Simon Fujiwara: Hope House, 2018. Z autorovy loňské výstavy v Kunsthausu Bregenz, copyright: Markus Tretter/Kunsthaus Bregenz

Umělec, který se ptá: Copak už i odkaz Anny Frankové musí být komercionalizován?

Veronika Jonášová, 5. November 2019

Jeden z nejvýraznějších současných berlínských umělců Simon Fujiwara je fascinovaný postavou Anny Frankové. Dívka, která se stala symbolem hrůz holocaustu, je klíčovým motivem jeho aktuální kolekce vystavené v berlínském Muzeu pro současné umění Hamburger Bahnhof.

„Anna Franková dnes musí mít facebook a instagram a musí se propagovat, aby přežila. To mě inspirovalo,“ tvrdí Simon Fujiwara (*1982), jenž patří mezi letošními finalisty prestižní ceny Preis der Nationalgalerie, již mezinárodní porota uděluje každé dva roky umělcům do čtyřiceti let, kteří žijí a tvoří v Německu. Japonsko-britský tvůrce se ve své práci znovu vrací k tématu možná vůbec nejznámější oběti masového vraždění Židů. Ve svém nynějším multimediálním projektu Likeness (volně přeloženo: Podobnost) znázorňuje Annu Frankovou u stolu při práci na proslulém deníku. Jde o sochu v životní velikosti, vytvořenou částečně z vosku. Doprovází ji – jak je patrné z fotografií – video; nadto s Annou promlouvá robot a vše se promítá na obrazovku. Fujiwara je nejvýraznějším tvůrcem z kvarteta finalistů nynějšího ročníku Preis der Nationalgalerie; návštěvníci mohou jejich přehlídku navštívit do 16. února 2020.

Simon Fujiwara: LikenessSimon Fujiwara: Likeness, 2018. Prezentace díla loni v Paříži, foto: Andrea Rossetti

Fujiwara představuje v Hamburger Bahnhof instalaci Likeness spolu s některými dalšími svými díly. Umělec se rád inspiruje historickými událostmi. Jedním z dalších exponátů jsou obří náušnice ve tvaru gilotiny. Jde o kopie skutečných šperků, které byly vytvořené během Velké francouzské revoluce jako dárek pro ženy a zároveň coby oslava – dodejme, že krvavého – společenského převratu. „Na jedné straně tu máme tyhle směšné ženské náušnice, kde z konce gilotiny visí hlavy krále a královny. Jenže na druhou stranu ženy byly v té době vyloučeny z veškerého politického dění. Je to pro mě symbol takového zvláštního paradoxu,“ cituje umělce časopis Exberliner.

Podobný nesoulad Fujiwara vnímá i v odkazu německé dívky, která se před nacisty během druhé světové války skrývala v zadním traktu jednoho amsterdamského domu. „Anna je symbolem té hrůzné doby, ale dnes do jejího domu chodí celebrity, které se tam fotí, aby ji zpropagovaly. Její dům musí mít účet na instagramu i na facebooku,“ vypráví Fujiwara, který v tom vidí komercionalizaci, před níž kdysi utekl z Londýna právě do Berlína. V německé metropoli žije čtrnáct let. „Přestěhoval jsem se, protože se tu žije levněji než v Londýně. A místní umělecká scéna je nesmírně bohatá. Taky se mi líbilo, že je tu méně reklam než v Londýně. V ulicích jsem tam narážel všude na reklamy na fast foody. Jsem velmi citlivý na všechny vizuální vjemy a vadilo mi to,“ vypráví muž, který si vydobyl renomé po Evropě i v Asii.

Jak už bylo řečeno, Likenes není prvním dílem, které Fujiwara Anně Frankové věnoval. Vloni v rakouském Kunsthausu Bregenz představil instalaci Hope House (Dům naděje): ve třech patrech galerijní budovy vytvořil v reálné velikosti model domu, v němž Anna s rodinou přežívala. Její úkryt výtvarník precizně zkonstruoval – včetně proslulé knihovny, za níž měli Frankovi tajný úkryt. Kromě toho Fujiwara vyzdobil dům různými dnešními plakáty, fotkami a svými uměleckými díly. Ambiciózní instalace vzbudila značný ohlas.

Simon Fujiwara: Hope House, 2018Simon Fujiwara: Hope House, 2018. Z autorovy loňské výstavy v Kunsthausu Bregenz, copyright: Markus Tretter/Kunsthaus Bregenz

Ale zpět k Berlínu. Památka rodačky z Frankfurtu nad Mohanem, která jako patnáctiletá zemřela v únoru 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen, neboť rodinu někdo prozradil, je s německou metropolí úzce provázaná. V centru města má sídlo partnerská organizace slavného Annina domu z Amsterdamu: Centrum Anny Frankové. V něm si mohou návštěvníci podrobně prostudovat životopis rodiny, ale třeba i přidat vzkaz na strom přání, který odkazuje na strom, na nějž Anna měla výhled ze škvíry svého pokoje, kde snila o budoucnosti. Cílem centra je připomenout příběh této Židovky dnešní generaci a podat ho tak, aby jej náš současník dokázal pochopit a pokud možno se s ním i ztotožnit. Dojetí vyvolávají už fotografie Anny od jejího nejútlejšího dětství až po dospívající dívku, které lemují schodiště vedoucí k samotné výstavě.

V německé metropoli rovněž sídlí – přímo naproti prezidentskému paláci Bellevue – Anne Frank Grundschule. Děti tu v rámci výtvarné výchovy mimo jiné modelují z kartonu její dům nebo Anně píší vzkazy. Její otec, jenž jako jediný z rodiny přežil, později vydal Annin deník a ten se stal, jak známo, celosvětovým fenoménem. Kniha byla postupně přeložena do zhruba sedmdesáti jazyků a dosud celkově vyšla v asi třiceti milionech výtiscích. Anniny zápisky a její osobnost se staly se námětem filmů, her, inscenací či – jak ukazuje právě i tvorba Simona Fujiwary – výtvarných děl.

Finalisté Preis der Nationalgalerie 2019, zleva: Pauline Curnier Jardin, Simon Fujiwara, Katja Novitskova a Flaka Haliti Finalisté Preis der Nationalgalerie 2019, zleva: Pauline Curnier Jardin, Simon Fujiwara, Katja Novitskova a Flaka Haliti, foto: David von Becker

Autorka je novinářka na volné noze, v minulosti působila třeba jako reportérka a moderátorka zpráv v České televizi a na TV Seznam. Momentálně žije už podruhé v Berlíně, o kterém napsala knížky Berlíňanka a Příběh Berlín.

TÉMATA

Výtvarné umění
Historie
Galerie
Holocaust
Berlín

A/Z SOUVISEJÍCÍ