Soubor 420People v inscenaci Panthera

Panthera se pokouší vyjádřit tvrdou cestu lidského rodu

Lucie Dercsényiová, 20. September 2019

Pětasedmdesátiminutová produkce Panthera souboru 420 People je nabita testosteronem. Představení vyvolává zvláštní napětí, dojem neklidu, impulzivnosti a razance. Jen do některých výstupů proniká něco málo něhy a míru.

420People se pod vedením Václava Kuneše stal nepřehlédnutelným souborem současné české taneční scény. V počátcích existence 420 People se v jejich inscenacích, na nichž se výrazně podílela také Nataša Novotná, obrážel vliv Jiřího Kyliána. Ale bývalý tanečník Nederlands Dans Theatre se postupně oprostil od přiléhavých korzetů a jemné elegance. Ve svých posledních choreografiích pátrá po pohnutkách lidského konání a nachází naléhavé výpovědi, v nichž syrovost, ač krocená, začíná hrát prim.

V nejnovějším díle Panthera se Kuneš hlásí ke knize Sapiens: od zvířete k božskému jedinci židovského historika Yuvala Noaha Harariho. Nakladatelská anotace ji uvádí jako „dramatický příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu“.  Václav Kuneš se nepustil do polemiky s Harariho výklady a názory (dle některých recenzentů zjednodušených až drzých). Styčným bodem knihy i inscenace je otázka: Proč žádný jiný druh podobný homo sapiens nepřežil?

Smečka lapená v síti

Za zvukového šumu, připomínajícího chvílemi „zpěv“ džungle, se z přítmí vyloupne kvintet, dva muži a tři ženy. Diváky si měří přísným pohledem diváky a zpoza bavlněné sítě – tvořící v úvodní části průhlednou oponu – vystrkují černou masku rozzuřené šelmy. Když pak performeři stojí jeden za druhým, jsou jedním tělem, jednou duší, prazvláštním tvorem s mnoha končetinami. Postupně se od sebe oddělují a vstupují do arény obehnané bílou sítí jako svébytní jedinci bojující o svá místa na slunci. Sledování pohybu skrze rastr skýtá zajímavý vizuální efekt. Choreografovi nejde o krásu taneční formy, nýbrž o zachycení zákoutí lidské duše a bezděčných, ne vždy bohulibých pohnutek. Nasazení zvířecí škrabošky tak může na okamžik odvést protivníkovu pozornost či signalizovat přípravu na útok.

Panthera Soubor 420People v inscenaci Panthera. Příběh lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl planetu, foto: Pavel Ovsík

Žádné filigránsky vybroušené motivy a ornamenty, ale svébytný výraz lidské fysis ve stavu okouzlení, úžasu, ohrožení a strachu. Jinakost se prostě nevyplácí. Tanečníci v černobílé scénografické konstelaci postupně vystupují ze šerosvitu a síť vyletí vzhůru. Kontrastuje s černým baletizolem na podlaze. A téměř na konci inscenace síť dopadá na tmavé ošacení tanečníků, kteří pod ní zůstávají lapeni a křečovitě těkají údy.

Zpočátku se pětice pohybuje v přítmí jako stíny, proto až v momentu plného nasvícení scény vyniknou černé kalhoty s volnými sedy a černá tílka. Tehdy nabírá tanec na intenzitě a perkuse ženou aktéry k naléhavosti a syrovosti. Sólo Fanny Barroquère je nabito živočišností a číhavostí. Obdobně další členové smečky: nebojují s moderními technologiemi, nýbrž s temnými atavismy dřímajícími v lidském rodu.  Je třeba tu temnotu krotit.

Nepřiznaná křehkost

K vymezení osobních prostorů se tanečníci chopí dřevěných tyčí, mezi něž je doslova vklíněn Filip Staněk, kterého jeho soukmenovci pomalu sunou po diagonále nazad. Nechávají ho bezvládně stát a pomalu obcházejí arénu ohraničenou síťovinou. Pozorují, vyčkávají, jde z nich až strach a tiché nášlapy nevěstí nic dobrého. Proto překvapuje, když do kolbiště přichází další ze „samců“ (ztělesňuje jej Viktor Konvalinka) a vede se zajatcem smířlivou rozpravu. Paže jim prodlužují dlouhé tyče, tanečníci jimi otáčejí a víří prostorem jako derviši. A zase: vyžaduje to od tanečníků být neustále ve střehu a ve správný moment partnerovi uhnout či ho zastavit. Stejně tak i ostatní musí intenzivně vnímat jeden druhého, naladit se na pohybové impulsy, na dotek, pohled, fouknutí.

PantheraSoubor 420People v inscenaci Panthera. Příběh lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl planetu, foto: Pavel Ovsík

Rovněž další aktéři vytahují tyče zasunuté v síti, na niž předtím naskakují, visí na ní či se v ní pohupují. Francesca Amante prokazuje fyzickou flexibilitu, když zůstává zkroucena v až akrobatických pózách. Nenápadnou zranitelnost projevuje Veronika Tököly, ale i ona je plná fyzické síly a hájí srdnatě svou existenci. Projevem všech tří tanečnic útržkovitě probleskuje nepřiznaná křehkost – skutečně pouze probleskuje, neboť jejich maskulinně strukturovaná pohybové materie smývá rozdíly pohlaví. Má to svoji logiku přežití: ženy nemají na vybranou, i ony, příslušnice deroucího se rodu, musí vládnout silou a neoddávat se příliš snění…

Použití sítě a tyčí, místy i tělesné výboje připomínají práce Lenky Vágnerové, která nic nezkrášluje a jde na dřeň konfliktů. Václav Kuneš je v Pantheře uvážlivější, v dynamických proměnách krotší, režijně „tápající“, což vyžaduje nemalé divácké soustředění, abyste všechny symboly, metafory a sdělení, která do kompozice „zatavil“, pochytili. Ani repetování vybraných pasáží nepřispívá k obsahové srozumitelnosti některých sekvencí – ty se pak jeví jako zdlouhavé.

420People zde atakují hranice fyzického divadla. Vzdor naznačeným výtkám může jejich fyzické zpodobnění lidské cesty, zosobněné vypracovanými těly výtečných tanečníků, přitáhnout diváckou pozornost.

Autorka absolvovala magisterské a doktorandské studium na Hudební a taneční fakultě AMU. Je externí pedagožkou HAMU. Publikuje recenze a rozhovory v denním a odborném tisku (Lidové noviny, Hudební rozhledy aj.), je členkou redakce Tanečních aktualit.

Panthera Soubor 420People v inscenaci Panthera. Příběh lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl planetu, foto: Pavel Ovsík

La Fabrika, Praha – 420People: Panthera
Choreografie: Václav Kuneš a tanečnici, hudba: Jan Šikl, kostýmy: Olo Křížová, scénografie: Hynek Dřízhal, light design: Michal Kříž. Obsazení: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka, Filip Staněk.
Premiéra: 10. a 11. září 2019.

TÉMATA

Tanec
Divadlo
Nový cirkus
Recenze

A/Z SOUVISEJÍCÍ