dnešní vodní kreace, podle námětu starého českého Mistra Járy Cimrmana. A to už Jožka Merano Blažejovský hbitě vyšplhal až na samý vrcholek stylizovaného majáku uprostřed bazénu. Odhodil květovaný župan a jeho tělo, opatřené bronzovým nátěrem, se teď krásně třpytí v záři všech sedmnácti reflektorů. Akvabely jsou rozmístěny po obvodu bazénu. Mají na sobě plavky z krepsilonového materiálu, pošité umělými šupinami. A vskutku originální jsou koupací čepice, které si členky závodní stráže vyrobily z vyřazených plynových masek. Ale teď už pozor! Na pokyn Jožky Merano Blažejovského , který v rouše Neptuna mávl holí opatřenou trojzubcem, se akvabely jako jeden muž vrhly do vody. Náročná vodní sestava tedy začíná. Sledujeme volná dirigentská gesta Jožky Merano Blažejovkého z jeho stanoviště na majáku.Ve vodě je zatím klid. Ovšem jen zdánlivý, poněvadž hlavní rej se odehrává zřejmě pod hladinou. Pouze dvě akvabely s korkovými pásy kolem pasu spočívají na Hladině. Při pozornějším pohledu vidím i třetí, která... která mlčky splývá v rohu nádrže. Nu, zatím, přátelé, vám nemůžu podat ucelenější obraz o průběhu této figurální akrobacie akvabel, poněvadž jen tu a tam se vynoří noha, teď koleno, teď zase nic... až teď! Ruka až po loket. Snad je to způsobeno špatným nasvícením bazénu, ale to není možné, protože právě v této chvíli byly nasazeny dva posilové světlomety protivzdušné obrany státu. Zdá se však, že kámen úrazu bude v něčem jiném. Je to žabincem, přátelé! Jeho škraloup je tak kompaktní, že pokrývá bazén jako zelený koberec. Ani teď, když akvabely, jak je zřejmé podle obrysů hlav, vytvářejí na povrchu jakýsi ornamentální obrazec, ani teď nevidíme prakticky nic jiného než onen vzdouvající se žabinec. Je to smutné, ale je to tak. Mám za to, že i Neptun na majáku - tedy Mistr Blažejovský - neudržitelnost této situace cítí. Jak by to necítil! Pokouší se sám, sólově o improvizovaný živý obraz vládce moří. Nyní zabodl trojzubec do podlahy majáku - a co to bude? Ano, cvik zvaný prapor! Je to obdivuhodné, ale co naplat, s akvabelismem, od kterého jsme si tolik slibovali, to má velmi málo společného. A Mistr si to zřejmě už také uvědomuje, uchopil hůl s trojzubcem a rázným a přitom jaksi rezignujícím pohybem ji láme přes koleno. Ano, my, kteří Mistra známe, víme přesně, co toto gesto znamená: Jožka Merano Blažejovský zlámal nad touto vodní kreací hůl. Akvabely, což je pochopitelné, netuší co se odehrálo na majáku, a dále čeří neprostupnou hladinu vytvářející zřejmě podivuhodné, leč pouhým okem neviditelné sestavy. Je to politováníhodné - ale já to řeknu, jak si to myslím - i trestuhodné! Zbývá jen doufat, že tato očividná nedbalost ze strany pořadatelů, bude mít za následek disciplinární a přinejmenším finanční postih. Jistě nám, vážení posluchači dáte za pravdu, když v rozhovoru s vedoucí akvabelou, který jsme si objednali, nedám najevo naše zklamání - obětavost umělkyně si to jistě nezaslouží.