Neuteče před sebou ani do vesmíru. První člověk, foto: Universal Pictures US / Cinemart

O truchlení (a prvním bílém muži na Měsíci)

Antonín Tesař, 14. October 2018

Snímek Damiena Chazelleho o Neilu Armstrongovi a první cestě na Měsíc je všechno, jen ne heroický. Film První člověk se příliš neopájí líbivými záběry vesmírných raket plujících vesmírným prostorem, ale ukazuje kosmické cesty spíš jako klaustrofobickou, tísnivou zkušenost.

Armstrong v tomto snímku není žádným velkým americkým hrdinou, nýbrž značně ambivalentní, uzavřenou postavou, která si do vesmíru letí řešit především své osobní problémy. První člověk se zkrátka nesnaží o rekonstrukci jedné etapy amerického kosmického programu – to už ostatně skvěle zvládl snímek Philipa Kaufmana Správná posádka z osmdesátých let. Vlastně nám toho ani moc neříká o osobnosti Neila Armstronga, alespoň ne po faktografické stránce. Chazelle totiž natočil, jak je zřejmé už z úvodních slov, spíše intimní tragédii, která spočívá víc v detailech než v celkových souvislostech.

Určující událostí, která dle Prvního člověka Armstronga pohání, je smrt jeho malé dcery Karen. Ta se ve filmu stane jeho soukromou, pečlivě střeženou životní posedlostí, která vyvrcholí až na pustém povrchu Měsíce. Podobně jako nedávno ve filmu Alfonso Cuaróna Gravitace se i tady vesmír stává prostorem, kam hrdinové utíkají před mrtvými, ale nakonec se tam musejí vyrovnávat s jejich nepřítomností. Ovšem na rozdíl od kosmonautky Ryan v Gravitaci není Neil Armstrong z Prvního muže zdaleka tak sympatická postava.

Prvni clovek
Trailer k snímku První člověk, Neil Armstrong, jeho žena, děti a vůbec soukromí, foto: Universal Pictures US / Cinemart

Film Damiena Chazelleho se střídavě soustředí na dva hrdiny – Neila a na jeho manželku Janet. Ta schválně nevystupuje jako „silná“, aktivní hrdinka a rovnocenný protipól mužské postavy. Film ji ukazuje jako ženu, kterou její manžel postupně odsouvá stále víc na vedlejší kolej – i přes její zoufalé protesty. Skvělý závěr filmu podtrhuje vzájemnou izolaci manželů, kterou Neil způsobil cestou za vymítáním vlastních démonů, na niž se vydal bez vlastní rodiny. Naznačuje, že to byla pouť sice niterná, ale i hodně sobecká.

Český překlad názvu První člověk obírá původní titul First Man o jednu významovou vrstvu, jelikož anglické slovo „man“ neznamená jen člověk, nýbrž také muž. Chazelleho dílo nenápadně, ale zřetelně odhaluje privilegia bílých heterosexuálních mužů, kteří na rozdíl od svých manželek a dětí, ale také na rozdíl od chudé americké populace mají svobodu rozhodovat se o vlastním osudu. Ve filmu se totiž krátce objeví zprávy o veřejné kritice amerického vesmírného programu ze strany chudých, často afroamerických obyvatel státu, a dokonce tu zazní sklaba slavného performera Gila Scott-Herona Whitey on the Moon (Bílej na Měsíci). Film příznačně neukáže, že by na to členové kosmického programu nebo samotný Armstrong reagovali. Jako podobně jízlivá maličkost vyznívá i to, že kosmonauti ve filmu nevztyčují na povrchu Měsíce americkou vlajku, což v USA vzbudilo kontroverzi. Režisér Chazelle velmi příznačně raději ukáže Armstronga zírajícího do temného měsíčního kráteru.

Prvni clovekAmerický režisér Damien Chazelle (*1985) natáčí Prvního člověka, foto: Universal Pictures US / Cinemart

Jako temný měsíční kráter totiž ve filmu působí i slavný americký kosmonaut sám. Volba Ryana Goslinga do hlavní role byla mistrovským tahem. Herec, často kritizovaný za prkenné výkony, je tady na svém místě: Armstrong má působit jako rezervovaná, uzavřená a nečitelná postava. V Goslingově podání je dostatečně charismatický a okouzlující, abychom uvěřili, že právě on byl vybrán jako hlavní tvář americké výpravy na Měsíc. Na druhou stranu je poznat, že jeho upřené pohledy a krotké úsměvy jsou pouhou maskou a zároveň bariérou, za niž hrdina nechce nikoho pustit. O perfekcionistických mužích následujících vlastní sebedestruktivní posedlost Chazelle točil už své předchozí filmy Whiplash a La La Land. Avšak nikdy předtím nevytvořil takhle fascinující postavu, která na diváky působí zároveň mocnou přitažlivou i odstředivou silou.

Úchvatný formální styl filmu, který filmoví kritici právem opěvují, nás totiž k Armstrongovi a jeho jedinečné zkušenosti výrazně přibližují. První člověk je natočený převážně v detailních záběrech, často snímaných ruční kamerou, které diváka dostávají do bezprostřední blízkosti objektů, ať už jsou to stroje nebo lidské tváře. Technika je pro film vůbec zásadní. Jeden z nejdůležitějších záběrů filmu ukazuje Armstrongovu dceru Karen při vyšetření rentgenovými paprsky – poprvé ji ve filmu vidíme v úzkém intimním vztahu se strojem. A totéž bude po celý film příznačné pro postavu jejího otce. Mlčenlivý Armstrong v něm testuje svou výdrž na centrifuze určené k trénování extrémního tlaku a nechává se zavírat do těsných kokpitů různých létajících strojů. Zkušenost vesmíru je ve filmu silně kaustrofobní. Start rakety je natočený jako sled blízkých záběrů namířených na těsný prostor vnitřku paluby, někdy prokládaný detaily plamenů šlehající z trysek. Technika je také často smrtící, a to obvykle velmi rychlým a nekompromisním způsobem. Smrt a stroje jdou v Armstrongově světě ruku v ruce i proto, že mnoho jeho kolegů padne kosmickému výzkumu za oběť.

Prvni muz Práce na úkolu – cesta prvního člověka na Měsíc, foto: Universal Pictures US / Cinemart

Tísnivý a sugestivní je rovněž zvuk plný skřípání prohýbaných plechů a výstražného pípání poplašných kontrolek. Hudební složka filmu sice v jedné scéně spojuje vesmírný prostor s klasickou hudbou ve stylu 2001: Vesmírné odyssey, ale zároveň je plná hrozivých ambientních ploch.

Zásadní pro celkový dojem z Chazelleho filmu je i retro styl obrazu připomínající klasický zrnitý filmový materiál. Ten jde totiž dobře dohromady s tím, že veškeré technologie ve filmu jsou samozřejmě také dobové. Namísto hladkých, designově odlehčeně působících povrchů, jaké vídáme na záběrech z dnešních kosmických lodí, jsou rakety v Prvním člověku plné šroubů, plátů a materiálů, které z dnešního pohledu působí nedostatečně.

První člověk je Chazelleho nejvyzrálejší film a zároveň vykročení do nového prostoru. Náročnou formu režisér bravurně zvládl, přitom v jádru zůstal tvůrcem, kterého zajímají především emoce – konkrétně obvykle potlačovaný vztek nebo frustrace. Příběh prvního muže na Měsíci natočil jako portrét niterného truchlení i sebestředné posedlosti.

Prvni clovek Kanadský herec Ryan Thomas Gosling (*1980) jako kosmonaut Neil Armstrong (1930-2012), foto: Universal Pictures US / Cinemart

První člověk (USA, 2018, 141 minut)
Režie:
Damien Chazelle, předloha: James R. Hansen (kniha), scénář:
Josh Singer, kamera: Linus Sandgren, hudba: Justin Hurwitz, střih: Tom Cross, scénografie: Nathan Crowley, kostýmy:  Mary Zophres. Hrají: Ryan Gosling, Claire Foy, Kyle Chandler, Corey Stoll, Lukas Haas, Jason Clarke, Christopher Abbott, Patrick Fugit, Shea Whigham, Pablo Schreiber, Brian D’Arcy James, Cory Michael Smith a další.

TÉMATA

Film
Sci-fi
Recenze
Měsíc
Neil Armstrong

A/Z SOUVISEJÍCÍ