Něco se stalo. Novinářka Camille Preaker (Amy Adams) a lidé z jejího rodiště, obce Wind Gap ve státě Missouri, foto: HBO

Zas tolik se Ostrými předměty nepořežeme…

Josef Chuchma, 7. September 2018

Nejsledovanějším titulem na tuzemském HBO o letošních prázdninách byla osmidílná minisérie Ostré předměty, dostupná nadále na internetové službě HBO GO. Je to dílo přímo si říkající o vynášení bezmála do nebes, anebo o snadné zatracování. Pravda ale leží kdesi uprostřed.

Zapadákov v americkém jižanském státě Missouri nazvaný Wind Gap (cosi jako Větrná díra), roztahaná obec, kterou taktak lze označit za městečko. Jedinou vpravdě výrobní jednotkou v něm je prasečák, jehož majitelkou je Adora Crellin (hraje ji Patricia Clarkson), dominantní dáma středního věku, sídlící s málomluvným, oportunistickým manželem Alanem (Henry Czerny) a s pubescentní dcerou Ammou (Eliza Scanlen) v procovském sídle, vymykajícím se zbytku staveb v obci. U Crellinů vládnou staré jižanské pořádky, tedy až na to, že jim šéfuje žena; však se také na pozemcích Crellinových každoročně konají slavnosti adorující časy Konfederace. Do Wind Gapu přijíždí novinářka Camille (Amy Adams), kam ji vyslal šéf listu vycházejícího v St. Louis, kde Camille také žije. Vyslal ji tam proto, že ve Wind Gapu došlo k vraždě dospívající dívky a Camille to místo dost dobře zná, vždyť tam vyrůstala – její matkou je zmíněná Adora, která není ani trochu nadšená z toho, že Camille teď přijela a ubytovala se u nich. V Camille se návratem na „místo činu“ rozdírají staré psychické rány, jejichž vnějším výrazem jsou jizvy ve tvaru slov, které pokrývají její tělo – jde o stopy sebepoškozování, vytrvalých traumat, která Camille, jak se průběžně vyjevuje, ve Wind Gapu kdysi utržila. Kromě toho se novinářka, dopravující se potlučeným, dávno výběhovým typem volva, napájí vodkou a jinými nápoji zapomnění.

Během Camillina pobytu v rodišti je zrovna zavražděna druhá dívka, která patří do stejné sorty jako první oběť i jako Camillina sestra Amma. Do Wind Gapu je rovněž vyslán „okresní“ detektiv Richard Willis (Chris Messina), který má případ vzít do rukou, neboť místní velitel, jak možná „na okrese“ tuší, se do vyšetřování moc nehrne… Camille s Richardsem se střetávají i potkávají, soupeří spolu i se sbližují. Detektiv Willis ovšem zůstává ve Wind Gapu hostem; tuší, že je to zpropadené místo, ale do podloží, do místních jemností, k nimž patří i to, že všichni jsou tam trochu poškození a divní, v podstatě nepronikne. Willis je pátračem vnějším, omezeným na rozum a postřeh; těžko odpáratelnou určenost Wind Gapem nemá, nemůže ji mít pod kůží.

Televizním Ostrým předmětům posloužila za předlohu stejnojmenná kniha Američanky (rodačky právě ze státu Missouri) Gillian Flynn; v originále vyšel tento mimořádně úspěšný románový debut roku 2006, česky o sedm let později. Hlavní „převaděčkou“ do seriálové podoby byla Marti Noxon, již „otřískaná“ kalifornská televizní scenáristka, producentka a režisérka. Autor této recenze předlohu nečetl, nemůže tudíž říct, zda a k jakým posunům v TV oproti knize došlo. Když má posuzovat seriálové Ostré předměty samy o sobě, jejich v úhrnu bezmála osmihodinové vyprávění, nezbývá než konstatovat, že kanadský režisér Jean-Marc Vallée vystavěl mikrokosmos jižanské díry tak, že to místo má pro diváka svoji vtahující sílu, dění se odehrává na pětníku, zároveň postavy k sobě mají nebetyčně daleko. Vallée v této výstavbě navázal na svou loňskou, rovněž populární sérii Big Little Lies (Sedmilhářky), která byla pro změnu adaptací jiné bestsellerové knihy, stejnojmenného románu Australanky Liane Moriarty z roku 2014. Ostré předměty jsou ovšem temnější, špinavější, řekněme umělečtější, tvarově náročnější, ale také manýrističtější než loňská sonda do mikrokosmu středostavovských žen žijících v kalifornském městečku Monterey.

Sharp ObjectsRodinka. Otec Alan Crellin (Alan Czerny), dcera Amma (Eliza Scanlen), matka Adora Crellin (Patricia Clarkson) a dcera Camille (Amy Adams), foto: HBO

Režisér a hlavní střihač Ostrých předmětů akcentoval optiku, která se chce co nejvíc dostat do hlavy, do vnímání novinářky Camille, jíž se v rodné díře co chvíli vybaví nějaký obraz z časů, kdy sama bývala pubescentkou a utkávala se s matkou. Tyto sekundové, někdy i kratší flashbacky, jejichž nervnost kontrastuje s mrtvolnou atmosférou panující ve Wind Gapu, pochopitelně dynamizují vyprávění, vyvolávají napětí a otázky, ale také se vnucují svým nadbytkem, stávají se manýrou. Pátrání po tom, kdo ve Wind Gapu zavraždil a zohyzdil dvě dívky, se odehrává v tempu velmi pozvolném, děj přešlapuje na místě, ale zase to celé nemůže být úplně slow, o takový experiment či art zase nejde. Příznačné je, že tam, kde se věci hýbou kupředu takříkajíc samy o sobě, například v páté epizodě Closer, v níž je inscenována každoroční konfederační slavnost v areálu manželů Crellinových, flashbacků očividně ubývá.

Forma v Ostrých předmětech dominuje nad obsahem, a k té formě přičtěme i vynikající herecké výkony, v prvé řadě Amy Adams v roli Camilly, která už asi nikdy v sobě nebude mít klid, dále Patricie Clarkson coby její kultivovaně monstrózní matky Adory či Henryho Czerného v postavě jejího temně tichého, do své high-endové zvukové aparatury zamilovaného manžela Alana. Na to však, abychom Ostré předměty považovali bezmála za pokračování faulknerovských obrazů amerického Jihu „jinými prostředky“ (jak to v recenzi na Aktuálně.cz provedl připomenutím próz Williama Faulknera Tomáš Stejskal), je to zatraceně málo. Sociální a kulturní determinace je v seriálu služebná, v podstatě schematická, motivace hanebných činů se ukáže být poměrně jednoduchou aplikací jedné psychologicko-psychiatrické diagnózy. Mnohočetně se tu pracuje s modely, včetně toho, že docela významnou roli zastává výpravný model domu, s nímž si Camillina sestra Amma ve svém pokoji hraje. I tak si Ostré předměty nezaslouží odpal, který (26. července, tedy nejspíš po dvou zhlédnutých epizodách) učinil Ondřej Štindl v Echu 24, jenž ve filipice označil sérii za soubor „nejotřepanějších klišé“, jež „‚civilizovaná‘ Amerika chová o té ‚zaostalé‘“, za produkt „mělkosti myšlení“. To je druhý hodnotící extrém, v podstatě ideologický náhled. Ostré předměty nejsou ničím víc, ale ani ničím méně než „divnou“ detektivkou, psychologickým thrillerem, který snad ani nežádá, aby byl obrazem světa, nýbrž nanejvýš chce, respektive může být efektním nasvícením některých temných zákoutí lidské duše. Identifikace s určitými stavy a situacemi obsaženými v Ostrých předmětech je možná, i když zrovna nejsme z Missouri.

Sharp Novinářka Camille Preaker (Amy Adams) pracovně pobývá v rodišti Wind Gap ve státě Missouri, foto: HBO

Ostré předměty (USA, 2018)
Tvůrce:
Marti Noxon, režie: Jean-Marc Vallée, předloha: Gillian Flynn (kniha), scénář: Marti Noxon, Scott Brown, kamera: Yves Bélanger, Ronald Plante, střih: Jean-Marc Vallée, scénografie: John Paino, kostýmy: Alix Friedberg. Hrají: Amy Adams, Patricia Clarkson, Chris Messina, Taylor John Smith, Matt Craven, Henry Czerny, April Brinson, Violet Brinson, Miguel Sandoval, Will Chase, Jackson Hurst, Catherine Carlen, Madison Davenport, Elizabeth Perkins a další.

TÉMATA

Televize
Seriál
Film
HBO
Recenze

A/Z SOUVISEJÍCÍ