Martin Němec na fotografii, která je umístěna i na záložce jeho knihy Bod tání, foto: Ája Dvořáčková

Uvěřit břichomluvci není zas tak složité. Povídky Martina Němce stírají hranice

Daniel Mukner, 27. February 2019

Poslední dobou je nepsaným pravidlem, že během roku vyjde alespoň jedna povídková sbírka, jež tne do živého a stane se (malou) literární událostí. Letos se toto pravidlo možná naplnilo už během prvních týdnů. Martin Němec vydal svou třetí povídkovou sbírku s názvem Bod tání.

Není tajemstvím, že povídky jsou čtenářsky, a tedy i nakladatelsky méně přitažlivé než delší útvary. Přesto se mezi předními českými prozaiky opakovaně objevují tací, jimž je právě žánr povídky bytostně vlastní. Mnozí z těch, kteří sledují českou literární produkci, si při těchto slovech patrně vybaví jméno Jan Balabán. Za zmínku však stojí třeba i Lidmila Kábrtová, jejíž povídková sbírka Místa ve tmě byla jedním z nejvýraznějších titulů loňského roku, či Vladimíra Valová, která se za svůj vyzrálý povídkový debut Do vnitrozemí vloni dočkala nominace na cenu Magnesia Litera pro objev roku. A asi málokterého čtenáře, jemuž se dostal Valové debut do rukou, překvapí, pokud autorka zůstane povídkám věrná.

Spisovatelem, jenž se zabydlel v kratším prozaickém žánru, je i Martin Němec (* 1957). Ačkoliv označit tohoto umělce za povídkáře, respektive spisovatele je zužující. Vedle psaní prózy se totiž Martin Němec věnuje malbě, hudbě a píše také filmové scénáře. Dva z nich převedl do knižní podoby a tyto tituly doplňují autorovu bibliografii, jež se jinak skládá výhradně z povídkových sbírek. Poslední z nich nese název Bod tání a obsahuje dvacet povídek převážně kratšího rozsahu.

Nemec Martin Němec při natáčení dokumentu o něm, (je ke spatření na iVysílaní.cz), foto: archiv ČT

Jedná se o sbírku mimořádně soudržnou. A to i přesto, že na sebe texty nijak neodkazují, nejsou zřetelně prostoupeny jednotícím tématem ani se postavy napříč povídkami nepotkávají, jako je tomu v případě zmíněných Míst ve tmě. V textech, z nichž se skládá Bod tání, najdeme hned několik styčných ploch, jež utvářejí autorův výrazný a specifický styl. Především je to jazyk, vytříbený až básnivý, plný přirovnání a metafor. Němec používá množství obrazných vyjádření a se slovy si rád hraje; například staví do těsné blízkosti výrazy se stejným kořenem („v nehostinné místnosti pohostinství“) či inovuje ustálená spojení („‚po pitvě je každej generál,‘ zabručel detektiv“). Ale především je třeba zmínit, že většina jeho obrazných vyjádření není samoúčelná a vyprázdněná, nýbrž přesná a rozvíjející podmanivou atmosféru příběhů („nebe bylo bezmračné a jednoznačné jako depilované tělo“).

Někdy ovšem autor při snaze stylisticky vyšperkovat text přece jen zachází příliš daleko a jazykové hříčky pak vyznívají lacině: „Byl sice vedle ní, ale oni byli vedle z ní“; „Vtipy a lži jsou vyčerpány a my jsme vyčerpaní. Vyčer pán a vyčer paní.“ Jiná místa strádají tím, že je na nich přirovnání či metafor přespříliš. Tyto výtky je však nutno doplnit konstatováním, že občasná jazyková zaškobrtnutí jsou ve sbírce zastíněna množstvím originálních a případných obratů.

Nemec Martin Němec, foto: archiv ČT

Dalším výrazným svorníkem Němcových povídek je jejich atmosféra. Ta je budována jednak sugestivním jazykem, jednak vhodně dávkovanou mírou tajemství. Postavy často do povídek přicházejí s něčím, co je pro ně evidentně klíčové, co si však čtenáři musejí domýšlet. Týká se to jak prostředí a situací, které vytvářejí expozice jednotlivých povídek, tak charakteru protagonistů. V některých textech se objevují postavy téměř pohádkové či takové, jež oplývají magickými schopnostmi. Není nám však odhaleno, co za jejich schopnostmi stojí, zjevují se v povídkách jakoby zčistajasna a podobným způsobem rovněž mizí, aniž by čtenáři zanechaly výraznější nápovědu, které by se ve snaze přijít záhadě na kloub mohl chytit.

Byť tedy Němec hrdiny často vybavuje bizarními vlastnostmi, postavy nepůsobí nepatřičně. Autor přesvědčivě využívá omezený prostor povídky k tomu, aby nakonec výstřední chování figur vyznělo uvěřitelně a čtenář mohl tušit vnitřní logiku. A to i v případě, že se tato logika odchyluje od naší běžné zkušenosti. Týká se to jak břichomluvce, který si prohodí role se svojí loutkou, tak muže, jenž provádí všechny každodenní úkony pozpátku, ale i ostatních postav – nejčastěji bezejmenných a osamělých či samotářských mužů.

Nemec Martin Němec před pražským Palácem Akropolis, foto: archiv ČT

Texty v souboru Bod tání jsou hutné, jazykově vesměs přesné a zaujmou atmosférou, v níž se leckdy stírají hranice mezi snem a realitou, mezi normalitou a abnormalitou. Asi by nebylo vhodné číst knihu na jeden zátah – obrazná vyjádření by mohla vnímání zaplavit. Při dávkovaném čtení ovšem seznáme, že máme co do činění s výrazným povídkovým souborem.

Autor je literární recenzent

cover Obálku knihy navrhl Jan Dvořák s využitím obrazu Martina Němce Perlorodka, repro: Albatros Media

Martin Němec: Bod tání. Plus, Praha 2019, 168 stran, doporučená cena 249 korun.

TÉMATA

Literatura
Knižní tipy
Recenze

A/Z SOUVISEJÍCÍ