Když byl Owen King malý chlapec, a když se stal spoluautorem slavného otce, foto: archiv rodiny Kingů

Noční můra mužského vzteku aneb Stephen King píše se synem

Boris Hokr, 16. November 2018

Kdysi Stephen King údajně nalezl několik balíků barevného papíru. Každý, komu se ten papír dostal do rukou, se stal publikujícím autorem, včetně Kingovy budoucí ženy Tabith. Kouzlo onoho papíru evidentně působí i nadále: v českém překladu vycházejí Růženky – román, který Stephen King napsal se svým synem Owenem.

Owen King (*1977) je zatím autorem sbírky kratších příběhů a jednoho románu, přičemž ohlasy kritiky byly spíše pozitivní, ovšem ty čtenářské vlažné. Rozhodně se nedá říct, že by se mu dařilo budovat kariéru srovnatelnou s otcem, králem hororu, anebo alespoň se starším bratrem Josephem Hillstromem (aka Joe Hillem), který píše možná nijak výjimečné, nicméně funkční románové bichle (a zároveň patří k nejvýraznějším současným komiksovým scenáristům, viz u nás známá série Zámek a klíč). Spolupráce s otcem tedy Owenovi může pomoct v šíření známosti vlastní značky. Rozhodně však ne v její profilaci. Růženky totiž jsou ryzí kingovina. Nový impulz v podobě druhého, mladšího autorského hlasu aby v nich čtenář pohledal.

Spánek žen plodí chaos

 Kdesi v Apalačském pohoří leží městečko Dooling a u něj jedna ženská věznice a sem tam nějaká ta varna perníku, takže místní šerifka a její podřízení mají práce tak akorát. Relativní idylu naruší takzvaná Aurora – spánková nemoc postihující výlučně ženy. Ty se po usnutí obalí jakýmsi kokonem, po jehož narušení propadají nekontrolovatelné agresi, jež má často fatální následky. Ve zmíněné věznici se však objevuje jedna žena, která se zdá být imunní. Je neznámá Evie Blacková čarodějnice, anebo pacient nula? Zvěstovatel zkázy, nebo naděje?

Otázka návratu spících žen každopádně leží na mužích městečka Dooling, konkrétně na jejich schopnosti dokázat, nakolik jsou ochotni řešit problémy i jinak než násilím. Poselství románu je prosté: muži jsou zdrojem agrese a utrpení, kdežto ženy, které usnou – neboli projdou „za Strom“ do podivuhodného alternativního světa stráženého lišákem, tygrem a hadem, mají šanci začít něco nového, čistšího. Předpokládá se přitom, že pokud jsou zrovna těhotné a porodí chlapce, bude ten výchovou v ryze ženském kolektivu „jiný“ – kdysi prý podobná výchova vysvětlovala rozdíly v charakteru Viléma z Rožmberka a jeho bratra Petra Voka, což asi oba Kingové netuší, protože jinak by jejich kniha byla… šťavnatější a méně klišovitá.

Kingové Stephan a Owen Kingové při jedné z debat o Růženkách (Sleeping Beauties), které v originále vyšly loni v září, foto: Syfy Wire

Je třeba poznamenat, že Růženky nejsou horor (ty ostatně v bibliografii Stephena Kinga netvoří většinu a v posledních letech jsou vyloženě na ústupu), přestože několik notně děsivých scén by se v knize našlo. Jsou ale jen kořením úvodu. Otec se synem si totiž střihli spíše mystický fantasy román. Podstata spavé nemoci není vědecky vysvětlena, kokony se po zapálení mění v hejna můr, svět „za Stromem“ je plný biblických narážek (ano, Evie může být ona první z Ev). A nad tím vším se vznáší jasné morální poselství: muži by se měli k ženám chovat slušně a být více empatičtí. Což je hezká myšlenka, ale sama o sobě dobrou knihu neudělá.

Kingovský feminismus ve věku stařeckém

 Stephen King (*1947) má na kontě slušnou řádku knih věnovaných tematice údělu žen a jejich týrání ze strany mužů. Nikdy se nestal vyloženě feministickým typem autora, ale rozhodně patřil k těm, kteří dokázali vyhmátnout toxickou maskulinitu dřív, než se ten termín stal cool. Spadají sem méně známé tituly Dolores Claiborneová, Lisey a její příběh nebo Rose Madder. Především posledně jmenovaný si zaslouží v souvislosti s Růženkami připomenutí – hrdinka se po letech útlaku rozhodne opustit psychopatického manžela a nalezne úkryt v komunitě žen s podobnou zkušeností. Dostane se jí do rukou obraz sloužící jako brána do jiného světa, v němž se mužská agrese dočká svého zvířecího avatára. Mimochodem, tento svět rovněž trpí nejasností hranic a pravidel jako ten „za Stromem“ (vytvořit funkční fantasy svět je ostatně Kingova slabina skoro vždy, s čestnou výjimkou série Temná věž). Ženy, které se vzepřou kontrole a násilí ze strany mužů, jsou však v Kingově tvorbě všudypřítomné – s Beverly Marshovou z knihy To v čele.

dvojportret Otec a syn Kingové, foto: Shane Leonard (Stephen King) a Danielle Lurie (Owen King)

Podobně silná je u Kinga tradice mužských figur selhávajících nebo již dávno selhavších otců a partnerů (v nichž jako kdyby autor hledal odpověď na otázku, jaký byl jeho vlastní otec, který rodinu opustil). Namátkou: Jack Torrance z Osvícení podléhá démonu alkoholu i vlastního ega, Louis Creed ze Hřbitova zvířátek překročí pro svou rodinu všechny hranice a nakonec způsobí její zkázu, Tad Beamont z Temné půle sice zdánlivě vyhraje souboj se svým temným alter egem, ale nedokáže vybojovat pokračování vztahu (z Nezbytných věcí víme, že nakonec spáchá sebevraždu). Galerie vedlejších, ryze tyranských postav je pak téměř nekonečná. V Růženkách se obě linie protnuly, jenže nějak bez energie a nuceně.

Problematiku domácího násilí nebo dominance mužského světa King prostě ztvárnil už mnohokrát a bezezbytku působivěji. Zatímco ve starších textech často byly jasně patrné záblesky vlastních autorových démonů (krom traumatu z dětství především dlouhý boj s alkoholem a návykovými látkami, asi nejlépe vytěžený v postavě básníka-alkoholika Garda z Tommyknockerů), v Růženkách bohužel cítíme jen touhu znovu vyjádřit svůj názor. Chybí ovšem ostří starších příběhů. A finále knihy? Je sice náležitě akční, ale absurdně smířlivé. Což vynikne i kvůli tomu, že navzdory rozsahu šesti stovek stran se některé zásadní postavy objeví až v poslední třetině románu a ty nejbrutálnější jsou odstraněny jaksi mimo hlavní záběr. V linii kaleidoskopických kingovek zabydlených desítkami postav tvořících jakousi sůl americké země, jako jsou Svědectví nebo již zmíněné Nezbytné věci, stojí Růženky na chvostu pelotonu.

Jako kdyby navzdory spolupráci s vlastním synem Stephen King podlehl podobnému prokletí útěšného řešení konfliktů a výstavby zápletky jako svého času jeden z nejvýraznějších fantasy spisovatelů přelomu osmdesátých a devadesátých let, David Eddings. Jeho knihy psané ve spolupráci s manželkou Leigh v „konečném stadiu“ připomínaly záznamy z rodinných oslav, především svateb a narozenin vnoučat, jen sem tam narušených, a i tak nijak výrazně, pokusem nějakého toho temného boha o genocidu dobra. Do tohoto „starouškovského“ módu ještě King nespadl, nicméně v Růženkách k němu má zatím nejblíž.

cover Obal tuzemského vydání knihy Kingových je graficky prakticky totožný s vydáním originálu, repro: BETA – Dobrovský

Stephen King, Owen King: Růženky. Přeložila Linda Bartošková, BETA – Dobrovský, Praha 2018, 624 stran, doporučená cena 479 korun.

TÉMATA

Literatura
Recenze
Umění
USA
Horor
Poezie

A/Z SOUVISEJÍCÍ