Divadlo X10, Praha – Hermann Ungar – Zmrzačení. Na snímku v popředí Václav Marhold, foto: Dita Havránková (Divadlo X10)

Sugestivní osvěta Divadla X10. Krve by se jeden nedořezal

Josef Chuchma, 28. May 2019

Mrzák, kam se jen podíváš. Tak se dá zkomprimovat jádro sdělení nového titulu pražského Divadla X10. Je to jedna z docela povedených inscenací, na něž můžeme přilepit pofidérní přílepek alternativní.

„Příběh opravdového neurotika. Noční můra z Rakousko-Uherska se vznáší nad idylickou stověžatou. Kolektivně potlačené neurózy, psychózy i hysterie nabývají vrch. Meziválečné přízraky se drápou z hlubin nevědomí. Něco se přihodilo. Už neexistuje žádná hráz proti šířícímu se zmatku. V koutě cosi je a vyčkává. Snad vrah s holí. A všechno je takové trápení. “ S touto jemnou ironií anotuje Divadlo X10, které působí na pražské Národní třídě, inscenaci Zmrzačení. Vybralo si k ní stejnojmenný román Hermanna Ungara (1893-1929).

Ungar Hermann Hermann Ungar, německy píšící prozaik a dramatik z Moravy. Na reprodukci vlevo je jeho nekrolog zveřejněný v Národních listech 3. listopadu 1929, zdroje: geni.com & Kramerius 5 – digitální knihovna

Boskovický rodák, který předčasně (na komplikace se slepým střevem) skonal v Praze, jej publikoval v roce 1923 pod názvem Die Verstümmelten. Ungar byl německy píšící Žid působící v diplomatických službách Československé republiky. Byl považován, například Thomasem Mannem, za velký literární talent. Divadlo X10 operuje s přívlastky „moravský Dostojevský“ nebo „boskovický Kafka“, ovšem zdůrazňovaný moravský původ je značně ošemetný: vždyť od roku 1912, kdy začal v Mnichově studovat práva, byl Ungar svým působením a kulturním položením daleko více Středoevropanem a evidentně nasákl – což i stvrzuje a vědomě s tím pracuje inscenace Zmrzačení duchem obecné poválečné absurdity a freudovského náhledu na mocnost podvědomí. Sám fakt inscenace upozorňuje na kulturní skutečnost nikoliv pro nás lichotivou: zatímco po několika klinutích počítačovou myší zjistíte, že Ungar je v německém jazykovém prostředí respektovanou, plně etablovanou osobností na poli pražské (respektive české a moravské) německy psané literatury, u nás nadále stojí na okraji. To jen zásluhou badatele a překladatele Jaroslava Bránského vyšel roku 2001 v regionálním, boskovickém nakladatelství Albert „objevující“ svazek Ungarových textů Romány a menší prózy, který je dnes – vyjma knihoven – prakticky nedostupný; od té doby zase nic. Díky tedy Divadlu X10, že Ungara vrací do hry.

Inscenace v prvních okamžicích mate tělem. Václav Marhold nastoupí před publikum podzemního prostoru, který byl donedávná známý jako DUP39, ale teď už se nazývá Divadlo X10, coby moderátor. Na mikrofon rozšafně sdělí jméno autora, název kusu a co všechno může znamenat výraz „zmrzačení“. Ovšem následuje bleskové Marholdovo převtělení a zhoustnutí atmosféry. Vpadneme do příběhu úzkostného,  psychicky vratkého bankovního úředníka Franze Polzera (ztělesňuje jej právě Marhold), kterého různými způsoby vydírá povahou poněkud monstrózní vdova Porgesová (Lucie Roznětínská), u níž bydlí v podnájmu. Vdova otěhotní – s Franzem?; to není zcela jednoznačné – a podnájemník se ocitá pod ještě větším tlakem. Do dění vstupuje prohnaný lékař (Pavel Neškudla), ještě temnější se ukazuje být někdejší řezník a nyní náboženský manipulátor (Jan Jankovský). Aby té temnoty nebylo málo: je tu ještě Polzerův přítel z dětství Karl Fanta (Vojtěch Hrabák) se svou sestrou (Anita Krausová); Karlovi nyní uhnívají končetiny a jsou mu postupně amputovány. Všichni jsou nějakým způsobem (obecně) zmrzačení. Lékař a ex-řezník se z celého toho temného víru na konci vymaní, ale jen a pouze proto, že jsou prohnaní a nechají ony dva zoufalé páry uvařit se v pekle bytí – jinak to snad ani nazvat nelze. Animalita, sexualita, podvědomí a vypjatý individualismus se ve Zmrzačení derou k žezlu zcela nezadržitelně. A skončí to krvavě.

ZmrzaceniDivadlo X10, Praha – Hermann Ungar – Zmrzačení. Na snímku Václav Marhold a Lucie Roznětínská, foto: Dita Havránková (Divadlo X10)

Svět, který se na světlo vyvalil spolu s modernitou počínajícího dvacátého století, zprostředkovává sextet herců vedených mladým režisérem Ondřejem Štefaňákem ve scénicky limitujícím prostoru podzemního sálu na Národní 36 sugestivně, aniž by se tu snažil sugerovat expresionistickou produkci. Evokován sice je onen „starý svět“, který se posléze zvrátil v druhou světovou válku a v masové vyhlazování, ale děje se tak s citlivým odstupem; citlivým proto, že ani na chvilku inscenace nebere ze zřetele, že vypráví, že představuje příběh, ale jako celek ten příběh neironizuje, i když drsný humor se tu nejednou vyskytne.  Říká vlastně, že ony temnoty minulých časů jsou i v nás někde a nějak zaneseny. Proto také tahle inscenace, domnívám se, vznikla. Na diváka ani nepomrkává, ani neonanuje v narcistním a artistním exhibicionismu.

Na režii Ondřeje Štefaňáka je ještě patrná nedostatečná zkušenost s mizanscénou, tedy s prostorovou organizací dramatického jednání, abychom použili jednu z možných definic tohoto pojmu. Projevuje se to tím, že zatímco některé figury jsou v jednom okamžiku na jevišti silně exponovány, jiné jsou v té samé chvíli plonkové, jejich jevištní přítomnost a akce nemají daleko k pouhé dekorativnosti. Silně nedivadelní prostor někdejší výstavní síně klade na řešení mizanscén obzvláštní nároky a žádá jistou inscenační zkušenost. Ale i tak se dá inscenace Zmrzačení označit za titul, za nímž se vyplatí sestoupit do pražského podzemí v samém centru města!

Zmrzaceni Divadlo X10, Praha – Hermann Ungar – Zmrzačení. Na snímku zleva Vojtěch Hrabák, Václav Marhold a Lucie Roznětínská, foto: Dita Havránková (Divadlo X10)


Divadlo X10, Praha – Hermann Ungar: Zmrzačení
Překlad:
Jaroslav Bránský, režie: Ondřej Štefaňák, dramatizace a dramaturgie: Lenka Havlíková, výprava: Jana Hauskrechtová, hudba: Roman Zach. Hrají: Anita Krausová, Lucie Roznětínská, Vojtěch Hrabák, Jan Jankovský, Václav Marhold, Pavel Neškudla.
Premiéra 24. května 2019, nejbližší představení 2. a 3. června 2019.

TÉMATA

Divadlo
Recenze
Lidé
Praha

A/Z SOUVISEJÍCÍ