Zločin, i kdybychom chtěli sebevíc, byl, je a asi vždy bude o krok napřed před rukou zákona. Přestože neměly bezpečnostní sbory na začátku svého působení žádné trumfy v rukávu, už tehdy vynalézavost pachatelů zločinů neznala mezí.
V 19. století neexistovala žádná přesná metodika pátrání po pachateli a teprve koncem století začala vyšetřovatelům pomáhat věda. Nejprve se do evidence pachatelů začaly zanášet data z antropometrického měření, tedy měření určitých částí těla. Tuto metodu začala záhy vytlačovat daktyloskopie, u jejíchž počátků stál Jan Evangelista Purkyně. Daktyloskopie byla jako jediný identifikační prostředek uznána v roce 1908.
První republika rychle pochopila, že zločinnost bude nadále vzrůstat, a to nejen kvůli rychle se šířícím dopravním prostředkům. Přejala policejní systém habsburské monarchie, což jednoduše řečeno znamenalo, že ve městech působila uniformovaná a neuniformovaná policejní stráž a na venkově četnictvo organizované v četnických stanicích. Počty těchto sborů prudce vzrůstaly a nadto byly od roku 1928 zřízeny četnické pátrací stanice a od roku 1931 četnické pohraniční stanice na hranicích s Německem a Rakouskem. Mnohé ze stanic byly motorizovány a služebny byly zařízeny nejen telegrafy, ale už i telefony, aby bylo pátrání po zločinci co nejrychlejší.
Významně se začala rozvíjet kriminalistická technika a taktika a dlužno poznamenat, že díky zahraničním poznatkům, především německým. Používána začala být balistika, tedy individuální identifikace palných zbraní. Nejstarší dochovaný balistický posudek pochází z roku 1925 z případu vraždy M. Burketové. Pachové stopy mohly být začleněny do vyšetřování díky využití psů, kteří byli u četnictva využíváni už od roku 1910, ale až za první republiky došlo k jejich hojnějšímu nasazení, především v důsledku vzestupu vykrádání pokladen. Kasaři byli velmi chytří a nenechávali za sebou otisky prstů, a tak k jejich dopadení často posloužila právě pachová stopa. Někteří z nich však záhy přišli na to, že i toto lze ošálit třeba rozsypáním pálivé papriky na místě činu.
Do vzniku molekulární biologie bylo trochu problematické využití krevních stop. Počátečním úspěchem bylo alespoň odlišení lidské krve od zvířecí. K objevení krevních skupin, které kriminalistům velmi napomohlo při určování pachatele, došlo v roce 1930. Od 30. let se rozvíjela také grafologie a pomalý, ale jistý vzestup zaznamenala forenzní psychologie.
Na závěr je nutné říct, že i přes mohutný rozvoj kriminalistiky za první republiky vznikl samostatný Kriminalistický ústav až po druhé světové válce. Zato měla první republika opravdová vyšetřovací esa, která známe z různých seriálů a filmů. Třeba právě postava slavného rady Vacátka má svou skutečnou předlohu v Josefu Vaňáskovi, šéfovi bezpečnostního oddělení při Policejním ředitelství v Praze, který patřil ke špičce předválečné kriminalistiky.
