Pohled do výstavy Modern Couples v londýnské Barbican Art Gallery, foto: John Phillips (Getty Images)

Tvorba skrze vztahy, vztahy skrze tvorbu. Na pozoruhodné výstavě došlo i na Toyen & Štyrského

Michaela Banzetová, 15. January 2019

Výstava v londýnském Barbican Centre nazvaná Modern Couples s podtitulem Art, Intimicy and Avantgarde, nahlíží na umělce netradičně. Na příkladech ukazuje, jak silně je tvorba propletena s osobními vztahy. Pokud chceme díla většiny moderních tvůrců pochopit komplexně, neměli bychom tuto skutečnost opomíjet.

Tématu se Modern Couples věnuje s jasným časovým zacílením, jak dokládá slovo avantgarda v podtitulu výstavy. Mezi známější příběhy patří ten, který prožili francouzský sochař Auguste Rodin a jeho žačka a modelka Camille Claudel. (Pozn. red.: česká verze TV kanálu Film Europe opakovaně uvádí film z roku 2013 Camille Claudel 1915 režiséra Bruna Dumonta s Juliette Binoche v titulní roli; kromě toho vznikl roku 1988 téměř tříhodinový snímek Camille Claudel s Isabelle Adjani a Gérardem Depardieu v hlavních rolích.) Jak v londýnském Barbican Centre ukazují vystavené práce a přípravné skici, vliv mezi Rodinem a Claudel byl vzájemný a silný, rozhodně ne pouze ve směru učitel–studentka. Dalším známým jménem je Gustav Klimt. Jeho svého času partnerka, módní návrhářka Emilie Flöge, je dnes obecným povědomím pozapomenuta. Přitom bývala úspěšná a populární: Klimt & Flöge reprezentovali nový typ svobodného partnerství mezi mužem a ženou.

Obdobně podstatní byli pro svoji dobu všichni, kteří jsou na výstavě uváděni. Stali se viditelnými propagátory změn ve společnosti, ne-li přímo jejich iniciátory. Vybraných párů je přes čtyřicet, přičemž pod slovo „pár“ (couples) jsou zde zahrnuty i vícečlenné milostné trojúhelníky. Tak tomu bylo u Georga Platt Lynese, Glenwaye Wescotta a Monroe Wheelera. Fotograf plus spisovatel plus ředitel oddělení publikací (později výstav) v newyorském Museum of Modern Art – to byla velice silná trojice! Navzdory tomu, že v jejich době byla homosexualita v USA nelegální. Podobně se museli částečně skrývat členové uskupení PaJaMa. Paul Cadmus byl milencem Jareda Frenche, který s ním udržoval vztah před i během jeho manželství s Margaret French. Dohromady vytvářené fotografie jsou dnes oceňovány nejen pro uměleckou hodnotu, nýbrž i coby záznam dlouhé historie komunity, která ve Spojených státech existovala zákonům navzdory.

posterDorothea Tanning a Max Ernst s jeho sochou Kozoroh, 1947, výřez, foto: John Kasnetsis

Nelze si rovněž nevšimnout, že se ve více případech opakují jména protagonistek. Mezi známější patří příběh Almy Mahler, původně manželky skladatele Gustava Mahlera. Jejímu kouzlu neodolali ani jiní vlivní muži, takže je tu představena i skrze partnerství s Oskarem Kokoschkou. Rovněž Virginia Woolf, žena z jiného uměleckého i společenského spektra, je přiblížena skrze dva odlišné vztahy: kromě manžela Leonarda Woolfa je to příběh fatálního setkání s aristokratkou a rovněž spisovatelkou Vitou Sackville-West. Silnou vazbu v londýnské expozici ilustrují úryvky z díla Woolfové, mimo jiné citát „Sometimes women do like women“.

Na výstavě jsou zastoupeni rovněž čeští umělci: celá jedna místnost náleží příběhu Toyen a Jindřicha Štyrského. Jejich partnerství bylo tvůrčí a pro oba důležité, zároveň si zachovali v dějinách umění i svou individuální roli. Oproti tomu u Lucie Moholy, v Praze roku 1894 narozené umělkyně-fotografky, se v textu dočteme, že ačkoliv se svým partnerem Lászlém Moholym-Nagym pracovali na mnoha věcech dohromady, uznání se dostalo hlavně jemu.

Moderni paryPohled do výstavy Modern Couples v londýnské Barbican Art Gallery, foto: John Phillips (Getty Images)

Uvedené příklady naznačují, že výstava se nevyhýbá téměř žádnému z médií. Důležité jsou jednotlivé osobnosti, respektive jejich vzájemný vliv. Díky tomu Modern Couples, která je v Londýně otevřena do 27. ledna, ukazuje určitý dějinný proces ve fotografii, výtvarném umění, designu i literatuře. Nástup avantgardy je prezentován skrze silná spojení, která umožnila vytvořit půdu pro nové přístupy napříč společností. I když by se námět výstavy mohl jevit jako poněkud bulvární, nejde o samonosné vyprávění nezřídka odvážných milostných příběhů. Galerie pokračuje v záměru vyvolávat rozsáhlejší diskuzi, přičemž vždy jde v první řadě o kvalitně odvedenou výzkumnou, kurátorskou a výstavní práci. Díky tomu nepůsobí témata ani křečovitě, ani populisticky, přitom nacházejí odezvu u širokého publika.

I v roce 2019 slibuje Barbican Centre další neobvyklé počiny. Třeba první evropskou retrospektivu Lee Krasner, umělkyně dosud zmiňované spíše kvůli manželství s Jacksonem Pollockem. Expozice Into the Night: Cabarets and Clubs in Modern Art slibuje tematizaci role, kterou sehrály kluby, kavárny a kabarety ve společnosti a v životě umělců na konci devatenáctého a v první polovině dvacátého století. I zde má jít o první výstavu svého druhu.

TÉMATA

Výtvarné umění
Lidé
Fotografie
Londýn
Velká Británie

A/Z SOUVISEJÍCÍ