Cirque Inextremiste a jeho bagr – nejspíš je to vůbec poprvé, co někdo tento stroj využil v představení nového cirkusu, foto: Nikola Milatovic

To byl tedy cirkus! Francouzi přivezli bagr, loutky, koně i show

Zdeněk A. Tichý, 28. August 2018

Na soubory ze země galského kohouta vsadila zahraniční dramaturgie patnáctého ročníku nyní probíhajícího pražského festivalu Letní Letná. Vybrala čtyři produkce, u nichž si lze vychutnat rozmanitost nápadů i pestrost inscenačních přístupů rozehraných pod vlajkou nového cirkusu.

Díky zapojení stavebního stroje, jaký nejspíš před nimi ještě nikdo jiný v novocirkusovém představení nepoužil, patří k mediálně nejsledovanějším souborům letošní Letní Letné Cirque Inextremiste. Trojice se v Praze představila již před čtyřmi lety s projektem Extrȇmités, na nějž volně odkazuje v inscenaci Extension. Její prolog, v němž je vozíčkář nacpán do plastového koše na odpadky a zesměšňován dvojicí přátel, v sobě nese beckettovské echo Konce hry. Lidské torzo vyčnívající z koše poslouží jako součást improvizovaného tenisového trenažeru i coby terč pro střelbu diváků, kteří byli předem vybaveni foukačkami na malé míčky.

Pak si ovšem oba parťáci najdou novou zábavu: z prken a plynových lahví vytvářejí vratké můstky a pyramidy, po nichž šplhají vzhůru. A vozíčkář se odplazí ze scény, aby záhy vtrhl zpět za řídicími pákami malého bagru! Díky stroji se situace obrací – on je náhle ten, kdo má převahu, a s neskrývanou poťouchlostí své trýznitele nabere s prknem na lžíci bagru a mává s nimi v pětimetrové výšce.

ExtensionBalanc na hraně a napnuté nervy diváků – to vše přináší Cirque Inextremiste v projektu Extension, foto: Nikola Milatovic

Extension je výbornou nekorektní komedií, jejíž černý humor připomíná francouzský film Nedotknutelní a zároveň křísí vzpomínky na mistry němé grotesky. Podobně jako oni dokáže Cirque Inextremiste všechny ty bláznivé kousky vymyslet, propočítat, nazkoušet a vypointovat tak, aby divákům počechral nervy a přitom nikdo neskončil rozmáznutý bagrem na kaši.

Komorní retro kabaret

Dvojice Laurent Cabrol a Elsa De Witte et Sokha se představila v nejsubtilnější produkci festivalu Bêtes de foire – petit theatre de gestes. Nejprve diváky osobně usazuje na místa ve svém malém stanu. Jako by se tady zastavil čas a ocitli jste se v zákulisí zapomenutého cirkusu či varieté, jež je zároveň spojeno s komorní manéží. Police s rekvizitami, nářadím a náhradními díly, loutky a šicí stroj – to je království, které střeží zdánlivě somnambulní duo uvaděčů.

Ožívají zde vzpomínky na doby, kdy i oni sami, Laurent & Elsa, nejspíš stáli ve světle reflektorů. Uvádějí do pohybu mechanického bubeníka či loutku cyklisty jezdící po laně. Laurent vystřihne několik znamenitých žonglérských čísel; vypadá přitom jako smutný klaun, který za to snad ani nemůže – prostě se mu to všechno děje tak nějak samo: žonglování s klobouky a míčky a zejména kousky s ping-pongovými míčky, jimiž si nacpává ústa, aby je z nich vystřeloval do výše a opět chytal. Někdy zazní nahrávka cirkusového šramlu a jindy se o živý hudební doprovod postará Elsa rachotem šicího stroje a cvakáním nůžek nebo hrou na pilu. Zvláštní pomalé tempo ještě umocní výstup černého psíka, jenž ostentativně odmítá pokusy o drezúru a nanejvýš se tak na určené místo připlazí.

BetesŽonglérské číslo s klobouky v projektu Bêtes de foire – petit theatre de gestes, foto: Vincent Muteau

Bêtes de foire – petit theatre de gestes vlastně nenabízí nic nového či jinde neviděného. Působivá je především samotná stylizace a pečlivě vybudovaná atmosféra tohoto poetického retro kabaretu, díky níž si publikum může dopřát příjemně nostalgickou hodinku oddechu.

O čem sní koně?

V Bestias od Baro d’evel Cirk Cie jsou diváci obřadně a po skupinkách uváděni mužem s lucernou do šapitó. Kráčí se labyrintem vytvořeným po vnějším obvodu šapitó, kde černé kresby na bílé látce střídají mihotavé stíny jezdkyň na koních. Stan se zvolna plní, ozývají se ruchy, zvuky, cinkání a náhle se vynořují první obrazy: například žena s prázdnou ptačí klecí nebo osamělý kůň, jenž zvolna projde manéží a jako by vás přitom mlčky vyzval, ať ho následujete po vzoru bílého králíka z „Alenky“…

BestiasPokud někdo z Baro d´evel Cirk Cie podstoupil drezúru, nebyla to zvířata ale lidé, kteří v Bestias předvádějí špičkové výkony přízemní akrobacie, foto: Letní Letná

Poeticko-snová obřadnost se tu však proplétá s cirkusovou divokostí, kdy účinkující využívají přízemní akrobacie k rozehrání elementárních situací na téma vzájemných vztahů. Vše navíc provázejí promluvy v češtině (výborně zvládnuté!), italštině, francouzštině i angličtině, hra na kytaru i zpěv a na řadu přijdou i originální komická čísla – kupříkladu excentrická tanečnice, které „překáží“ její vlastní noha. A pak se zase vynořují křehké obrazy, v nichž si můžete vychutnat čistou krásu a kouzlo prchavého okamžiku – dívka se v manéži dělí s koněm o jablko, žena spolu s třemi milovanými papoušky společně krouží prostorem v závratném běhu-letu…

U vchodu do stanu sice účinkující kladou divákům na srdce, jak je důležité vědět, odkud jdeme a kam, ale Bestias nenabízí ani stručný referát, o čem to představení vlastně bylo, ani recept na život. Záleží na každém, na míře jeho imaginace, jak se s tím kaleidoskopem vzpomínek, tužeb, snových vizí, akrobatických kousků a groteskních vylomenin popasuje. Je jen dobře, že se u téhle produkce netleská během představení, aby se někteří účinkující nevyplašili… Stejně plaché mohou být totiž i básně a sny, které k divákům přicválají na hřbetech koní nebo k nim připlachtí na ptačích křídlech…

Moderní doba jako originální show

Nejsilnější zážitek z celé francouzské „čtyřky“ připravil soubor Akoreacro, pro nějž se Letní Letná stala po premiéře v Antverpách první zastávkou na evropském turné s produkcí Dans ton cœur. Tucet performerů a muzikantů (z toho jediná žena) nabídlo podívanou nabitou skvělou hudbou, neotřelými nápady, humorem, silnými emocemi a špičkovou akrobacií.

Úvod, v němž se za bouřky objeví žena v červené pláštěnce prchající před neznámým nebezpečím, provází napětí přímo hitchcockovské. Vzápětí se ukáže, že šlo o úprk do továrny, kde ji čeká nástup na směnu. A právě v tom, jak Akoreacro dokáže i banalitu všedního dne přetlumočit do novocirkusového jazyka, spočívá jeho kouzlo. Práce v továrně, kde se člověk stal součástí výrobní linky, má v sobě grotesknost známou již z Chaplinovy Moderní doby. Pohyby ženy a muže, s nímž se seznámí v práci, ostatní účinkující spoluanimují nad svými hlavami. Aréna je přitom rozdělena velkými žíněnkami, takže polovina publika sleduje, co, kdo a jak dělá, jak tenhle lidský mechanismus funguje, zatímco druhá polovina vidí pouze pohyby „lidských loutek“ ve dvoumetrové výšce. Tenhle princip je využit i při jejich milování na pracovišti nebo v další části představení při manželské rvačce, která kombinuje násilí s dokonale vypointovanými gagy.

AkoreacroDivokou manželskou rvačku v projektu Dans ton cœur mohli diváci sledovat ze dvou stran – na té první viděli i všechny triky a fígle, foto: Letní Letná

Zmechanizování moderního života se v jiné pohybové formě přenáší i do privátní sféry: manéž se promění v domácnost, kde hlavní hrdinka poletuje v jakémsi nekonečném tanečně-akrobatickém rituálu s nezbytným mobilem mezi ledničkou, kuchyní, pračkou, skříněmi s oblečením; a také mezi manželem a posléze i dvěma dětmi… Pod kopuli cirkusového stanu se zase děj přenese ve výstupu, kdy se manžel setká se svým milencem – hvězdou travesty kabaretu. Milostná scéna se odehraje na visuté hrazdě a všechny ty umné akrobatické pády, skoky, visy, chyty a přemety v sobě mají divokou vášnivost a zároveň je provázejí salvy smíchu. Na strhujícím tempu představení má výrazný podíl kapela hrající prakticky v celém prostoru – flétnista klidně vystřihne sólo s mikrovlnkou na hlavě a stojí přitom na plošině stožáru. Když se vyprávění přenese do plaveckého bazénu, tak saxofonista a cellista preludují vleže na zádech.

V Dans ton cœur se pod slupkou všednodennosti překvapivě objevují i tak nesnadná témata, jako je člověk v průmyslu 21. století, feminismus, bisexualita, domácí násilí… Přitom díky režijní, muzikantské a scénografické invenci a fyzickým a hereckým schopnostem ansámblu nepůsobí představení jako sociologicko-genderová agitka. V šapitó Akoreacro se vše spojilo do strhující, originální show, po jejímž skončení diváci křičí a dupou nadšením.

TÉMATA

Nový cirkus
Letní Letná
Divadlo
Praha

A/Z SOUVISEJÍCÍ