Martina Smutná

Narodila se roku 1989 v Kyjově. V roce 2009 maturovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherské Hradiště, a to v oboru Užitá malba. V témže roce se dostala na pražskou Akademii výtvarných umění, kde začala studovat v ateliéru Jiřího Sopka, školu ovšem v roce 2015 zakončila v ateliéru Vladimíra Skrepla. Během studií Smutná absolvovala několik stáží napříč výtvarnými disciplínami – od sochařství přes keramiku až po konceptuální umění. Její dosavadní práce se pohybuje na pomezí malby a objektových instalací.

Autorka o sobě: „Moje dosavadní práce se pohybuje na pomezí malby a objektových instalací, rozvíjím možnosti propojení malířství a scénografie skrze vztah objektu k prostoru. V minulosti jsem se zabývala formami manipulace a způsobů boje za úspěch, často zasazených do dětského světa. V poslední době jsem se vrátila k malbě – snažím se hledat její pozici v současném depolitizovaném uměleckém světě. Vědomé reprodukování malířského gesta vnímám jako komentování digitálně utvářené současnosti. (Například na výstavě Prohra jsem tuto formu využila k malbě utěrek, které měly symbolizovat ženskou práci.)

Svou uměleckou činnost chápu jako způsob vykročení proti konkurenci coby hlavnímu principu organizace umělecké práce i vzdělávání.“

Martina Smutná spolu s Marií Lukáčovou a Evou Svobodovou založila iniciativu Čtvrtá vlna, která se pomocí krátkých videí určených na sociální sítě snaží otevřít feministická témata s akcentem na sociální nerovnosti. Díky rezidenci na Ukrajině v roce 2017 se Smutná zabývala tématem práce ukrajinských migrantek v České republice a natočila krátký film o „mateřství na dálku“ ukrajinských žen odjíždějících za prací do Evropy.

Smutná vystavuje od roku 2012. Představu o jejích výstavách a dílech si lze udělat z autorčiných webových stránek martinasmutna.com.

Skype mama

SKYPE MAMA

Skype mama, šestiminutové video. Součást filmové trilogie iniciativy Čtvrtá vlna, která vznikla ve spolupráci s Artyčok Tv. Matky odcházejí z rodiny za prací do ciziny. To odloučení je důsledkem socio-ekonomického rozdělení světa na Západ a Východ. Žena volí mezi osaměním, tvrdou prací a ponížením v cizině, či výchovou dětí v chudobě na Ukrajině. Dlouhodobé odloučení způsobuje propast mezi matkami a jejich dětmi, s nimiž matky často udržují kontakt především či dokonce pouze přes Skype.

Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme (2018)

SPOLEČNĚ POKOSÍME, VYMLÁTÍME A ODEVZDÁME (2018)

Výstava Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme si z událostí spojených s únorem 1948 vybírá linku všedního života, zaměřenou na naději obyčejných lidí na stabilní, sociální a bezpečný stát. Prostřednictvím malířského média a audiovizuálního formátu autorka pracuje s dobovým zobrazováním „nového typu ženy“ a sleduje počáteční fázi budování socialismu z hlediska konceptu ženské emancipace.

Galerie NoD (Praha), do 15. 4. 2018

Spolupráce: Kateřina Konvalinová, Max Máslo, kurátor: Pavel Kubesa, text: Karina Hoření

Open call (2016)

OPEN CALL (2016)

Autorky se zabývaly tím, jak princip soutěže formuje podobu uměleckých děl nejen v galeriích. Tento proces demonstrovaly především na zavedených postupech výběrových řízení a filmového průmyslu. Svůj krátký film zasadily do scénograficky řešeného galerijního prostoru – viz foto. Konkurzní řízení jsou představena coby pomyslné filtry rozhodující o tom, čemu má být umožněno se rozvinout.

Galerie UM, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2016

Spolupráce: Alžběta Bačíková a Lucie Rosenfeldová

Prohra (2017)

PROHRA (2017)

Lze číst historickým vývojem záměrně vyprázdněný vzor „současné malby“ sociálně? Autorka v Prohře reagovala na současný zombie formalismus, jenž se skrze vědomé reprodukování již dostatečně historicky prověřeného malířského gesta stává konformním komentováním současnosti. Reálie sociální situace a pracovních podmínek, inspirované příběhem pradleny ze státní nemocnice, prosakuje na povrch při tvorbě těchto autorčiných obrazů.

Karlin Studios, Praha, 2017

A/Z PROFILY