Comunite Fresca

Umělecký kolektiv Comunite Fresca je projektem Dany Balážové (*1989), Markéty Filipové (*1990) a Marie Štindlové (*1990), tří kamarádek a absolventek Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU).

Projekt Comunite Fresca vznikl v létě roku 2017, kdy se autorky na společných cestách spontánně rozhodly vyzkoušet nyní opomíjenou techniku freskové malby. Po několika prvních zkouškách a drobných nezdarech si ověřily, že by rády malovaly společně a konzistentně rozvíjely potenciál, který freska v současném umění nabízí.

V procesu práce uplatňují princip trojího síta, tedy – ve výsledku se neobjeví nic, co by neprošlo společnou diskusí a výslednou shodou všech tří. Tvorba nástěnných maleb je tak nejen procesem vzniku vizuálního díla, ale také kontinuální a důkladnou diskusí nad skicami, jejich skládáním, prolínáním a přetvářením. Vzhledem k trvalosti fresek jsou od začátku projektu zásadní prostor a člověk, pro něhož freska vzniká. Malba je službou místu, ve kterém se ocitá a je tedy důležité vést dialog nejen mezi sebou, ale také s prostorem samotným. V galerijním prostředí skupina maluje spíš výjimečně.

Comunite Fresca pracuje s abstraktními i konkrétními motivy; variace barevnosti i fragmenty vznikají během malby samotné a spolupráce ve trojici umožňuje vznik velkých formátů. Mokrá omítka rychle schne, a proto je potřeba pohotově jednat, ale obezřetně plánovat.

Z veřejných nástěnných maleb z dílny Cominute Fresca jmenujme Kavárnu a Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích, komín ve Vraném nad Vltavou, pražskou Jídelnu Kuchařek bez domova, padesát metrů dlouhou fresku v podchodu autobusového nádraží ve slovenských Topoľčanech nebo malbu prostupující čtyři patra kostelní věže pro prostějovskou Galerii Cyril. Od listopadu loňského do března letošního roku se skupina prezentovala site specific dílem nazvaným Monzun, které vznikalo přímo ve veřejném prostoru – v podchodu do stanice pražského metra B z Palackého náměstí; zde se od roku 2012 nachází takzvaná nonstop Galerie Mimochodem, která kolemjdoucím představuje práci mladých českých a evropských umělců.

Kucharky bez domova

Freska pro Jídelnu Kuchařek bez domova

V rámci finálového projektu pro Cenu Jindřicha Chalupeckého 2019 se kolektiv Comunite Fresca rozhodl darovat sérii fresek šesti organizacím, jejichž poslání považuje za společensky přínosné a nutné. Převážně se jedná o neziskové organizace, které řeší problémy konkrétních komunit či sociálních skupin skrze terénní práci a každodenní kontakt s klienty. Podstatným elementem fungování těchto organizací je systematická práce směřující k funkční a dlouhodobé péči. Freska je analogicky způsobem péče o konkrétní místo – může je dlouhodobě pozitivně ovlivňovat. Comunite Fresca daruje organizacím fresky ve snaze jim prospět tím způsobem, který jsou jako malířky schopny poskytnout.

Freska v Jídelně Kuchařek bez domova vznikla jako součást této série, a to na základě rozmluvy s pracovnicemi bistra sídlícího v Brožíkově ulici v Praze 5.

KVOP

Freska pro Kancelář veřejného ochránce práv

Tato freska je rovněž součástí projektu pro CJCH 2019. Comunite Fresca malovaly jak přímo v kanceláři ombudsmana, tak ve veřejných prostorách budovy KVOP, která sídlí v brněnské Údolní ulici.

Ephemeral Talks

Freska pro výstavu Pomíjivé hovory / Ephemeral Talks

Freska namalovaná členkami Comunite Fresca byla součástí environmentu, který v září 2017 vytvořila Lucie Králíková. Ten přináležel k výstavě v ostravské Galerii PLATO. Expozice nazvaná Pomíjivé hovory / Ephemeral Talks předloni představila brněnské ekologické „květinářství” Efemér, které lidské příběhy „šifruje“ do kytic uvázaných z rostlin městské divočiny či od lokálních pěstitelů. Založily ho zahradní architektka Lucie Králíková a architektka Klára Zahradníčková. Na snímku jsou členky Comunite Freska a vpravo vpředu je (přikrčená) Lucie Králíková.

Mesic ve dne

Freska pro Kavárnu a Galerii Měsíc ve dne

Freska na dvoře Kavárny a Galerie Měsíc ve dne, která se nachází v Českých Budějovicích. Začala vznikat vloni na podzim na popud galeristy Jiřího Ptáčka jako součást dramaturgie galerie, zůstává zde však trvale. Dílu byla vyhrazena zeď ohrazující dvorek stejnojmenné literární kavárny. Autorky musely vyjít z neobvyklého rastru kruhových průduchů a stěnu pojednat tak, aby jako dílo obstálo v kontextu galerijního programu i kavárenské provozu.

A/Z PROFILY