Naučil se ho. Rami Malek coby Freddie Marcury ve filmu Bohemian Rhapsody, foto: 20th Century Fox / CinemArt

Rapsodie, která mrzačí Freddieho Mercuryho

Antonín Tesař, 2. November 2018

Bohemian Rhapsody působí jako přehlídka 100 + 1 klišé o kapele Queen. Ten film je užitečný hlavně tím, že ho můžeme zpochybňovat a vyvracet.

I když se pop snaží působit jako průzračně jednoduchá věc, mnohdy tím jen klame tělem. Osobnost zpěváka Freddieho Mercuryho (1946–1991) rozhodně není snadný materiál na popově přímočarý „silný příběh“. Na to je v něm příliš rozporuplných linií, navíc dobře známých. Mercury byl frontmanem kapely, která na jednu stranu vyprodávala stadiony machistickými sportovními hymnami jako We Are the Champions, na stranu druhou zřetelně vycházela z queer estetiky (počínaje už svým názvem). O Mercuryho sexuální orientaci se spekulovalo, zpěvák sám otevřeně nevystupoval coby reprezentant homosexuální komunity. A jeho smrt na AIDS dodává tomuto aspektu jeho osobnosti další asociace. Podobně se tomu má s jeho etnickou příslušností: Mercury se narodil na Zanzibaru a strávil tam dětství, takže je bezpochyby největší popovou hvězdou arabského původu, ale nikdo ho jako Araba nevnímá a on sám své kořeny spíše zapíral.

Pro někoho, kdo o Mercurym a Queen aspoň něco ví, musí skoro každá scéna životopisného filmu Bohemian Rhapsody působit přinejmenším podezřele. Chceme věřit, že stadionová rocková kapela chtěla hrát pro „outsidery a vyděděnce“, jak říká v jedné scéně Mercuryho postava? Nebo že Mercury objevoval svou sexualitu velmi pozvolna a že své tehdejší přítelkyni se sklopenýma očima cudně přiznával, že je nejspíš bisexuál? Nebo že ostatní členové Queen byli v podstatě usedlé rodinné typy, které by ani nenapadlo účastnit se divokých mejdanů? Nebo že nejproslulejší písně Queen vznikaly z náhlých inspirací a jako by byly hned hotové a připravené stát se okamžitými hity? Kapela je zde pojímána jako rodina, která musí držet pohromadě, aby dokázala oslovovat publikum. Queen jsou tady umělci, kteří mají svou vizi, jež je vždy správná, pouze musí překonat předsudky hloupých oportunistických producentů.

Rhapsody
Trailer k snímku Bohemian Rhapsody, video a foto: 20th Century Fox / CinemArt

Stereotypní a zjednodušující jsou samozřejmě všechny životopisné filmy. Většina z nich se snaží vyprávět životy svých protagonistů jako dramatický příběh střižený podle některé z prověřených šablon. Jednou je to třeba příběh nonkonformního génia překonávajícího nepochopení okolí. Jindy příběh talentovaného umělce, jehož zničila sláva. Existuje rovněž příběh smolaře, kterému na cestě za kariérou osud hází klacky pod nohy. U Bohemian Rhapsody překvapí, jak bezelstně a bezohledně tvůrci lámou končetiny vzdorujícímu odkazu Mercuryho. Dělají z něj nevzhledného mrzáka, který – oproti energií a sebejistotou sršícímu skutečnému frontmanovi Queen – působí jako ustrašený a předvádivý panák.

Největší problém stereotypního přístupu tvůrců filmu je v tom, jakým způsobem zachází s queer motivy. Bohemian Rhapsody se na ně velmi soustředí, ale zároveň je nešťastně zasazuje do schématu příběhu o tom, jak sláva dokáže zničit i nejlepší umělce. Bohemian Rhapsody není vyloženě homofobní film, ale způsob, jímž zobrazuje homosexuály a jejich komunity, je silně diskutabilní. Mercury podle filmu v podstatě podlehne svodům zákeřného homosexuálního manažera Paula Prentera, který ho uvede „na šikmou plochu“ gay barů, drog, promiskuitního sexu a permanentních večírků. Zpěvák vinou toho opustí svou dívku, opustí kapelu, nechá si ujít příležitost hrát na monstrózní dobročinné akci Live Aid a nakonec se nakazí HIV. Zkratkovité uvažování, které chápe homosexualitu jako bránu k promiskuitě a promiskuitu jako bránu k AIDS, film vyvrací vlastně jen tím, že nakonec nechá Mercuryho žít v monogamním vztahu se „slušným“ gayem, s nímž se dá dohromady až po svém „divokém“ období. Překvapivě konzervativní pohled na homosexuály je podtržený tím, že všichni gayové ve filmu nosí knír (zatímco žádný heterosexuál ho nemá). Od otevřeně bisexuálního režiséra Bryana Singera je takový přístup dvojnásob překvapivý.

Rhapsody
Trailer k snímku Bohemian Rhapsody, video a foto: 20th Century Fox / CinemArt

V recenzích na Bohemian Rhapsody se často zmiňuje fakt, že snímek vznikal od roku 2010 a původně na něm měli pracovat jiní tvůrci – Mercuryho měl ztvárnit Sacha Baron Cohen, scénář měl psát Peter Morgan (Královna, Duel Frost/Nixon) a na post režiséra se uvažovalo o Tomu Hooperovi nebo Davidu Fincherovi. Jenže původní záměr de facto rozprášili členové kapely Queen Brian May a Roger Taylor, kteří Cohena odmítli. Nový scénář nakonec vznikl především na základě rozhovorů se členy skupiny, takže vyjadřuje především jejich pohled na historii jejich dávno mrtvého frontmana. A je příznačné, že ostatní členové Queen ve filmu působí veskrze pozitivně jako klidná kotva usměrňující Mercuryho rozbouřenou osobnost.

Herecký výkon Američana egyptského původu Ramiho Maleka v hlavní roli, jemuž většina kritiky aplaudovala, skutečně zaslouží obdiv, ale z trochu jiných důvodů, než jaké jsou obvykle zmiňovány. Malek totiž musel bojovat se třemi protichůdnými tlaky: jednak se snahou napodobit gesta a vystupování reálného Mercuryho, jednak překonat vzhledové odlišnosti mezi ním a zpěvákem Queen, jednak být schopný ztvárnit přecitlivělou a rozháranou verzi umělce, jak (si) ho představují scenáristé. Z tohoto trojjediného boje Malek vychází velice dobře, i když jeho postava budí o dost odlišný dojem než záznamy skutečného Mercuryho.

RhapsodyAntonín Tesař: „Pro někoho, kdo o Mercurym a Queen aspoň něco ví, musí skoro každá scéna životopisného filmu Bohemian Rhapsody působit přinejmenším podezřele.“ Foto: 20th Century Fox / CinemArt

Bohemian Rhapsody (USA, Velká Británie, 2018, 134 minut)

Režie: Bryan Singer, Dexter Fletcher, scénář: Anthony McCarten, Peter Morgan, kamera: Newton Thomas Sigel, hudba: John Ottman. Hrají: Rami Malek, Lucy Boynton, Joseph Mazzello, Gwilym Lee, Ben Hardy, Allen Leech, Mike Myers a další.

Premiéra 1. listopadu 2018.

TÉMATA

Film
Hudba
Recenze
Freddie Mercury
Queen

A/Z SOUVISEJÍCÍ