Člověk a Měsíc. Toto není román, toto je realita: astronaut Apolla 17 Harrison Schmitt stojí vedle velkého měsíčního balvanu, foto: Eugene Cernan (NASA)

Velké sci-fi příběhy z Měsíce tehdy a teď

Boris Hokr, 6. July 2018

V krátkém sledu vyšly dva romány odehrávající se na Měsíci. Obě knihy ukazují, jak fascinující Měsíc umí být. A jak moc se science fiction v průběhu padesáti let (ne)změnila.

V prvním případě jde o cenami ověnčenou klasiku R. A. Heinleina Měsíc je drsná milenka, která u nás vyšla již roku 2006 – ovšem v hrubě nedostačujícím překladu. V případě druhém běží o Artemis, nový román Andyho Weira, autora populárního Marťana.

Klasika, jež nepotřebuje akci

Robert A. Heinlein (1907–1988) náležel k takzvané Velké trojce americké poválečné science fiction – spolu s Isaacem Asimovem a Arthurem C. Clarkem. Heinleinův vliv na současnou podobu žánru je zjevný, nemluvě o dopadu, jaký měla jeho díla na určité čtenáře. Pro připomenutí stačí zmínit vzpomínky George R. R. Martina v souboru Snové písně. Heinleinovo jméno bylo také často spojováno s nejrůznějšími ideologickými a politickými třenicemi v prostředí anglo-amerického fandomu. Například pro britského anarchistu a skvělého spisovatele hrdinské fantasy Michaela Moorcocka to byl zpropadený pravičák a fašista; důkazním materiálem Moorcockovi byl především román z roku 1959 Hvězdná pěchota (o téměř čtyřicet let později se stal předlohou stejnojmenného, vrcholně satirického velkofilmu v režii Paula Verhoevena).

Tím spíš by mohlo překvapit, když o sobě postavy díla Měsíc je drsná milenka hovoří jako o soudruzích nebo že ten román jako celek propaguje libertarianismus. Jenže Heinlein byl především skvělý vypravěč a v průběhu své umělecké dráhy prostě zpracoval různorodé názory – nad všemi ale vystupuje lidskost a důstojnost.

Heinlein Robert A. Heinlein v mladším a pokročilejším věku, foto: archiv Motherlode.TV a IMDb

Příběh o boji Měsíce za samostatnost je kromě jiného neskrývanou parafrází americké války za nezávislost. Zároveň běží o dost možná první velký sci-fi příběh stavící do popředí umělou, netělesnou inteligenci. Tedy žádní roboti jako od Asimova, žádní androidi jako ze Star Treku, nýbrž inteligentní počítačové mysli, jak je později využívali autoři kyberpunku. Holmes IV aka Mycroft aka Mike je fascinujícím dokladem toho, jak se v šedesátých letech uvažovalo o vývoji výpočetní techniky. A je rovněž zárodkem popkulturních hrátek, jimž později propadla řada žánrových spisovatelů. Heinlein na této „postavě“ rovněž demonstroval, že jeho pojetí lidskosti bylo vpravdě svobodomyslné.

Z dnešního hlediska je až fascinující, jak málo je Heinleinův román akční. I když dojde k výsadku nepřátelských sil, situace se vyřeší během několika odstavců. Mnohem větší důraz autor klade na popisné pasáže, přitom však dokáže zábavně „prodat“ technikálie i netechnicky založeným čtenářům, což jen dokládá jeho vypravěčské mistrovství. Obdobně Heinlein akcentuje dialogy osvětlující zákonitosti a obtížnosti života na Luně. A také dává průchod svému specifickému humoru – ten ovšem nedosahuje kvalit (především mezi kočkofily kultovních) Dveří do léta.

U současného českého vydání třeba zmínit provedení knihy, její minimalistický design a využití šedé barvy. Grafické řešení odkazuje na klasické mapy měsíčního povrchu a průhledný plastový přebal připomíná jednak obaly školních sešitů, ale také fólie s technickými daty. Pokud bude ještě za rok fungovat tuzemská Akademie science fiction, fantasy a hororu, je zde jasný adept na výtvarný počin roku.

Mezi moderní a retro podobou žánru

Román Američana Andyho Weira (*1972) Marťan dokázal přinejmenším jedno: vědomosti jsou (zase) sexy a cool. Moderní robinzonáda založená na vtipné aplikaci zdánlivě jednoduchých, v podstatě středoškolských pouček z chemie, fyziky a biologie v marťanských podmínkách, kde musí astronaut Mark Watney přežít více jak rok zcela sám v nouzových podmínkách řadu katastrof, byla sice šablonovitá, ale vtipně podaná. Zrodil se hit, jehož slávu podtrhla filmová adaptace Ridleyho Scotta. Očekávání spojená s Weirovým dalším románem proto byla vysoká.

V USA loni publikovaná Artemis je logicky odlišná. Autor vyměnil rudou planetu za šedý satelit Země. Novinka sice začíná jako sólovka, ovšem na rozdíl od Marťana se odehrává v prostředí, v němž o další lidské bytosti není nouze; nakonec se vyprávění překlopí v ryzí týmovku. Zároveň Weir, povoláním softwarový inženýr, i zde uplatnil svůj styl, založený primárně na komunikaci s generacemi nerdů a geeků.

Hlavní hrdinka Jazz Bašárová se živí jako drobná pašeračka. Protože potřebuje peníze, kývne jednomu ze svých zákazníků na nabídku skvěle placené průmyslové sabotáže. Nepočítá ovšem s tím, že poškozený průmyslový komplex je ve skutečnosti pračkou na peníze brazilské mafie. Na Měsíci tak začne být pořádně horko. A v prostředí přesně ohraničených kupolí s dýchatelnou atmosférou se není moc kam schovat…

Andy Weir během natáčení podcastu Gravity Assist 16. listopadu 2017 v sídle NASA ve Washingtonu, foto: Aubrey Gemignani (NASA)

Andy Weir opět vypráví řetězový příběh. Vznikne problém, hrdin(k)a jej vyřeší, čímž způsobí další… a tak dále. Tentokráte ovšem protivníkem není příroda (respektive její marťanská či lunární obdoba). I když měsíční podmínky hrají velkou roli, pouze nastavují mantinely. Jazz Bašárová se musí vypořádat především s lidmi. Jak s těmi na straně zákona, tak s brazilskými mafiány. Prostředí zároveň definuje, že není čas a prostor na odbočky. Artemis je tudíž krátký, úderný komorní román založený na tempu, které Weir udržuje sympatickými postavami, jejich průpovídkami a slovními přestřelkami, v nichž se to hemží suchým humorem, sarkasmem i narážkami na sci-fi klasiky (především na Star Trek). Neustále se něco děje, a když hrozí, že by čtenář mohl být přesycen, přijde malý flashback do Jazziny minulosti prostřednictvím přepisů její e-mailové komunikace s kamarádem (a „obchodním“ partnerem) na Zemi.

S Heinleinovým rozvláčnějším a společensky pojatým románem má Artemis přesto dost společného. Především (v dobovém žánrovém) kontextu realistický pohled na kolonizaci Měsíce i určité psychologické zvláštnosti, jež s sebou nese život v odloučené a nebezpečné výspě. U Heinleina je Měsíc původně trestaneckou kolonií, u Weira je přítomnost na Měsíci výsledkem projektu mezinárodní korporace. Ale v obou prózách najdeme poznámky o specifické měsíční zdvořilosti vyvolané požadavky na racionální, pro celou společnost prospěšné chování (paradoxně sem zapadá i Jazzino pašování coby určitý ventil). Navzdory mnoha akčním scénám jsou i u Weira přítomny technické pasáže; můžeme v tom zaslechnout ozvuky klasiků žánru, kteří dokázali dobové vědecké poznatky zábavně zapojit do služeb příběhu. Součástí hry se stává touha odhadnout, proč se věci pokazí a jak k tomu dojde.

Byť se Artemis nejspíš nestane hitem formátu Marťana, běží o svižnou sci-fi umně balancující mezi moderní a retro podobou žánru. Společně s Heinleinovým klasickým románem pak dokládá, že Měsíc je stále naší nejbližší hranicí, kde se může tříbit humanita a kde zástupci lidstva mohou prokázat schopnost čelit „nepozemským“ výzvám technickým i vztahovým.

Robert A. Heinlein: Měsíc je drsná milenka. Přeložila Alžběta Lexová, ilustrace Daniel Špaček. Argo, Praha 2018.
544 stran, doporučená cena 398 korun

Mesic cover Jemná grafická práce – obálka Heinleinovy klasiky v podání pražského Arga, repro: Argo

Andy Weir: Artemis. Přeložil Michal Prokop. Euromedia Group – Knižní klub, Praha 2018.
280 stran, doporučená cena 349 korun

Artemis Obálka českého vydání Artemis je opřena o grafickou podobu jedné z anglických edic Weirova románu, repro: Knižní klub

TÉMATA

Literatura
Sci-fi
Recenze

A/Z SOUVISEJÍCÍ