Pohled na katalog a další materiály spojené s výstavou Architektura ve službách první republiky, foto: Romana Indrová Semelková

Zrcadlo, jež naší současnosti nastavuje architektura první republiky

Tereza Škoulová, 7. October 2018

V budově pražské Národní technické knihovny probíhá do konce října výstava Architektura ve službách první republiky. V porovnání s tehdejšími působivými budovami obzvlášť vyniká tristní stav současných architektonických realizací.

„Celostátní“ expozice, kterou vrcholí série takto zacílených, nejprve regionálních, výstav Národního památkového ústavu k 100. výročí založení Československa, je studnicí pro všechny, kdo rádi jezdí na výlety za architekturou. Deset tematických okruhů prezentuje stovku prvorepublikových staveb: od rodinných vil přes sportovní stánky po sakrální architekturu nebo industriální památky. Autoři výstavy usilovali o představení prvorepublikové architektury v celé její rozmanitosti, jako kombinaci moderny, kubismu a folklorních odkazů i avantgardních trendů v čele s funkcionalismem. Skvělé architektonické projekty vznikaly po celé republice – a ne vždy se jim dostalo tolik slávy, kolik by zasluhovaly. Právě výběr méně známých staveb, včetně uvedení jejich přesné adresy, dělá z přehlídky vzrušující zážitek.

Z výstavy Architektura ve službách první republiky vyplývají některá fakta, z nichž by se současné samosprávy, ale i developerské firmy mohly poučit. Především: mnohé z oněch staveb, které vznikly v éře první republiky, vzešly z architektonických soutěží, často mezinárodních. To, že neznáme jméno nějakého architekta, neznamená, že není dobrý – a soutěž skýtá skvělou příležitost se novým talentům otevřít. Příkladem může být budova brněnské kavárny ERA, komplexní funkcionalistická stavba s kontrastní estetikou, kterou navrhl – těsně po svých studiích – šestadvacetiletý Josef Kranz. Dodnes ERA náleží k brněnským architektonickým perlám.

Výstava odhalila i další věc. Problémy, jimž nyní čelíme, se řešily už před sto lety: dostupnost bydlení, využití brownfields, soulad starých a soudobých budov atd. A prvorepubliková architektura je skvělou inspirací. Nejen proto, že funkcionalismus je díky jednoduchosti a účelnosti také krásný. Jde rovněž o to, že uplynulých sto let prokázalo, co funguje a co nikoliv. Příkladem je třeba pražská budova Spolku výtvarného umění Mánes, kterou architekt Otakar Novotný doslova nalepil na Šítkovskou vodárenskou věž z 16. století, čímž vytvořil dokonalou symbiózu.

Slabina expozice Architektura ve službách první republiky však spočívá v tom, že z vystavených fotografií není patrné, v jaké kondici se dnes dotyčné prvorepublikové stavby nacházejí. Výběr fotografií je spíš doprovodný než koncepční. Někde vidíme stavbu v současném stavu, jinde na dobovém snímku; někde nechybí detaily z interiéru, jinde vůbec nejsou. Srovnání fotografií tehdy a teď může poukázat na krásné zaniklé detaily, jako v případě brněnských staveb ERA, AVIA nebo Moravské banky, na jejichž fasádách stály elegantní typografické prvky. Ovšem mnohem důležitější je takové srovnání proto, že dokumentuje, v jakém stavu se tyto význačné budovy nacházejí dnes, což vypovídá o našem vztahu ke kulturnímu dědictví.

Paralelně s nynější výstavou v Národní technické knihovně probíhala několik dní – konkrétně od 28. září do 4. října – po celé republice akce Den architektury. V rámci ní měli občané možnost prohlédnout si a lépe poznat architekturu, která je obklopuje. Leitmotivem festivalu se stala věta „Ke sto letům Československa nevznikla ani jedna stavba“. Naše oslavy dob minulých jsou podobně smutné jako náš přístup k městům: konzervovat staré, a tedy kvalitní, a povážlivě opomíjet současné, živé. Kéž by samosprávy i soukromí investoři nad stovkou působivých budov, které měly před sto lety možnost vzniknout, získali odvahu k uskutečnění podobně ambiciózních projektů. Aby lidé, které baví objevovat architekturu, nebyli odkázáni na progresivní majitele rodinných domů – nebo na výlety za sto let starými skvosty.

NAŠE DESÍTKA

Z oné stovky staveb, které kurátor Jakub Potůček zvolil pro výstavu Architektura ve službách první republiky, my vybíráme desetinu. Jde podle nás o ty památky, jež vybízejí k výletu.

Městské divadlo, Kamil Roškot, 1933–1935, Husova 1062, Ústí nad Orlicí

Stavba výrazné krásy, kterou si na Google Maps neprohlédnete, protože stojí na hranici parku. Zaujme především čistou formou a dynamickou kompozicí prostupujících se hmot, které vytvářejí působivou hru světel a stínů.

Kino Avia
Kino Avia, Josef Kranz
, 1928–1929, Štolcova 6, Brno

Stavba v duchu poetistické architektury. Má měkce tvarované průčelí s grafickým motivem – původní výrazný nápis KINO AVIA na fasádě. Úzká linie oken v přízemí i v prvním patře (jemuž dominuje sjednocující pásové okno).

Loket, silnicni most
Silniční most, Václav Janák & Adolf Benš
, 1934–1935, silnice II/209, Loket nad Ohří

Autoři železobetonového obloukového mostu vyhráli architektonickou soutěž. Elegantní elipsovitá klenba spojuje oba břehy Ohře, po stranách jsou další dva oblouky s půlkruhovou klenbou. Na most se kromě vozovky vejdou i dva chodníky.

Klinika Oparany
Dětská psychiatrická klinika, autor neznámý
, 1924–1929, Opařany 121

Jedno z největších překvapení nynější výstavy. V Opařanech na konci 20. let vyrostla překrásná klinika v puristickém stylu. Na jejím vzniku má zásluhu zakládající ředitel kliniky MUDr. Prokop Urban. Sám navrhl a vypracoval detailní a účelný plán stavebních úprav a postupné výstavby a přestavby budovy.

Ozdravovna Radostin
Dětská ozdravovna, Ladislav Kozák
, 1930–1931, Sychrov 10, Radostín

Funkcionalistická stavba relativně složitého tvarosloví. Dominantou je průčelí s půlkruhovým atriem, do něhož proniká světlo skrz množství tabulkových oken. Po obou jeho stranách se rozkládají pavlačové lodžie. Působivé je i jeho umístění ve svahu; návštěvník k budově stoupá po schodišti.

Koupaliste Opava
Městské koupaliště, Otto Reichner
, 1929–1931, Jaselská 35, Opava

Příběh architektury se šťastným koncem: celý objekt se v letech 2005–2006 dočkal památkové obnovy. Původní návrh provedl Otto Reichner a vyhrál s ním v mezinárodní soutěži. Koupaliště tvoří nízká symetrická hlavní budova, k níž přiléhá park, a dva bazény. Díky památkové ochraně si koupaliště udrželo nadčasovou krásu.

Haskova vila Jablonec
Háskova vila, Heinrich Lauterbach
, 1929–1931, Průběžná 10, Jablonecké Paseky, Jablonec nad Nisou

Dům ve stylu emocionálního funkcionalismu. Stavba s půdorysem ve tvaru písmene L, jejíž aerodynamicky zaoblené křídlo jako by levitovalo nad zahradou. Po jejím obvodu probíhá balkón se subtilním zábradlím. Okna v zaoblené jídelně poskytují pohled na Ještěd.

Lazne Bechyne
Lázeňský dům Jana, Jan Chomutovský
, 1927–1934, Lázně Bechyně

Autor byl žákem slavného Jana Kotěry a jeho bechyňská realizace patří k nejčistším funkcionalistickým stavbám v jižních Čechách. Výrazně členitá stavba s dominantou v podobě prosklené věže. Budova prošla úpravami, které její vzhled „scelily“, přesto dodnes udivuje svou bezděčnou krásou až sakrálního charakteru.

Movila Nespeky
Movila, Jaroslav Fragner
, 1932–1933, Fragnerova, Nespeky

Jedna z mála Fragnerových drobnějších realizací: letní dům pro JUDr. Morávka. Pozoruhodná vila, která jako by levitovala v prostoru. Zřejmé vlivy Fragnerových současníků Le Corbusiera a Franka Lloyda Wrighta. Dům, jehož jedno křídlo doslova vystupuje ze svahu, uchvacuje svou jednoduchou elegancí a dokonalým vsazením do zahrady.

Krematorium Nymburk
Krematorium, Bedřich Feuerstein & Bohumil Sláma, 1922–1924, Lipová 20, Nymburk

Nejvýznamnější dílo českého architektonického purismu. Ušlechtilá stavba plně podřízená svému účelu. Elementární geometrické formy bez zdobných prvků. Obřadní síň jako by se vynořovala z masivního portiku, který odkazuje k antickým chrámům. Feuerstein byl žákem Josipa Plečnika a členem umělecké skupiny Devětsil. Nymburské krematorium je jedna z jeho mála realizací na našem území.

TÉMATA

Architektura
Výstavy
Galerie
Recenze
Národní technická knihovna
Praha

A/Z SOUVISEJÍCÍ