Takhle jsme žili čili průlet československou historií. Z inscenace Boryš umí po skalinách , foto: Západočeské divadlo v Chebu

Tak trochu Cimrman, tak trochu Forrest Gump. To je Boryš

Michaela Svobodová, 5. November 2018

Mystifikační multižánrový dokument Boryš umí po skalinách profrčí dějiny Československa mezi lety 1918 a 1989. Příspěvek Západočeského divadla v Chebu a Činohry Karlovarského městského divadla ke stému výročí republiky má švih a vtip.

Jak důstojně a ještě důstojněji oslavit sto let od založení Československa. Tak by se dala vyjádřit snaha velkých domácích scén, z nichž některé volí českou klasiku dramatické či operní literatury. Pro mírnou nadsázku se rozhodli tvůrci inscenace Boryš umí po skalinách. Vzešla z již osvědčené spolupráce Západočeského divadla v Chebu a Činohry Karlovarského městského divadla. (Na vysvětlenou: karlovarský soubor byl ze zvůle tamního magistrátu zrušen v roce 2004, od té doby fungovalo divadlo jako stagiona, načas mělo budovu pronajatou Divadlo Bez zábradlí. V roce 2011 byl částečně obnoven činoherní soubor, ale valnou část programu divadla tvoří zájezdová představení.)

Režisér Zdeněk Bartoš spolu s choreografkou Ivanou Dukić stvořili postavu legendárního horolezce Vlastimila Boryše, jehož jméno se dostalo až do české hymny. Tak trochu Jára Cimrman, tak trochu Forrest Gump. Tajemný a stále žijící hrdina prostupuje významnými milníky historie a ocitá se všude tam, kde se píší dějiny. Po horách skáče jako kamzík a když je potřeba – vyšplhá a uteče. A co je na Boryšovi sympatické: připomíná hlavně reálie a souvislosti spjaté se západočeským regionem. Narodil se českému otci a německé matce, která sloužila na zámku Chyše a během manželských neshod si často posteskla: Že já si nevzala Čapka. Jako malý kluk miloval Vlastík Boryš knihy a jezdil si pro ně ke knihkupci K. H. Frankovi do Lokte. V roce 1938 prošvihnul rande, když na Divadelním náměstí ve Varech řečnil Hitler. Nikdy nepochopil, proč bylo náměstí tak nacpané, když se později ukázalo, že tam vlastně nikdo nebyl. Sloužil jako letec u RAF, stál u zrodu Remosky. V době normalizace chtěl namísto standarty pověsit nad Pražský hrad šedé tesilky. A tak dále. Byla by škoda prozrazovat celé Boryšovo curriculum vitae – je důmyslně a zábavně poskládané.

BorysPrůlet československou historií čili Boryš umí po skalinách, foto: Západočeské divadlo v Chebu

Patnáct herců vypráví Boryšův příběh skrze svědectví mnoha smyšlených postav: spolužáků, historiků, partnerek, spoluvězňů. Nezastupitelnou roli v inscenaci mají taneční a pohybové pasáže, zvládnuté činoherci s nasazením a zdatností. Původní hudba, jejíž autorkou je skladatelka Vladivojna La Chia, se hudebními styly pouze inspiruje, aniž by vykrádala dobové hity. Výjimkou je krátká citace z písně Wenn die Soldaten durch die Stadt marschieren v podání Marlene Dietrich. Taneční a pohybová složka navozuje atmosféru jednotlivých historických etap, ale nesklouzává k revuálnosti. Stejně tak choreografie Ivany Dukić se obejde bez otrockého opisování tanců či oblíbeného parodování spartakiády. Humor přitom nepostrádá. Mezi nejvtipnější kreace patří tanec se šálou, vyjadřující oplakávání smrti Stalina všemi národy. Výborně fungují jednoduché kostýmy Petry Krčmářové. Široká sukně se snadno promění v charlestonky z dvacátých, nebo minišaty ze šedesátých let. Minimalistická scéna, vytvořená Karlem Čapkem, je založena na lehkých paravánech umožňujících snadnou manipulaci a variabilitu. Dá se na ně promítat, svítit, připomenout slavnou Laternu Magiku.

Postihnout sto let ve dvouhodinovém představení je obtížné. Těžko jednotlivé události uchopit propracovaně. Možná by se někomu zdála inscenace málo skandální, rýpavá, možná by se nabízela nějaká hrozivá paralela se současným politickým vývojem. Nestalo se, nicméně tvůrci nabídli jasné stanovisko: není možné zapomínat na období nesvobody a nelze je bagatelizovat. S lehkostí, neškolometsky připomněli mimo jiné existenci železné opony, perzekuci britských letců nebo absenci právního i morálního odsudku StBáků. A to je myslím dost důležité. Zejména pokud do divadla přijdou mladí diváci, ale i ti zkušenější, kteří často rádi zapomínají.

Borys Průlet československou historií čili Boryš umí po skalinách, foto: Západočeské divadlo v Chebu

Západočeské divadlo v Chebu & Karlovarské městské divadlo – Ivana Dukić a Zdeněk Bartoš: Boryš umí po skalinách

Dramaturgie: Petra Kohutová, scéna: Karel Čapek, kostýmy: Petra Krčmářová, hudba: Vladivojna La Chia, choreografie a režie: Ivana Dukić, Zdeněk Bartoš. Hrají: Magdaléna Hniličková, Karolína Jägerová, Pavla Janišová, Eliška Huberová Malíková / Barbora Mošnová, Radmila Urbanová, Vladimíra Vítová, Viktor Braunreiter, Jan Hanny Firla, Ondřej Král, Robert Mára, Pavel Richta, Miroslav Sabadin, Jiří Švec.

Premiéra 27. října 2018 v Karlových Varech a 28. října v Chebu. Následující představení: 8. a 9. listopadu v Karlových Varech a 14. a 27. listopadu v Chebu.

TÉMATA

Divadlo
Recenze
Plzeň

A/Z SOUVISEJÍCÍ